Luther

Zaujímavý historický snímok pre divákov cirkevnej histórie neoblažených, ktorému nie je cudzia ani za hrsť tej akcie. Fiennes je celkom charizmatický mladík, ktorý sedí do role pichľavého a zapáleného kazateľa podrývajúceho cirkevné autority. Trochu premrštená stopáž obnáša pár hluchých miest, príbeh by si žiadal oživiť lepšou hudbou a záver je mierne vágny, ale inak nemecký životopopisný počin nesklamal. (06.04.2016)

Přišlo mi to natočené docela dobře, sice to nemělo rozpočet, jaký by si takový film zasloužil, ale možná právě proto tam, až na několik drastických okamžiků při potlačení těch povstání, nebylo ani moc krve, což, jak zjišťuji, mám poslední dobou čím dál tím raději. Zamýšlela jsem se nad Lutherovou osobní statečností, protože, ač věděl jak dopadl Hus, dokázal předstoupit před soud, byť to nebyl soud církevní (který stejně neměl pravomoc odsoudit na smrt, to byla pravomoc soudu světského) ale právě světský soud, jemuž předsedal císař Karel V. Na druhou stranu dal Luther souhlas ke krvavému potlačení povstání, připomínajícího tak trochu naše husitství (historikům zabývajícím se touto dobou se omlouvám za tohle zjednodušení), neboť názory povstalců se odchýlily od těch jeho. Pěkná byla scéna, jak se německá knížata odmítla podrobit vůli císaře, skoro jsem jim u toho zatleskala. Filmu sice něco málo chybělo, snad proto, že byl pojat spíše jako boj za víru, Boha a odpuštění hříchů. Bylo tam pár opravdu za sdce chytajících scén jako pohřbení do posvěcené půdy nešťastného chlapce, který spáchal sebevraždu, ač tu církev tvrdě trestala zahrabáním venku za hřbitovní zdí, a vysvětlení, proč Luther k jeho činu projevil takové pochopení, nebo jeho chování k postižené holčičce. Chybělo mi tam více vztahu s manželkou Kateřinou, která se objevila až v poslední čtvrthodině filmu a až na konci jsem se dozvěděla, že spolu dlouho žili a měli šest dětí... :-) Celkem dobrý výkon podali i Joseph Fiennes ( jako Luther) a Jonathan Firth (jako kardinál Alexandro) a samozřejmě Peter Ustinov (Bedřich Moudrý). Ve filmu byla i jistá dávka humoru, kterou mám v historii ráda, a tak celkový dojem (i přes výše uvedené připomínky) byl o cosi lepší než dobrý (cca 60 - 70%)... (21.09.2011)

Dramatický příběh muže křesťanské víry, který se ztotožňoval více s autoritou Ježíše Krista, než se samotnou církví, je celkem zajímavě natočen. Jeho duchovní zápas s církví věrně zobrazen. Na druhé straně si myslím, že některé jeho životní teze zde zůstávají jenom nakousnuty, otevřeny a zcela nevyjasněny. Nutno ještě dodat, že jeho život je zde podán zjednodušeně a hodně jednostranně. (20.03.2011)

Pořádně zfilmovaný příběh o jednom z milníků křesťanských, a vlastně i světových dějin, dlouho chyběl a jsem rád, že se to Ericu Tillovi docela povedlo. Jsou zde vykresleny pohnutky, které vedly Luthera k sepsání 95ti tezí, poprask, které v Římě způsobily a i rozčarování nad tím, jak si jeho myšlenky lidé špatně vyložili a k čemu jeho učení, v některých případech, vedlo - asi tak by se cítil Jan Hus, kdyby se ocitl uprostřed kališnického běsnění. Luther je zde vykreslen poněkud idealizovaně a jeho boj s vnitřními démony mi připadal poněkud zbytečný, ale jinak oceňuji historickou přesnost. Joseph Fiennes, jakkoliv je fyzicky Lutherovi nepodobný, zahrál tuto postavu skvěle a upřímně řečeno teď bych si v Lutherově roli nedokázal nikoho jiného představit. Potěšil i Peter Ustinov v menší roli říšského knížete a samozřejmě české reálie. Další z filmů do hodin dějepisu. 80% (01.04.2009)

Martin Luther - neohrožený hrdina Západu s biblemi zavěšenými proklatě nízko. Veškerý kompars mu po celý film fandí ("Martin jim to natřel", "Rovnoprávnost!" atd.), ale skutečný vzmach Reformace i dobové bouře se odehrávají jakoby kdesi vzadu, daleko. Luther vystoupí proti odpustkům, pak je souzen, pak je zajat kurfiřtem, pak jsou nějaké rebelie a krveprolití, pak se Luther ožení a pak evangelická knížata předkládají vyznání víry v Augspurku. Aniž by tuto skládanku na druhé straně vyvažovalo niterné soustředění na Lutherovu osobnost (která si o to říká svým klíčovým významem pro evropskou civilizaci i svou nevšední povahou). Zkrátka všechno a nic. Vávrův komunistický Hus je působivější, uchopitelnější a ve své nepokryté ideologičnosti poctivější než tento chudý povrchní film, pro seznámení s historií Reformace příliš útržkovitý, pro cokoli hlubšího příliš plochý, zoufale se jen snažící dojmout osvědčenými hollywoodskými způsoby. Zápasy Lutherovy povahy nebývalé vnitřní urputnosti, přes vlastní pochybnosti jdoucí po podstatném, naznačeny srandovními nočními "boji s ďáblem", což sice odpovídá skutečnosti, ale zde vyznívá spíš parodicky a poněkud bez kontaktu s Lutherem dne. Vyložený průšvih tento film není, Lutherův vývoj je v konturách naznačen, přítomné historické motivy jsou v zásadě věrné (pokud vím), dobová města hezká, závěrečné sklánění hlav evangelických říšských knížat přece jen vzalo za srdce (ačkoli ve srovnání s působivostí Žižkovy přísahy v závěru zmiňovaního Jana Husa je i tato scéna chabá jako všechny). Dokonce některé Lutherovo kázáníčko (ať autentické nebo smyšlené) na mě zapůsobilo jako silná inspirace u srovnání s dobroduchou rozkecaností i vynikajících současných kazatelů mé církve. Ale celkově je to vývar z vyvařeného vývaru, s postavami co možná přizpůsobenými dnešnímu divákovi. Dále viz Subjektiv a Shushika (i když v kontextu Lutherova vystoupení moc nepobírám formulaci "...jednoho z nejvlivnějších proudů současného protestantizmu"). (15.04.2014)