Snílci

Italský režisér Bernardo Bertolucci se již jednou provokativně Paříži věnoval, a to ve svém kontroverzním snímku Poslední tango v Paříži, které dnes působí značně sexuálně umírněně. Jak se zdá, doba jde kupředu a možná časem nebude rozdíl mezi pornofilmem a uměleckým filmem. Protože i Snílci obsahují velmi erotické scény, které skutečně leckdy lze zaměnit s pornografií. Samozřejmě právě proto je tento film ohromným lákadlem pro většinový dav, avšak i za tímto jistým typem pozlátka se skrývá malý velký příběh. Ocitáme se v Paříži jara roku 1968, kdy byl vyhozen nejlepší francouzský filmový archivář, promítač, kritik a odborník, a mnozí slavní herci jej začali obhajovat i proti policejnímu násilí. Tyto úvodní scény jsou vynikající v tom, nakolik kombinují původní dobové záběry s nově natočenými, takže dochází k jakémusi prolnutí minula a současna. Mladý Matthew, americký student francouzštiny a milovník filmů, se při těchto demonstracích seznímá s mladým párem Theem a Isabelle. Ti se znají od dětství a nabídnou mladíkovi možnost bydlet s nimi. Zasvětí ho vedle povídání o filmu i do mnoha francouzských způsobů sexu a milování, ale stále jsou malými dětmi, kterým chybí nadhled nad sebou i situací kolem sebe. A i když se Matthew snaží, nepodaří se mu je předělat, protože náhle přichází politická revoluce a on oba ztrácí. Film má na disku skvělé provedení – jak obrazové, tak zvukové. Vedle českého dabingu v Dolby Digital 5.1 zde najdeme i stejný původní anglický zvuk v Dolby Digital 5.1, ale také anglický zvuk v DTS! Ne že by mezi nimi byl větší rozdíl, ale v těch několika málo scénách zní dobře. Bonusy zahrnují upoutávku na tento film a také trailer na Trio z Belleville, fotogalerii, ale pak také např. rozhovory. Je jich celkem šest – tři s herci – představiteli Thea, Matthewa a Isabelle, a tři s režisérem, scenáristou a producentem. Mají od dvou do jedenácti minut, a asi nejzajímavější je ten s režisérem, kde zjistíme, proč tento film natočil a jaký byl návrat po třiceti letech na stejná místa. Následuje jedenáct minut z natáčení několika různých scén, tedy z placu, které mají české titulky, stejně jako pětiminutový film o filmu, jenž je spíše větším trailerem s ukázkami z filmu a krátkými výňatky z již slyšených rozhovorů. (09.08.2019)

Jsem snílek. Duší i povahou. A možná i proto jsem čekala od tohoto filmu víc, mnohem víc. Jediné, co mě skutečně zaujalo a co jsem celý film napjatě a bez dechu sledovala, byl "nezdravý" sourozenecký vztah. Blízké sepětí, vzájemné vcítění, intimita, závislost jeden na druhém, důvěrnosti - to vše dohromady vytvářelo zajímavý prostor k úvahám. Erotické scény mě neoslovily - i když si cením otevřenosti a hlavní postavy byly dobře koukatelné - pro mě to bylo bez žáru, bez chtíče, bez skutečné vášně. Nicméně... beru v potaz lásku k filmům, pozoruhodný a zvláštní dům a obrovskou toleranci ze strany rodičů. (23.02.2014)

