Lovers in the Year One
Režie:
Jaroslav BalíkKamera:
Jan ČuříkHudba:
Karel MarešHrají:
Marta Vančurová, Viktor Preiss, Libuše Švormová, Petr Svojtka, Jana Švandová, Ota Sklenčka, Bedřich Prokoš, Jiří Kodet, Jan Teplý st., Naďa Konvalinková (více)Obsahy(1)
Krátce po skončení druhé světové války se student práv Pavel Krouza (V. Preiss) těší na budoucnost stejně jako jeho spolužáci z fakulty. S osmimilimetrovou kamerou bloumá po Praze a zachycuje atmosféru prvních mírových týdnů. Jednou na nábřeží potká posmutnělou dívku Helenu Polákovou (M. Vančurová), která jej zaujme jak krásou, tak plachostí a nepřístupností. Pavel ji začne vyhledávat a podaří se mu s ní natočit několik záběrů. Jen pomalu přitom odhaluje Helenino tajemství: dívka strávila většinu války v koncentračním táboře, stejně jako její starší sestra Olga (L. Švormová). Ta po ztrátě rodičů na sestru přísně dohlíží. Protože Pavel přežil válku bez větších starostí, je jeho sbližování s Helenou pomalé a složité. Tím spíš, že Olga sestřina nápadníka přímo nesnáší. Společná budoucnost mladého páru je proto nejistá a může ji zachránit jedině opravdová láska… (Česká televize)
(více)Recenze (60)
Kvůli nesnesitelnému Preisovi musím hodnotit takhle nízko. Učinil totiž pro ně film téměř nekoukatelný. Přitom příběh nebyl špatný a Vančurová byla výborná. ()
Překvapivě silný příběh o lásce, skvěle zachycené emoce a především neuvěřitelně dobrý herecký výkon křehké a krásné Marty Vančurové. Srdce se mi svíralo při každém jejím pohledu do kamery, osud židovské dívky má vepsaný ve tváři a hrůzy lidské nenávisti se v ní odráží silněji než v leckterém filmovém zpracování válečného masakru. Zajímavé je, že toto dílko vůbec nepůsobí politicky angažovaně a prorežimně, ač právě to mu je vytýkáno. Ba naopak, nenápadné poznámky rádoby nevinného revolučního mládí spíše odkrývají budoucí levicovou realitu ("na Barrandově je třeba udělat pořádek", "umění musí sloužit cíli" atd.). Jednu * musím odebrat za odfláknuté dobové reálie (konec války je cítit a vidět pramálo) a překvapivě i za obsazení Viktora Preisse. Samotný nápad vytvořit v roli Pavla Helenin protipól byl výborný, zhýčkaný a proměnou procházející hejsek ale typově nezapadá do Preissova herectví. V tomto smyslu můžeme být alespoň rádi, že se nepodařilo obsadit I. Janžurovou. Nicméně, resumé zní: VÝBORNÝ FILM! ()
Citlivá romance z osvobozeného Československa, těžící hlavně z jemného herectví půvabně éterické Marty Vančurové. Hudba místy přesná, jindy rušivá, celkově ale povětšinou jemná a příjemná filmová záležitost. ()
Hořkosladký příběh, který by si podle mě zasloužil ještě hlubší náhled do duší postav. Marta Vančurová byla ve svém smutku prostě nádherná, Viktor Preiss mi lezl celou dobu děsně na nervy. Celkový zážitek mi kazila atmosféra, která mi moc 40. léta nepripomínala. ()
Tohle mělo atmosféru, která mě v dětství, kdy jsem ještě TV realitu plně neodlišoval od té naší, naplnila zvláštními smutnými i nadějnými tóny... ale hlavně jsem viděl, jak ta holčina je vystresovaná tím, co prožila a bylo mi z toho smutno... děsivě smutno... Silný film! ()
vážne téma spracované na úrovni ()
Preiss i Vančurová výborní, příběh pak trochu oslavuje poválečnou komunistickou otočku, ale holt se to tenkrát muselo. ()
Bože co to bylo. Chudák holka skáče kolem blba, který se domnívá, že bude druhý Felini. No, jinak film děj v podstatě nemá. Všechno se motá kolem těch dvou. Nezdá se mi, že by hráli nějak přesvědčivě. Navíc mne to silně nebavilo a těšil jsem se na konec. Pro mne zbytečná, a pro jednou odbytá záležitost. ()
Tenhle film má setsakramenské štěstí na způsob jak je natočen krásnou kamerou, na civilní a přesvědčivé výkony ústřední herecké dvojice a pěknou, odpovídající hudbu, protože jinak, přiznejme si to, film trpí průměrným scénářem. Kvalita v obraze, méně už v slovu. V rámci žánru za 4. ()
Rovnou říkám, že nemám rád romantické filmy, přestože mám rád pohádky a romantické jsou vlastně pohádky pro dospělé. Navíc Češi neumí točit romantiku. Neuměli to za totáče a neumí to ani dnes. Pokud ale nebudu brát tento film jako romantiku, kterou se v určitých momentech snímek snaží být, jedná se o komorní drama dvou lidí, které osud náhle svedl dohromady a oni spolu být chtějí, ovšem lidé okolo jim hází klacky pod nohy. Vlastně jeden člověk hlavně. Marta Vančurová předvedla skvělý výkon. Vlastně jen kvůli ní má smysl snímek sledovat. On je totiž jinak částečně dost naivní, částečně agitační - například za Masaryka se špatně žilo, za nás se bude žít líp, ale podstatnou měrou je to také snímek, který poukazuje na něco, na co běžně filmy o válce po válce nepoukazovaly. Ne každý se umí vyrovnat s hrůzami, které v koncentrácích zažil a viděl. Mohou z toho být celoživotní traumata. A Helena má navíc ještě o jedno trauma navíc. Kvalitní film určitými pasážemi. ()
Pěkná romance v optimistické době. Ačkoliv nebyla podstatná tak zajímavá zde byla i politická rovina, propagace Pavlova nezaujatého postoje - je mladý, optimistický a nechce řešit politiku, i když vyjadřuje s komunisty souhlas - do politiky se prostě nemíchá, což sedí na normalizační snahy. ()
Pamatuji , že se mi ten film dost líbil nejvíc mě tam zaujala Libuška Švormová!!! ()
zvláštní poetika. přitažlivý snímek..Marta Vančurová a Viktor Preiss jako režisér ()
První co vás na filmu zaujme je vynikají kamera i režie, která pochopila Otčenáškův scénář na 100%. Druhá věc je špičkový herecký výkon Marty Vančurové, pro mě jedné z nejhezčích hereček své doby. Třetí věcí ke které jsem dospěl po několikerém shlédnutí filmu je jeho pravdivost a tichá, krásná poetika. Veliká škoda, že dnes se takové krásné filmy jako je Milenci v roce jedna, Den pro mou lásku, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Rozmarné léto atd. již netočí. Na dnešních filmech je vidět jak jsou šité horkou jehlou a povětšinou odfláknuté. ()
Tak trochu poetický film s tvrdým realistickým podtextem. Ústřední dvojici to spolu moc sluší a kameraman se soustřeďuje zejména na Martu Vančurovou, která má svoje kouzlo. Na sedmdesátá léta opravdu příjemné pokoukání. Navíc navzdory době vzniku i době, ve které se příběh odehrává, se jedná o nadčasový film, který platí pořád. ()
V pražských kinech se promítal od 14.3.1974 (Lucerna) ()
Musím změnit na 5 hvězd. Ano, je to hezky vizuální a lyrické, ale díky castingu (Preis +++++, Vančurová ++++) je to mimořádné dílo. ()
Film Milenci v roce jedna vypráví příběh Pavla a Heleny, kteří se potkají krátce po osvobození v roce 1945 - v roce, v němž tehdejší mladí lidé po šestiletém živoření za nacistické okupace ve skutečnosti teprve začali žít, a který je pro ně opravdu rokem jedna. Je to film, ve kterém hraje hlavní roli psychická proměna obou milenců. O Pavlovi by se dalo říct, že patří k okupační " zlaté mládeži ". Válkou prošel hladce, bez větších fyzických a duševních úhon. To bylo příčinou jeho poměrně povrchního, lehkomyslného postoje k poválečnému životu. Helena je jeho pravým opakem, prošla nesmírným utrpením koncentračního tábora. Fyzicky přežila, ale trvá dlouho, než se zbaví duševních následků čtyřletého týrání. Pavel jí v tom pomůže a ona to jemu oplatí tím, že ho naučí dívat se na život vážnějšíma a zodpovědnějšíma očima. Tak ve stručnosti k tomuto psychologickému snímku, který mě velmi oslovil. **** ()
Je zvláštní, že tak krátká scéna, jaká byla přiřazena Ratajím nad Sázavou, coby rodnému městu Heleny, byla příčinou, že místní kino bylo při vysílání vyprodané. A jinak, film je kouzelný. A o nějaké komunistické propagandě, kterou v filmu vidí uživatelka Katullka, nemůže být ani řeč, protože je nutné vzít v potaz situaci té doby, v které se film odehrává. ()
Na dobu vzniku zdařilý psychologický film. Dobová atmosféra byla podána poměrně nezaujatě a nepropagandisticky. Děj byl sice místy předvídatelný, stejně tak i konec, ale vše nahradily herecké výkony hlavních postav. Ještě zajímavost: V druhé polovině filmu je pohled se Střeleckého ostrova na most Legií (tehdy 1. máje) a na něm stojí dodávka, která určitě v roce 1946 nejezdila. Také tam projíždí auto, které odpovídá až době vzniku filmu. ()