Potvora

Seriál, který si se mnou pěkně pohrál. Potvora je na první pohled nesympatická, sebestředná a amorální. Čím víc se ale dozvíme o jejím životě a jejích skutečných myšlenkách, tím víc se odkrývá skutečná, vnitřně nejistá ženská. Potvora má divný vztah s otcem, mrtvou matku a sestru kariéristku, se kterou se věčně hádá, ale přesto by pro ní udělala první poslední. Je to už pár let třicátnice a začíná kvůli tomu trochu panikařit - a navíc v první sérii je i po krk v dluzích. A to všechno je podané s humorem, ale tak jako každý správný humor, i tenhle je v jádru vlastně dost vážný. Když rozrušená hlavní hrdinka žádá o radu a přiznává pocit, že všechno, co v životě udělala, jako by udělala špatně, zasáhlo to asi nejen mě až moc hluboko. (07.11.2019)

škoda že nejde dát víc bodů.Viděla jsem ale jen velmi málo epizod .Nejdřív jste umordováni všelijakým stupidním odpadem a v tu pozdní hodinu už ztrácíte pozornost takže mi tenhle šestidílný pořad jako celek unikl.Nevím proč ho dávali po půlnoci pomalu k ránu když politika je necudnější než pár nemravných poznámek kterým se na rozdíl od politiky zasmějete.Já jsem pomalu ržála jak kůň.protože není zas až tolik příležitostí se uvolnit jako při koulení očima Valler-Bridge.Ta ženská je fakt dobrá a spoustě skečí dodala říz ani nemusela promluvit! (22.07.2019)

1. série - 70 %. Objektivně vcelku zajímavá a osobitá zpověď normálního a chybujícího člověka, která mě ale subjektivně dočista minula. 2. série - 90 %. Objektivně i subjektivně neskutečný kvalitativní posun nahoru, zapřičiněný nejen - ale z velké části - postavou Andrew Scotta. - Je vcelku škoda, že se pravděpodobně nedočkáme třetí série, na druhou stranu závěru té druhé lze těžko něco vytknout. (16.07.2021)

Hot Priest Is the New Black. Zvláštní úkaz mezi morálně rozporuplnými postavami, kdy chci hlavní hrdinku zabít úměrně tomu, jak moc si přeji, aby seriál nikdy neskončil. Zkrátka čím víc je Potvora potvorou, tím ji mám radši, čím větší botu udělá, tím víc chci, aby se ze současné šlamastyky vyhrabala a když v pravou chvíli zvážní, to teprve není obrany. Phoebe Waller-Bridge vlétla mezi scenáristické hvězdy současnosti a já jen doufám, že mezi nimi zůstane vždy takhle svá. Občas nenápadná, občas třeskutě vtipná a občas tak inovativní, že se mi chtělo až tleskat. Protože ono nestačí jen bleskurychle prolamovat čtvrtou stěnu, tady se postupem času i prolamuje ono prolamování a to je pak taková hromada diváckého nadšení a těkání od jednoho charakteru ke druhému, že jsem si téměř neuvědomil, že mám za sebou celý seriál během necelého dne. Navíc se na téhle ploše nestihne opakovat a zatímco první sezóna je víc o vtipu, druhá dodává charakterový růst na všech potřebných stranách a do diváckých emocí umí tnout tak živě, až jsem zůstal překvapeně zírat. Jediné, co mi stíhalo běžet hlavou, bylo přání, aby ústřední postavě něco vyšlo. Cokoli. Kdokoli. Moc se mi líbí, že sama Phoebe ví, že z takhle vysoko vyšroubované kvalitativní hory se moc stoupat nedá a zápletku na většině míst ideálně zavřela. Že boj o udržení kvality by tady byl zbytečný a možná i marný. Mám tady tím pádem úkaz, kdy mě zvláštně hřeje fakt, že se nechystají nové díly. Mávám tak se slzou v oku a s úsměvem na tváři zároveň. (23.06.2020)

1) je to odfláknuté. Udržet kontinuitu záběru během střihu je pro někoho prostě dřina. Jinak vlasy během vteřiny, jinak výraz tváře, sklenice a cigarety jsou peklo, atd. 2) vstupy hlavní postavy stylu “Brechtovo divadlo” jsou zcela nekonzistentní, náhodné a nesmyslné. 3) flashbacky s Boo jsou náhodné, otravné a zbytečné. 4) z celého seriálu kouká lacinost a snaha se vetřít “šokem”. 5) druhou řadu už fakt ne... jedna stačila (a srala mě od první epizody). (26.09.2019)