Semestr

„V Čechách není nikdo, kdo by se uživil tím, že píše o filmech, aniž by neprodával korále.“ Semestr důsledně naplňuje slavnou poučku Marshalla McLuhana „medium is the message“. Moderní komunikační prostředky (de)formují nejen vztahy mezi postavami, ale také jejich vztahování se ke světu „tam venku“. Jde o první český internetový seriál, který dokázal nízký rozpočet a malý štáb proměnit v jednu ze svých hlavních kvalit. Nepůsobí jako výsledek rychlého guerillového natáčení (jako Kancelář Blaník), v rámci vymezeného (virtuálního) prostoru je naopak vyladěný do nejmenšího detailu. Má ujasněnou cílovou diváckou skupinu, které podřizuje obsah, styl i vyprávění, jež jsou na jednu stranu ojediněle sladěné, ale současně mezi nimi vzniká inspirativní pnutí. Zároveň dokáže díky dodržení určitých sitkomových konvencí ve výstavbě dílů, v motivické semknutosti jednotlivých epizod (spojených většinou jedním pojmem z filmové teorie) i epizod mezi sebou (rozpad vztahu, řešení budoucnosti) a v charakterizaci postav udržet i pozornost diváků, kteří se v hrdinech „nenajdou“ (byť zřejmě každý občas zatoužil žít jinde, dělat něco jiného, být někým jiným), v jejich světě se nebudou cítit jako doma a v záplavě popkulturních odkazů občas ztratí orientaci. K nevyzrálejším tuzemským seriálovým počinům Semestr patří pro svou odvahu zradit koncept (a tudíž i diváka), učinit protagonisty z postav, které se často chovají hloupě, sobecky, pokrytecky či přímo odpudivě, pracovat s náznaky tak nenápadnými, že vám napoprvé mnoho z nich unikne (svůj dalekosáhlejší význam má přitom celá řada odboček, sloužících navenek pouze k autentizaci fikčního světa). Z výše nastíněných důvodů se nedomnívám, že je Semestr jednou ze seriálových událostí roku jenom proto, že věrně reflektuje životní situaci určité skupiny lidí. Jednak tuto reflexi provádí s nebývalou invencí, jednak pro něj samotné „nastavení zrcadla“ nepředstavuje cíl. Mnohem podrobněji zde. (15.12.2016)

Zajímavý seriál, který ze začátku až tak nevtáhne... to až postupem času. Poměrně bezduché dialogy vs. dost zajímavé zpracování (obrazovky počítačů). Jenže seriál dospívá divákovi před očima stejně jako hlavní postavy. Vystřízlivění na závěr je super a pointa obstojná, byť bych si finále dokázal představit o něco delší. Palec nahoru hlavně za všechny ty drobnosti okolo, výborně odpozorované vzorce chování uživatele facebooku a internetu všeobecně. Detaily jako uvěřitelné rozmístění ikonek na ploše dělají totiž hodně. Semestr je seriál určený pro specifickou cílovou skupinu, do které se řadím taky a v řadě věcí se i chtě nechtě poznávám... bohužel. (13.12.2016)

Semestr je rozhodně zajímavý počin, který člověka svým zpracováním zaujme. Bohužel forma není všechno. Je to zajímavá sonda to dnešní mladé generace, do které také spadám. Musím tedy přiznat, že jestli tohle jsou typičtí zástupci mojí generace, jsem rád, že jsem "divný", protože právě postavy mi nejsou ani trochu sympatické, díky čemuž jsem seriál už dojížděl na sílu. Damián je tak trochu zmetek, ale jeho jsem alespoň v něčem pochopil (ale debil to je prvotřídní). Co se týče Amálie, tak s tou bych asi nevydržel ani mluvit. Velkým problémem je pro mě poslední díl. Když už je konec točen klasicky, tak jsem myslel, že to povede k nějaké pointě. Nestalo se, nebo jsem jí aspoň nepochopil. 60 % (30.01.2017)

Těkavý způsob vyprávění prostřednictvím skypu doplňuje velmi výstižně povahu nejednoznačného vztahu dvou, kteří se teprve hledají. Odcizující forma komunikace na dálku, kdy se navíc ani jeden nesoustředí plně na svůj protějšek, ale poskakuje internetem od tématu k tématu, postupně odhaluje, že dívka i mladý muž směřují každý někam jinam a jejich společná budoucnost je nejistá. Popravdě, kdyby byla společná, asi by nebyla šťastná ani pro jednoho z nich. Jednoduše natočené, dobře napsané: solidní počin! (03.01.2017)

Musím se přiznat, že napoprvé jsem seriál zavrhl po zářijovém díle. Přišlo mi to takové nemastné-neslané a forma vítězící nad obsahem (tak mi to vskutku zprvu připadalo) mi vadila. Semestr mi však neustále vězel v hlavě a já se nemohl zbavit dojmu, že mi něco uniklo, že to je vlastně mnohem víc... Tak jsem zabrouzdal na stream ještě jednou a nechal se unášet těmi tak trochu sympatickými, tak trochu nesympatickými - hlavně docela reálnými postavami. Výpověď dnešní doby, potažmo generace? Možná. Respektive se trochu bojím, že tomu tak je. Sám jsem si seriál často pauzoval, abych prozkoumal plochy počítačů dotyčných, během sledování shazamoval, abych zjistil, co za vypalovačku to poslouchám, případně bez zastavení přehrávání rozklikl google, abych zjistil význam nějaké pop-kulturní hlášky. Autorům bravo! (21.03.2017)