Raději snít, než shnít. Začátek se mi moc líbil. Bertolucci dokázal vystavět příjemnou retro atmosféru, Paříž roku 1968 v jeho podání budí dojem místa, kde by chtěl žít každý filmový fanoušek. Pohodová hudba, mnoho odkazů na Novou vlnu – film jsem si skutečně užíval a těšil se, jakým způsobem se bude dále vyvíjet. Cinefilské odkazy sice dále prostupují celý film, ten se však více soustředí na milostný trojúhelník plný explicitní erotiky. Bertolucci jakoby při své fascinaci třemi pohlednými mladými těly úplně zapomněl na diváka. Zajímavě rozjetý film se mění na ulepenou samoúčelnou onanii, ze které se záhy zcela vytrácí i ono mile filmové naladění. Pokud mě ze začátku Snílci lákali, toužil jsem být v jejich světě a spolu s nimi objevovat dávné skvosty kinematografie, ve druhé polovině mě spíše odpuzovali a znechucovali svou amorálností. Nejsem žádný puritán, jenže když ono to bylo tak zoufale samoúčelné… . Eva Green kolem sebe vytváří hustý erotický opar a v těch nejkrizovějších momentech dokáže snímku vdechnout druhý dech, jistě ne náhodou připomíná Jeanne Moreau v Julesi a Jimovi nebo Annu Karinu v Bandě pro sebe (btw, snílci proběhnou Louvrem o sedmnáct vteřin rychleji :). Její dva partneři do trojky se taky snaží, až mě překvapilo, co všechno byli tihle mladí herci ochotni pro „mistra“ udělat. Filmové hádanky, které si mezi sebou dávají, jsou zábavné (pokud se trochu orientujete ve francouzské a americké kinematografii), ale stejně jako celý film budí dojem intelektuálské exhibice, která navíc není (nepočítáme-li sex) nijak originální. Ve filmu je přitom dostatek pěkných nápadů (zrcadlová scéna ve vaně) i hudby (mj. The Doors, Jimi Hendrix, Bob Dylan, Janis Joplin), aby – oproštěn od touhy něco si dokazovat – zaujal i diváka, který má filmy „pouze“ rád, nejen toho, který je do detailů studuje a analyzuje. 60% Zajímavé komentáře: Marius, Machrovic, Ony, castor, gr8 escape (17.05.2007)

Snílci sú v prvom rade poctou cinefilom, klasickým dielam kinematografie a generácii, ktorú tieto filmy vychovali. Matthew, Isa a Theo sú postavy vychované umením, ktoré nepozná hranice a umožňuje ľuďom aspoň nachvíľu žiť ich sny. Mnohokrát prepierané sexuálne scény nie sú podľa môjho názoru nijak šokujúce, označiť ich za porno znamená buď nevedieť čo to porno je, alebo nevedieť čo to je sex ;-). Bertolucci kreslí svoje postavy formálne dokonalou filmárčinou prostredníctvom dialógov, obsahovo príznačných pre vek hrdinov a dobu, do ktorej je film zasadený. Všetci traja herci odvádzajú skvelú prácu a ja osobne som im tie postavy veril, Eva Green je vskutku nádherná a ostáva len dúfať, že podobne zložité postavy ešte dostane možnosť zahrať. V konečnom dôsledku však Snílkom chýba niečo, čo by ma fascinovalo natoľko, aby som im dal plný počet. Takto mi ostáva dať 8/10 tomuto krásne nostalgickému a atmosférickému kúsku o tom, že podobne ako skutočné sny môžme snívať len so zatvorenými očami, svoje sny môžu hrdinovia žiť len v uzavretom parížskom byte za zavretými dverami, pretože akonáhle oči alebo dvere otvoríme, sen je preč rýchlejšie než si uvedomíme, že by možno bolo lepšie keby ostali zatvorené. (02.12.2006)

Bertolucci je jako malé dítě, které se nedokáže soustředit na jedno téma a patřičně ho rozvíjet. Jednou si hraje s filmem jako takovým, pak přeskočí k sexem prodchnutému vztahovému dramatu jedné podivné mladé trojice, aby nakonec zauvažoval o revoluci jako o zdánlivému vyřešení všech problémů (to zdánlivého zdůrazňuji). Zkrátka se jedná o tři rozdílné kapitoly, které mě příliš nepřesvědčily o vzájemné souvislosti důležitosti v příběhu. Což je škoda, protože samy o sobě fungují více než dobře viz komentář Douglase. (05.12.2011)