Sabotáž

Podobně jako třeba v případě pozdějšího Hitchcockova snímku Jamaica Inn se Sabotáž připravila o značnou část napětí tím, že hlavní záporák je známý od začátku, přesto je ten příběh celkem poutavý, a někdy od 45. minuty, kdy dostane malý Stevie - nic netušíc - za úkol dopravit na Piccadilly Circus časovanou bombu, to nečekaně napínavé být začne - ke konci už jsem skoro nedýchal, jak jsem netrpělivě čekal, jak to celé dopadne, a po této stránce musím říct, že mě to rozuzlení docela šokovalo, protože jsem to fakt nečekal (asi pod vlivem současné mainstreamové produkce, kde by něco takového bylo v podstatě tabu). Spolu s tím, že film téměř nijak neobjasňuje motiv sabotážních útoků, se to u mě podepsalo na tom, že jsem z toho byl nakonec spíš lehce rozladěný, přesto si myslím, že ta conradovská látka není špatná, a když člověk nebere poznamenanost dobou jako chybu, ale vlastnost, může mu ten film něco dát i v roce 2022. (04.07.2022)

Tentokráte Charles Bennett adaptoval pro Hitche román Josepha Conrada z roku 1907 The Secret Agent: A Simple Tale, který se odehrává v roce 1886. Změny tedy byly skutečně značné a nebudu zřejmě první, koho napadlo při tom strhujícím finále, že jde jen o novou (leč výbornou) variaci na Blackmail (první setkání Bennetta a Hitche, 1929). V pozdějších adaptacích se filmaři znovu vrací s dějem do 19. století, je to zkrátka otázka pojetí. Každopádně nijak zvlášť nelituji, že tentokráte Donat nemohl a hlavní roli vytvořil jiný Kordův oblíbenec, Loder (pozdější manžel Hedy Lamarr). Parádní výkony podávají Rakušan Homolka s Američankou Sidney. A samozřejmě ten malý klučina Desmond Tester je též velmi autentický. Nebudu nicméně zakrývat, že mi bylo zdaleka nejlépe v prostorách toho průchozího komorního kina na rohu. Velmi chytře bylo zakomponováno do děje i atmosféry. Na závěr se mohu jen podivovat nad těmi výkyvy kvality, které stíhaly ve 30. letech všechny ty špionážní filmy dělané sériově jak Baťovy cvičky. Inu, byl to trend a jako takový se musel nasytit. Jednou byl výsledek jako zde velmi dobrý, jindy laciný. A to za kamerou i před ní mohli často stát titíž. (09.01.2019)

Tento Hitchcockův anglický meziválečný film se odehrává v Londýně a pojednává o majiteli kina Verlocovi (výborné pohledy házející Oskar Homolka), který je kvůli penězům zapleten do sabotáže. Sabotáž se sice povedla (výpadek proudu), ale Londýňané se tomu vysmáli. Když je potom na Verloca vyvíjen tlak ("London must not laugh on Saturday"), do další sabotáže/atentátu se mu nechce - nemá zájem na ztrátách na životech. Jenže je zahnán do kouta a přikývne. Od této chvíle je výborně gradovaná atmosféra, jejíž vrcholem je cesta Stevieho - typický příklad hitchcockovské "bomby pod stolem". Divák ví něco, co postava ve filmu neví - a čas běží.. Samozřejmě by se toho dalo snímku z dnešního pohledu spoustu vytknout (některé dialogy, herecké výkony, naivita), ale to bychom byli nespravedliví. Sabotage rozhodně stojí za zhlédnutí a (i vzhledem ke kratší stopáži) nebude vás nudit. (13.06.2013)

Po pravdě jsem příjemně zaskočená tím, že pan Hitchcock tento snímek přivedl na svět v roce 1936, zdá se mi to prostě neuvěřitelné..  Jedná se o jízdu drsnou a nesmlouvavou, upřímně řečeno mi vyrazil dech.. Příběh mladé ženy (mimochodem Sylvia Sidneyová je jako půvabná okatá panenka, míněno pochvalně, líbila se mi), jejího malého brášky a manžela mě vtáhnul na první dobrou a jak se to rozjelo, tak jsem byla napnutá jak struna, jak to celé dopadne.. Drobné výtky si nechám od cesty, vůbec nejsou podstatné... (24.07.2023)

"Hitchcockovina" se všemi patřičnými ingrediencemi.Budete vhozeni rovnou do rozjetého vlaku, rychle se rozkoukejte, seznamte s cestujícími a už se před Vámi odvíjí celá krajina příběhu o vyšetřování připravovaného teroristického útoku v Londýně. I když to jsem začal docela nešťastně ,ono vyšetřování hraje spíš druhé housle, podstatnější je postupně budovaná atmosféra elektrizujícího napětí, které napomáhá zejména výkon Oscara Homolky v roli vykonavatele útoku. Vlak s naším příběhem nabírá na obrátkách , dostane se nám obvyklých "hitchcockovských" záběrů na hodiny a vlastní finále je ,nejen na svou dobu, odvážné a kruté... Mohu to uzavřít tak, že jsem opět viděl velmi dobrou mistrovu práci, která neztrácí téměř nic ze své atraktivity ani po tolika letech. (05.07.2013)