Vojcek

Utahaný voják zmítaný apokalyptickými vizemi se pachtí životem, neustále si na něj někdo ukazuje, něco mu říká, něco po něm chce, směje se mu. On to všechno trpí, protože asi doufá, že když to tak nechá a bude dělat, co se od něj jako od obyčejnýho člověka čeká, nakonec někde najde štěstí. Herzog mu to samozřejmě nedopřeje a dlouho chystaná katarze má rozhodně sílu. (22.04.2013)

Balada o vojákovi, kterou načrtnul Erben s Bezručem a Wolkerem nad lahví kontušovky, když si zašli k Mrštíkům, původně na kafe, po terapii u Junga... teprve pak ji našel Herzog a tu nakažlivou melancholii zdramatizoval... "Našinec bude neštastnej na tom i na vonom světě, kdybysme se náhodou dostali do nebe, tak tam určitě budeme muset dělat hrom"...immer zu, immer zu... (04.10.2013)

Woyzecku, věčnost, tá je...no je věčná, cnost to je...no když je človek cnostný....Do vojny jsem šel, abych si dokázal svou lásku k životu....podobné bonmoty na začiatku môžu vzbudiť dojem, že sledujeme nemeckého vojaka Švejka, ale je to omyl, z príbehu sa vyklube depresívna dráma. Takto statický film som snáď ešte nevidel, kamera sa nepohne ani raz z miesta, iba sa občas pomaly otáča a každá scéna je zaberaná jednou kamerou a bez strihu. Preto príliš nechápem dôvody prepisu divadelnej hry do filmového média, žiadna scéna ma o oprávnenosti tohto činu nepresvedčila. Dialógy a monológy sú neprirodzené, ale film treba brať ako štylizované divadlo. Niekoľko podnetov na zamyslenie tu je, lenže viac by v nás rezonovali, keby sme boli divadelnými divákmi tejto hry. Ortodoxný minimalizmus. (26.10.2012)

Nikdy jsem nic podobného neviděl, Kinski si vzal celý film pro sebe, ostatní postavy jako by neexistovaly. Jeho šílenství bylo tak fascinující, že já sám jsem chvílemi koukal podobně vykuleně na obrazovku jako Woyzeck, lapal po dechu a nechápal co to sakra je. Psycho vedle Woyzecka je asi jako limonádka a absint. Škoda jen, že to nebylo ještě delší, takhle to působilo spíš jako krátká komorní povídka, než celovečerní film. (15.07.2008)

Pokračuji v tažení filmy Wernera Herzoga. Po Stroszkovi, což byl jenom podivín, přichází na řadu regulérní blázen Woyzeck čili Vojcek. Ta šílenost je vidět v očích Klause Kinskiho od prvního záběru, takže člověk jenom čeká, kam až to dospěje. I když možná si za to trochu mohla nevěrná Eva Mattes, ale zase co je moc to je moc, to by musela být vyvražděná polovina národa. Takže radši si dám pozor. Velmi mě potěšilo, že film byl natočený v mé milované Telči, navíc v době mého mládí, proto nemůžu jinak, než dát plný počet hvězd. (11.12.2010)