Muž, který věděl příliš mnoho

Na dnesnu dobu je to mozno trosku natiahnute, niektore sceny v Maroku, ako aj londynskej sale Royal Albert Hall pri zbytocne dlhom hrani orchestra a potom ma prekvapil zrazu necakane rychly zaver filmu a titulky, to som trosku inac ocakaval. Avsak stale je to zabavny, ale hlavne napinavy Hitchcockov film, ktory na to, ze sa jedna o spionazno-dobrodruzny krimi film, je dejovo omnoho jednodussi, ako o tri roky neskor natoceny a trosku akcnejsi film s Cary Grantom NA SEVER SEVEROZAPADNI LINKOU (1959). ___________ James Stewart - (Dr. Benjamin McKenna) +++ Doris Day - (Josephine Conway McKenna) +++ Christopher Olsen - (Hank McKenna) +++ Brenda de Banzie - (Lucy Drayton) +++ Bernard Miles - (Edward Drayton) +++ Ralph Truman - (Inspector Buchanan) +++ Daniel Gélin - (Louis Bernard) +++ Alfred Hitchcock - (Muž v Maroku na trhu) +++ Produkcia: Alfred Hitchcock +++ (10.04.2013)

Námet a zápletka Muža nie je v rámci tvorby Hitcha príliš originálna, ale na druhú stranu vás hneď na začiatku chytí a nepustí až do napínavého, dvojitého finále. Ako je u Hitcha zvykom, trilerová zápletka je kulisou pre polemiku o partnerských vzťahoch, tentokrát o pomaly starnúcich manželoch na dovolenke, ktorí by si vzťah oživili možno aj nejakým tým ďalším dieťaťom. O to oživenie sa postarajú únoscovia ich syna, o ktorého budú musieť zabojovať a dostanú sa pri tom symbolicky aj do kaplnky, čiže miesta, kde sa manželstvá začínajú. Bývalá speváčka Jo predvedie svoje najdôležitejšie "vystúpenie" kariéry v Royal Albert Hall, keď vyrieši situáciu typicky žensky, výkrikom. Potešia detaily ako vypchaté zvieratá, ktoré symbolizujú, že sa hlavný hrdina ocitol na nesprávnom mieste a šelmy ako nebezpečenstvo od únoscov, alebo štokholmský syndróm staršej únoskyne, ktorá nikdy nemala deti. (23.10.2012)

Očekával jsem něco na způsob "Na sever severozápadní linkou" a dostal jsem něco výrazně odlišného. Slovy chvály budu tentokrát šetřit. Jeden z nejhorších filmů režisérského mistra, jaký se mi doposud posmolilo vidět. Prostředí Maroka bylo příjemné, dokonce jsem poznal, že by mělo jít právě o Maroko. Příběh je dle Hitchcockova rukopisu trošku zamotaný a propracovaný, ale příliš mu to nepřidává na velice nízké poutavosti. Dost jsem se nudil. Oko si divák nespraví ani v rámci hereckého obsazení. S výjimkiu James Stewarta je to bída. Páni jsou nesympatičtí a dámy dokonce až nezvykle odporné. Neodpustím si pozastavení se nad ztvárněním "bitek", respektive pokusu o ně. Byly vážně epické! Několikrát mi také vynechal rozum nad dost nepravděpodobným počínáním mnoha postav. Například mě fascinovalo postřelení ministra, který o 5 minut později neměl problém vtípkovat se svými zachránci. No, nevidím to na více než dvě hvězdy. (18.09.2016)

Když se dohromady dají jména Hitchcock, Stewart a Hermann, výsledek je jistý. Muž, který věděl příliš mnoho rozhodně patří do zlatého fondu všech těchto osobností. Díky zajímavému příběhu film zaujme již v úvodu a když přijmete pravidla hry, tak vás nepustí až do konce. Jeko geniální zde beru organické propojení filmu a soundtracku, kdy hudba není jen doprovod, ale přímo hybatel děje. Při geniálně zfilmovaném koncertě při Albert Hall nejen doprovází konání postav, ale taky je přímo určuje. I díky úžasnému střihu, patří tato pasáž k tomu nejlepšímu co kdy Hitchcock natočil. (05.09.2011)

Samotný příběh ... no dobře ... Konec konců není tak důležitý. Příběh u Hitchcocka je jen prostředí jako bouřlivé moře nebo spíše jako tůně se zákeřnými víry, do které režisér vrhá své hrdiny a sleduje jejích zápas. Duchaplný zápas. Vytrvalý a do vítězného konce. Zcela podle klasických Dickensových děl - dobro vítězí, zlo je potrestáno, slušnost, trpělivost a píle jsou odměněny. Můžeme se dnes mnohým naivitám smát, ale umění vyvolat zvědavost, očekávání a sympatii nebo aspoň dopřání kladným hrdinům - toto umění snad nikdo Hitchcockovi neupře. ___ Muž a žena, kteří věděli víc, než měli, a jejich skoro špionážní "dobrodružství" více méně prošlo kolem mne, ale hudba, která naplňovala Royal Albert Hall - stíny, závěs, tváře, notový part, hlaveň pistole včetně vrcholícího trojakordu křik-činely-výstřel, a ta hudba, co stoupala po schodech do pater, vykračovala chodbami a klepala na zavřené dveře - to bylo tak geniální, že míň než čtyři dát nejde. (11.07.2011)