Vojcek

Werner moc dobře ví, že si může dovolit natočit film visící jen na jednom herci, protože Kinski to utáhne a on je jediný kdo utáhne Kinského. A z toho výsledku seru ježky(!)-to se prostě jinak nedá... MaestroMetadirector rozjíždí precizní ale střízlivou studii šílenství, zatmění mysli, paranoidních běsů a hrachu v hlavě za pomoci Klause, který je v tempu přesný jako metronom a v řízených a kontrolovaných gestech či záškubech tváře se nemine ani o milimetr. Vnitřní napětí, horečnatost, halucinace, křehká nerovnováha, blížící se zkrat-to všechno přímo tryská z toho pichlavě skelného pohledu, z té bolestí a únavou rozšklebené tváře, z celé té implodující postavičky.. Nutno podotknout, že Herzog-přes všechno to psycho-v žádném případě nezapoměl na vtip a jistou komičnost číhající v celé té tragice, a díky tomu(a díky velmi rozumné stopáži)jde o překvapivě dobře stravitelný zážitek. Prostě režijní a herecký masterpiece. (16.04.2013)

Tak tohle je regulérní herecký koncert Klause Kinského se vším, co si člověk pod tímto pojmem může představit. Myslím si, že Kinsky velikostí svého hereckého projevu dokonce přesáhl hloubku celého filmu. Je pro film až nepatřičně mnohovrstevnatý. Ne, že by snímek snad byl plytký, jen je to film malý jakoby až Kinskému nestačil. Přeci jen příběh připomíná jednorozměnrné vyprávění pouťových vypravěčů. V kontastu s tím pak například scéna vraždy a následný psychický kolaps jsou tak skvěle zahrány, že by mohli klidně patřit mezi nejsilnější herecké okamžiky filmových dějin. Po technické stránce je film bezchybný, Herzogovi asi nelze nic vytknout. Nakonec musím, bohužel zmínit nešťastné zvukové vybavení DVD, které jsem zakoupil v tafice. Přestože je dabing poměnrě vydařený, to že na disku není orignální zvuková stopa považuji za nehoráznou hovadinu. Zrovna takovýto klubový film, aby byl bez titulků? Tomu jsem se zdráhal uvěřit. Kinského hlasový projev, patří neodmyslitelně k jeho hereckému projevu a to že, jsme byli o jeho němčinu ochuzeni, považuji za veliké distributorské selhání. (30.06.2008)

Woyzecku, věčnost, tá je...no je věčná, cnost to je...no když je človek cnostný....Do vojny jsem šel, abych si dokázal svou lásku k životu....podobné bonmoty na začiatku môžu vzbudiť dojem, že sledujeme nemeckého vojaka Švejka, ale je to omyl, z príbehu sa vyklube depresívna dráma. Takto statický film som snáď ešte nevidel, kamera sa nepohne ani raz z miesta, iba sa občas pomaly otáča a každá scéna je zaberaná jednou kamerou a bez strihu. Preto príliš nechápem dôvody prepisu divadelnej hry do filmového média, žiadna scéna ma o oprávnenosti tohto činu nepresvedčila. Dialógy a monológy sú neprirodzené, ale film treba brať ako štylizované divadlo. Niekoľko podnetov na zamyslenie tu je, lenže viac by v nás rezonovali, keby sme boli divadelnými divákmi tejto hry. Ortodoxný minimalizmus. (26.10.2012)

Pokračuji v tažení filmy Wernera Herzoga. Po Stroszkovi, což byl jenom podivín, přichází na řadu regulérní blázen Woyzeck čili Vojcek. Ta šílenost je vidět v očích Klause Kinskiho od prvního záběru, takže člověk jenom čeká, kam až to dospěje. I když možná si za to trochu mohla nevěrná Eva Mattes, ale zase co je moc to je moc, to by musela být vyvražděná polovina národa. Takže radši si dám pozor. Velmi mě potěšilo, že film byl natočený v mé milované Telči, navíc v době mého mládí, proto nemůžu jinak, než dát plný počet hvězd. (11.12.2010)

Výborné prostredie, skvelé finále. podmanivá hudba a psychotický Kinski. Ale to je asi tak všetko. Dialógy a dramatickosť na bode nula. Film sa nedostane pod kožu a je skôr experimentom v Herzogovej filmografií, než vyslovene filmom, ktorý vás nadchne a ku ktorému sa budete vracať. Nie že by taký film pre mňa Herzog dakedy natočil, ale skúšam ďalej. Ešte šťastie, že to zachraňuje dĺžka. V rámci pohľadu na svet skrze vedomie človeka utláčaného spoločnosťou a ku ktorému prehovárajú hlasy som čakal väčšiu pecku. (23.09.2017)