Půlnoční míle

Je to přesně můj šálek čaje. Takové filmy mám rád. Skvěle obsazeno, výborná hudba, zajímavý příběh, který vlastně není příběh, ale jen pohled na část života určitých postav, jemný humor, přiměřená romantika a všudypřítomná posmutnělá nálada! Je to prostě takový ten film, který zahřeje. Civilní, melancholický!....Silberlingovo vyjádření památky své přítelkyni, která zemřela podobně zbytečným způsobem, jako snoubenka filmového hrdiny. Do jaké míry je Gylenhallova postava autobiografická, to můžu jen hádat. (02.12.2007)

Velmi nevyvážený film – začátek byl naprosto famozní, moc se mi líbil vstup, kdy se členové rodiny připravují na pohřeb své milované dcery a snoubenky, líbilo se mi, jak to zvládají (telefony apod.), líbila se mi cesta auty a míhání okolního světa za jejich okny, svět běží dál, jakoby se nic nestalo….Pak ale začínající film hodně klesnul, naprosto nereálné vylíčení rodičů, kteří přišli o svou jedinou dceru a to ještě tak drastickým způsobem jako je náhodný zastřelení nějakým šíleným magorem (!!!), nedovedu si představit jedinou matku s otcem, kteří by první dny po téhle tragédii reagovali způsobem, jakým bylo předvedeno ve filmu. Hlavní hrdina (Jake Gyllenhaal) hrál naopak přesvědčivě, tomu jedinému bylo tak nějak rozumět a posléze, kdy vyšla najevo další dost důležitá skutečnost, ještě víc věřit tomu, co prožívá. Zhruba od půlky filmu nabírá děj mírně dech, ale opět velmi na střídačku – střídání věrohodných scén (Joe zapomene přijít na domluvenou večeři) s velmi nevěrohodnými scénami (nedovedu si představit člověka, který by pár dní po pohřbu snoubenky, nabízel pozůstalému svou dceru tak tristním způsobem jako tomu bylo ve filmu). Závěr filmu byl vyšperkován dvěma scénami – s matkou a s otcem, kdy se s nimi Joe loučí a oni se vlastně jeho prostřednictvím loučí se svou dcerou, ty byly výborné a vlastně mi stály za to vydržet u tohohle filmu až do konce. I úplně konečná scéna s pohledy nahoru (cielo) je moc příjemná a kvalitou se vyrovnává samotnému začátku. Co ale tento film chtěl říct? Trošku tápu a jeho nevyváženost mi v tom moc nepomáhá…Zajímavé drama, které mohlo být o být o něco zajímavější… (26.03.2010)

Vybavím si několik filmů, které mi Půlnoční míle svou povahou připomíná. Deprese, kam se podíváš, a tak komorní, že je to už jenom krůček k tomu, aby to jednoduše byla "pouze" divadelní hra, a k tomu herecký souboj mezi veterány a slibnými bývalými dětskými herci. Půlnoční míle naštěstí nepatří k těm příspěvkům tohoto žánru, které se přehnaně fixují na předhánění v tom, kdo bude nejvíc-škálově-emocionální a nejvíc-od-šepotu-ke-řvaní-smutný, ačkoliv některé monology od Hoffmana a Sarandon k tomu mírně směřují, ale jenom mírně. A hlavně, hlavně se mi líbí, jak Silberling chytře dávkuje informace, aby v poměrně staticky vybudované premise stejně vytvořil pohyb a změnu pro nás pro diváky a hmatatelný osobnostní vývoj pro své hrdiny. Není to film, který by v základech otřásal mými pocity ohledně lidského truchlení, ale oceňuji, že je ve své skromnosti udělaný pořádně. (P.S.: Ellen Pompeo je tu absolutně překrásná.) (20.11.2017)

Slušné herecké obsadenie, fantastická muzika a celkom zaujímavý príbeh. Reakcia rodičov na smrť ich dcéry dosť zvláštna, ale kto som ja, aby som ich súdila. Takisto Joseph sa dostal do celkom ošemetnej situácie, ale zvládol to. Rozbeh filmu vlažný, ale s blížiacim sa koncom ma začal baviť ... myslím, že Brad vedel čo píše a čo točí. 3,5* (11.10.2017)

Velké drama, které se s přehledem obejde bez velkých vypjatých scén. Jaké to je, když rodiče zůstanou sami s potenciálním manželem své mrtvé dcery. A jaké to je, když všechno, co zůstalo nevyřčené, nabývá stále větších rozměrů a vyslovit pravdu je čím dál těžší. Velice silné 4* - tu pátou si zatím nechávám v záloze, protože o sobě dobře vím, že při pohledu do očí Jakea Gyllenhaala trochu ztrácím soudnost a tím pádem i smysl pro objektivitu :-) (26.03.2010)