Sangacu no Lion

[1. série] Světe div se, ale pustil jsem pro jednou do SoL žánru a jak dílo, tak i má duše diváka z toho vyšly vítězně. Ve spoustě komentářů už to zaznělo, vyprávění je tuze pomalé, ale rozhodně bych ho nevpasoval do kolonky "monotónní", "nudné", "uspávající". Nejenže v rámci vyprávění Akiyuki Shinbo je jedna z nejvýraznějších postav na anime poli, ale když tomu dodáte grafickou fasádu od SHAFTu, máte zaděláno na lov pozoruhodností a pro toto studiu typické excentrismy. Nálady, monology, deprese a nejistoty hlavní postavy bych si nepřál nechat zpracovat právě nikým jiným než SHAFTem z důvodů symboliky, hravé abstrakce/barev, úhlů náhledů, hudby a podaným poselstvím/poučením. Líbilo se mi zpracování prvků vody, poznali jste lehce rozdíl světů ve kterých hlavní postava přeskakuje vždy, když přešel most, a střihy během hry, ať už na hrací pole, na obličej hráčů, byly pro mě na hraně geniality. Umění skákat z vážnějších scén na ty vtipnější je na jedničku a i když nakonec se toho tolik v rámci děje během 22 dílů nestane, neodcházel jsem nespokojený. Jistě, být to jízda plné depky, která je všudypřítomná osamělostí a introvertním charakterem Reie, asi bych se mrzutě mračil, ale kouzelná náhradní rodinka (malá Momo s kočičáky mi rozzářily svět) odehrála svůj part milého protipólu vskutku láskyplně. A takhle si já přesně představuju povedené vyprávění: Pro mě to nikdy nebude jen o slovu, ale potřebuju i důstojně podanou hodnotu v rámci formy. 4* (07.03.2019)

Pokud bych měl definovat termín "krásné anime", tak i přes mou větší netečnost k Slice of life žánru, bych ukázal na ty nejpovedenější kousky této sekce, mezi které pokračování Sangatsu jednoznačně patří. Zatímco mě autorka Chica Umino u Hachimitsu to Clover příliš tlačeným melodramatem mocně minula, tak naopak u civilizovaného příběhu Reie a jeho přátel se dotkla mých nejcitlivějších nitek. Hodně tomu pomohlo, že se příběh oproti 1. sérii netočil jen kolem Reie a hraní shogi, ale pozornost byla věnována hned něspočet skvělým postavám, hlavně rozkošné Kawamoto rodině. Opakovaně a zatraceně úspěšně jsme přesvědčováni, že štěstí není o penězích, ale o lidech, které kolem sebe máme a má cenu tomu obětovat úplně vše. Momenty hřejivých úsměvů střídají strasti a musím jen kvitovat q66 názor, že ona část děje věnující se Hině je nejpůsobivější rozprava podané problematiky, kterou jsem měl možnost si prohlédnout a poslechnout minimálně v anime diagonále. Křižovatky života mají mnoho podob; téměř každá z postav si zde prochází věrně podaným a sympatickým vývojem podepřený těžkým rozhodováním. A ač je drama často přítomné, komediální vsuvky na bázi toho nejmilejšího humoru onu vážnou část krásně vyvažují. Všechny tyto jmenované prvky by ale sotva stačily k mému víc než vysokému uspokojení, kdyby toto dílo nebylo podpořeno fantastickou režií a úžasným audivizuálním podkladem. Akiyuki Shinbou je pro mě démon a génius v jednom, protože v čem pro mě Sangatsu jasně vítězí nad Hachimitsu, je zpracování symbolik (most, voda), dokonalé vyobrazení abstrakce a pocitů a v neposlední řadě ten kolotoč sytých barev a cit pro náhled jsou naprostá třída. Velká poklona Shaftu. 2. část Sangatsu pasuju pěkně po bok Barakamonu a Usagi Dropu, mezi dokonalé reprezentanty SoL žánru a..jak jsem již zmiňoval..je to upřímná radost, když je anime takhle krásné. Slabé 5* P.S.: Milovníci koček si obzvlášť zavrní. (03.10.2019)