Půlnoční slunce

Naprosto mě to pohltilo, magická atmosféra, mysteriozní prostředí, skvělé postavy, bravurně vedení herci, výborné herecké výkony, je tam vše. Je jedním z těch vzácných případů, kdy duch seriálu, jeho tempo, nálada a atmosféra, se vam vsáknou pod kůži a váš den pod jejich vlivem bude proměněný. A navzdory tomu, že je to jeden z nejbrutálnějších seriálů, které jsem kdy viděla. Po jeho shlédnutí se však rozprostře v duši absolutní klid. Možná za to mohou lidé, jak důstojně kráčí středem toho, co se kolem nich děje, možná za to může slunce, které nezapadá... (11.09.2018)

Před první epizodou jsem s klidem očekával, že se mé závěrečné hodnocení bude pohybovat vysoko v červených číslech, jak už to tak se severskými kriminálkami mám, takže jsem se dočkal velkého překvapení (nemilého). Nechtěl bych všechny nedostatky házet na Francouze, ale fakt si myslím, že na nich mají lví podíl. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že prioritou není vyšetřování, ale soužití různých (pokud možno všech) kultur na jednom evropském písečku. Tvůrci se neustále pokoušeli navodit atmosféru zvláštního tajemna a dosáhli jen toho, že pro mě seriál žádnou atmosféru neměl. Dost mě otravovaly neustále flashbacky do Kahininy minulosti i stále nové překvapivé výsledky vyšetřování. Ne, tento seriál na mě nefungoval, a to mám Most ve svých oblíbených deseti. (04.08.2018)

Nejaký čas mi trvalo si zvyknúť, ale nakoniec zaujalo. Až do konca mi prekážali rovnaké veci, možno preto len 3*. Najmä prehnaná teatrálnosť Kahiny a jej traumy z mladosti. Človek by povedal, že za 15 rokov už to mohla v hlave nejako spracovať. Tiež veľmi náhla epifánia prokurátora ohľadom jeho etnickej príslušnosti. Nemám nič proti Sámom, iba to, že väčšinu života sa snažil byť Švéd a tento jeden prípad v ňom prebudil tú polovicu Sáma. Trochu rýchlo postavený mostík. Ale inak fajn. (13.07.2018)

Kdysi, v době Insomnie, šlo o zjevení, severské detektivky nikdo neznal. Ale i ty tehdejší měly kromě exotického prostředí, snového prostředí a pomalého tempa alespoň reálné postavy a normální zločiny. Čím větší byl o severské detektivky zájem, tím větší přicházela inflace tohoto žánru, až se dnes dá občas mluvit o sebeparodii, kdy všechny ty atributy už jsou tak přehnané, že je to celé prostě blbé. Co nejbizarnější vraždy, tajuplná hudba, vnitřně rozervaní jedinci, sociální problémy, a více exotiky, více rozeklaných skla na pobřeží, více zatažené oblohy, více deprese... Jen ten příběh už není jaksi podstatný. A tady se to táhlo jak já před cílem, kdybych šel pěšky 200 kilometrů na jeden zátah, a když jsem viděl ty přemoudřelé a starostmi strhané obličeje, přišlo mi to spíš k smíchu. (24.05.2019)

Udělat z toho zhruba pět dílů, byla by to pětka jak vyšitá. Takhle mi zbyla na jazyku lehce nahořklá pachuť. Především z dost zpackaného konce, který byl jednak přehnaný a hlavně dost nevěrohodný (teď mám na mysli pachatele, co všechno zvládl). Jinak tenhle seriál funguje skoro na výbornou. Včetně výborné ústřední dvojice, starého pardála Petera Strormera, mluvícího švédsky a hlavně z počátečního tahu na branku, který jsem snad naposledy zažil u třetí série dánského Zločinu. Ale i Švédové dokázali, že umí, čehož je táhle série důkazem. Dal bych si někdy klidně do budoucna repete, jen se obávám toho, co by se muselo stát, aby se francouzská policistka a švédsko-laponský prokurátor zase dali dohromady. (02.02.2017)