• Anderton
    ***

    Z filmu citiť, že je pôvodne zamýšlaný aj ako televízny seriál, takže ho asi tak treba aj brať. Na návštevu kina ma Luther nenalákal, ale v televízii to fungovalo výborne. Stále by to ale fungovalo viac, ak by som to pozeral ako seriál s prestávkami. Dve a pol hodiny je na takýto koprodukčný, pomerne veľkolepo pojatý film, trochu moc. Nie sme v Hollywoode. Videl som už dávnejšie a nemienim sa k filmu už niekedy vracať.(25.12.2012)

  • Faidra
    ***

    Jak je to vleklé, tak je to odbyté, jak cítím k Sokolovi sympatie od dob, co jsme ho pravidelně se školou vídávali hrát v blízkém divadle, tak musím říct, že se až tak nepředvedl. Lenka Vlasáková ho přehraje bez nejmenší námahy, ale s ještě menším úsilím oba překoná Polívka, jeho kreace živelného statkáře oddaného rodné hroudě stejně jako lidskému porozumění a zemité moudrosti je nezapomenutelná. Vše ostatní bohužel ano. Ale chtít druhou Marketu Lazarovou by bylo asi moc.(30.7.2007)

  • honajz
    ****

    Konečně zajímavý film obsahově i filmařsky, kterému škodí jen to, že je sestřihem seriálu – byť šikovným sestřihem. A díváme-li se na něj z pohledu české kinematografie, škoda, že jde spíše o snímek slovenský. Útěk do Budína vznikl na motivy knihy Vladislava Vančury a vypráví o osudech jedné z dcer sochaře Myslbeka, Jany. Ta má problémy s vlastní matkou, švagrem, školou, a tak využije možnosti v podstatě náhodné známosti se synem známého slovenského statkáře a odjíždí s ním do Budína. Statek se na čas stane jejím domovem, ale štěstí jí nepřinese. Manžel ji neustále nechává samotnou doma, jen se svým otcem, sám si užívá a vyspává do odpoledních hodin (asi jako moje švíca Anita), pracovat se mu nechce. Tento půdorys je však režisérovi Miloslavu Lutherovi také vhodným východiskem k dějinnému nahlédnutí na události let 1919 – 1924, tedy krátce po vzniku Československé republiky a zcela nových pocitů a vztahů dříve zcela nezávislých národů. Už samo toto téma je i dnes, po oddělení obou republik, poměrně aktuální a přináší množství zajímavých pohledů a postřehů. Na druhou stranu slovensko-česko-maďarská koprodukce je znát. Ve filmu se mluví česky, po slovensky a maďarsky. A je již zřejmým faktem, že většina mladých lidí má se slovenským jazykem a jeho pochopením problémy. Na výsledném tvaru filmu je rovněž znát, že jde o sestřih pro televizi připraveného seriálu – pravda, příběh drží tvar a má svůj začátek, prostředek a konec. Avšak některé skoky ve scénách či čase jsou poněkud drastické a divák musí rychle na změnu reagovat a mezičas si domyslet. Mluvím např. o skoku mezi setkáním Jany a otce Tomáše (ve skvělém podání Bolka Polívky, který opět dokazuje, jak dokonale zvládá i dramatické herectví) a skoro okamžitým následným příjezdem všech příbuzných z Prahy na svatbu do Budína, kde v té chvíli Jana evidentně již nějaký pátek bydlí – má i jiný účes. Přes tuto výtku jde o filmařsky profesionálně odvedené dílo, a to jak kameramansky a výpravou (neuvěřitelné, kolik moderní společností netknutých zákoutí režisér našel), tak i hereckými výkony, kde jen výkon představitele Janina bohatého švagra kolísá na pomezí ochotnického divadla a patetických gest. Kupodivu ani role Mirka Donutila, přes poměrně malý prostor skoro v závěru filmu, o to více však bohatší možností projevů, není zahraná příliš na úrovni a Donutil jen obehrává svůj starý znám part – bodrý strýc Jožin z Moravy, co má rád prachy. A proto volám, stokrát škoda, že film je spíše slovenským příspěvkem do světové kinematografie, než českým. Má silné téma, po scénáristické, filmařské i herecké stránce je zvládnut s bravurou profesionálů, a zabývá se věcmi, na nimiž by lidé dnes měli přemýšlet trochu víc, než nad minoritními knoflíkáři a samotáři (mám na mysli historii národa, opakování chyb, ale i běžné lidské skutečné životní problémy). Jana, přes všechny své prohry, zklamání a kompromisy, nakonec najde samu sebe i své místo a svou velkou lásku. A kupodivu film přesto nekončí happy endem. Stejně jako v životě – chvilku jsi dole,. chvilku nahoře. Podstatné však je neklesnout na mysli a dál věřit i přes různá úskalí a dál se snažit. A hlavně být sám sebou. Kdyby jen toto jediné poselství z mnoha, jež ve filmu tvůrci rozehráli, zasáhlo svůj cíl, nevznikl snímek zbytečně.(29.10.2018)

  • Pasternak
    ***

    Film to neměl být. Měl vzniknout pouze seriál, kde vše dostává více prostoru, a přesto se děj nevleče. Myslím, že ona doba, kdy se děj odehrává je zobrazena věrně, rovněž ústřední dvojice hraje "pečlivě" své postavy. Mě tedy více zaujala matka Jany a dvojice slováků Bolek Polívka a Andrej Hryc. Nicméně příjemné dílko, které je podbarveno výbornou hudbou, stojí za podívanou. Lehčí nadprůměr.(22.1.2004)

  • Misacek22
    ****

    Upřímně se přiznávám, že jsem tento film ze zvědavosti shlédla jen díky obsazení Ondřeje Sokola, kterého jsem si velice oblíbila v pořadu Partička. Proto mě poměrně zklamalo, že je nadabován, avšak herecký výkon předvedl výborný. Samotný příběh je průměrný, ale musím říci, že ačkoliv má film přes dvě hodiny, tak jsem se nenudila. Za Ondru přidávám jednu hvězdičku :)(29.12.2011)

  • - Naposledy před kamerou herec a režisér, Oto Ševčík (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace