Tři billboardy kousek za Ebbingem

Divák je každý rok tak zasycen blockbustery za několik desítek milionů, že si pořádně ani nevšímá menších filmů. A je to celkem škoda, protože i malý film může být dobrý. Důkazem jsou právě Tři billboardy kousek za Ebbingem pod režijní a scenáristickou taktovkou Martina McDonagha. Tři billboary ale rozhodně nejsou kriminálním thrillerem jak tvrdí trailery ale dokáže diváka šokovat. McDonagh se ani tolik nesnáží točit kriminálku ale spíše satyru o americkém zapadákově a jejím lidu. Celé se to točí kolem tří hrdinů: Haynesové, Willoughbyho a Dixona. Každá ta postava má duši, každá postava má zajímavý vývoj, každá postava je perfektně ztvárněná. Frances McDormand je perfektní, Woody Harrelson skvělý ale Sam Rockwell to je úplně jiná liga a snad jeho nejlepší výkon v celé kariéře. Několik scén se záměrně zvrtne cestou, kterou by divák nečekal a mají geniální pointu. Mezi postavami funguje perfektní ping-pongový dialog kde každá postava ihned nečekaně zareaguje: Ví vaše matka, že mučíte negry? Nemučím... a dnes se musí říkat mučit afroameričany. Nebo hádka matky a dcery která se zvrtne v tom, že jí matka popřeje aby jí znásilnili. A nejlepší na tom je, že ta v těch scénách funguje atmosféra a do těch postav se někdo dokáže vcítit. Do půlky jsem si říkal, že jde o perfektní film, výbornou satyru s chytrým pracováním a postavami. Po půlce filmu ale nastane zvrat, následují 2-4 scény a následně když se ve městě začíná svítat k většímu pořádku ten film už v podstatě neví co dál a ztrácí oproti té první výborné polovině i přesto, že ta komornost stále skvěle funguje a v závěru dokonce dojde k něčemu, co by divák nečekal a zůstane napjatý i krátce po začátku titulků. Jedná se prostě o fajn práci s výborným přesahem a vším možným ale druhá půlka je slabší než první. Rockwell ale na Oscara! (20.01.2018)

Vzácný příklad filmu, u kterého jsem si hrozně přál, aby šlo o seriál a já si tak mohl na ploše deseti hodinových dílů užívat interakci všech postav. Martin McDonagh možná nenapsal (pokud mluvíme o ději) svůj nejlepší scénář, ale pokud jde o charaktery, ještě nikdy mě jeho paleta podivuhodných existencí tak nebavila. Životem otrávená Frances McDormand, buranský Sam Rockwell, otcovský Woody Harrelson nebo Peter Dinklage s psíma očima. Ti všichni byli do jednoho fantastičtí. Radost být v takové společnosti, i když je to v Ebbingu, Missouri, zapadákově s třemi bilboardy. 90% (02.03.2018)

Po problematických a scénáristicky naprosto nezvládnutých Sedmi psychopatech se Martin McDonagh vrátil v plné formě a navázal na úspěch svých Brugg. Stejná poetika, stejná práce s postavami, snad jen té absurdity je tady o poznání víc. Bruggy mi připadaly přece jen preciznější, všechno tam dokonale ladilo a zapadalo. Tady to místy trošku drhne, ale zábavnost je mimořádná a Tři billboardy se budou určitě řadit k tomu nejlepšímu, co letos v oblasti filmových novinek zhlédnu. Martin dokáže nejen bavit, ale jeho práce má i přesah. Když srovnám jeho tvorbu s Tarantinem, tak umí o několik levelů výš. K tomu, co dokázal ve Třech billboardech kousek za Ebbingem, se bohužel Tarantino nepřiblížil v žádném z filmů po Jackie Brownové. Nechci být krutý, ale možná by to nedal, ani kdyby se všechny jeho snímky spojily dohromady. Tam, kde Tarantino marní potenciál skvělých herců, tam Martin McDonagh dokáže vymáčknout ze svých spolupracovníků to nejlepší. Frances McDormand je k sežrání, Sam Rockwell výborně balancuje na hranici parodie a oba dva předvádí postavy, které dokonale zapadají do představy amerického jihu plného nepoddajných a nekorektních charakterů nedůvěřivých k systému a vždy ochotných vzít svou představu spravedlnosti do vlastních rukou. Celkový dojem: 90 %. (04.02.2018)

Martin McDonagh je zpátky a opět si přichystal originální,vtipný, drsný a zábavný příběh, který chytne za srdce. Herecky naprosto výborné- Woody Harrelson v roli šerifa, Sam Rockwell vedlejší policista a vynikající hlavní hrdinka Frances McDormand, která se vůbec s nikým nesere, hláškuje jak o život a ještě rozpoutá válku s policií. Film má příjemnou retro atmosféru z Amerického zapadákova,několik vtipných a zároveň silných scén a drží si slušné tempo, že se naštěstí divák nestihne nudit. Osobně bych uvítal více násilí obdobně jako v Sedmi psychopatech a možná vyhrocenější finále, ale jinak bezesporu kvalitní filmařina v každém ohledu, kterou by si letos nikdo neměl nechat ujít.80% (07.01.2018)

Závidím všem divákům, kteří se na tento snímek teprve chystají podívat. Úžasné, bravurní, geniální, dechberoucí, skvělé a ještě jednou úžasné. Takhle nějak vypadá film, když se dělá dobře. Pokud zde neskončí 4 a více těch nejcennějších zlatých sošek, tak nemám filmový vkus buďto já, nebo vážení páni akademici. A všichni víme, že já vkus mám. Opravdu mě to dostalo. Režisér mi na začátku nasadil na krk vodítko a poté si mě dvě hodiny vodil přesně tam, kde mě chtěl mít. Martin McDonagh zde předvedl, že má dokonale nastudované lidské emoce a pomocí tohoto nesmírně citlivého příběhu emoce diváků ovládal jako zkušený hypnotizér. Možná to není na první pohled úplně znatelné, ale za tímto snímkem stojí obrovské množství práce. Nikdo na světě nevysype tak důmyslný příběh z rukávu. Fascinovalo mě, že se autor nedržel nějaké zaběhlé šablony, ale vytvořil něco svého. Mnohokrát během stopáže připravil moment, který mě překvapil a posunul děj správným směrem kupředu. Ani na půl sekundy jsem se nestihl nudit. Naprosto strhující tempo a promakaný příběh o události, která se zásadním způsobem promítla do osudů lidí malého městečka. Nádherná konfrontace pohledů na událost, kde má divák pochopení pro všechny zúčastněné strany zároveň. Divácký zážitek ještě více umocňují božské herecké výkony asi 6 nejdůležitějších postav. Pozadu nezůstává ani skvělá hudba. Tvůrcům se zkrátka podařilo vytvořit diamant, který je vybroušený po všech stranách. Lepší snímek bych nevytvořil ani já sám. (18.02.2018)