Pod toskánským sluncem

Toskánsko je opojná země, odstěhovat se tam, nejlépe do usedlosti s vlastní vinicí, je i jeden z mých nesplnitelných snů. Proto mě trochu mrzí, že tenhle film nedopadl úplně podle mých představ. Asi proto, že mě neskutečně iritovaly snad všechny postavy. Pod toskánským sluncem je totiž maximálně ženský film - předlohu napsala žena, scénář napsala žena, natočila ho žena... a hrají v něm převážně samé ženy. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se všechny nedopouštěly trochu mylných představech o mužích - například dějová linka s mladým Polákem, zamilovaným do místní dívky, byla mírně řečeno divná. Stejně tak mi velmi divné přišlo chování jak postav Diane Laneové, tak především Sandry Oh a dalších. Občasný odkaz na Felliniho, jako bylo koupání v kašně, by potěšil, kdyby se nemusel doslova polopaticky vysvětlit. A hlavně: na to, jak je Itálie temperamentní země, jaký život pulzuje ve zdejšíá půdě po staletí skrápěné potem a krví Etrusků, Římanů a Italů, je celý film takový bez života. Pohodový, ale neživotný... (10.04.2018)

Ano, prosluněné Toskánsko je nádherné, ale to nic nemění na faktu, že tento film naprosto postrádá zajímavější děj, něco, co by ho táhlo kupředu. Je to sice vskutku taková příjemná pohodovka, ale já se zkrátka po většinu času nudila, italské charaktery mě moc neupoutaly a drobné epizodní zápletky s klasickými motivy nevzbuzovaly pozornost. I když k nějaké domácí práci, třeba takovému žehlení, by to byla ideální kulisa. (18.07.2008)

Chápu výhrady ostatních uživatelů o jednoduchoučkém děj, tenhle film opravdu není složitý. Ale Pod toskánským sluncem je moje srdcovka. Atmosféra prosluněného Toskánska, všechny ty záběry na překrásnou místní krajinu (zalitou sluncem, samozřejmě!), italské jídlo a pití... Krásná Diane Lane tu hraje spisovatelku Frances, která právě od života dostala pár pořádných facek a pokouší se znovou postavit na nohy. Symbolem jejího nového života se stává toskánská vila Bramasole, do které investovala všechny úspory a ze které se znovu snaží udělat krásné a obyvatelné místo (stejně jako ze svého života - ups, to je ale patetická metafora, co?). Bojuje s rozpadajícím se domem, samotou, poznává nové přátele a taky to, že štěstí není jen o zoufalém hledání toho pravého chlapa. Pod toskánským sluncem je zkrátka taková pohodovka. Mimochodem, stejnojmená kniha od spisovatelky Frances Mayes (té opravdové) nemá s tímhle příběhem mnoho společného. Mayesová v něm půvabně vypráví, jak se svým partnerem Edem koupili a renovují toskánskou vilku, ale jedná se spíše o sérii odlehčených příběhů o tom, co taková renovace v Itálii obnáší. Ale prosluněná atmosféra z ní čiší stejná. (26.08.2012)

Navzdory nadprůměrně fotogenickým lokacím maličko fádní, takové … nic proti ničemu - s hrdinkou, ke které jsem nepřilnula. Víte … bez ohledu na žánr od filmu zpravidla očekávám, že mě na chvíli zbaví reality - a zavede mě do krajiny iluzí. Nepotřebuju, aby mi s každým záběrem dával jasně najevo, že jde jen o jakousi dohodu smluvních stran, jejímž výsledkem je tu závažná, tu zase rozpustilá HRA na pravdu, obsahující barevné (případně černobílé) pohyblivé obrázky doladěné odpovídajícím zvukovým doprovodem ... hra dosti pochybná, protože ji nelze brát vážně ani nevážně - protože ji nelze naplno PROŽÍT ... 2,5* (29.10.2013)

Ani nie romantická komédia ako skôr romantická rozprávočka pre malých a veľkých, príbehovo plná sladkej cukrovej vaty a zmrzliny. Aj napriek tomu však musím uznať, že sa mi na to pozeralo celkom príjemne, čas mi ubehol ani neviem ako. Réžia spolu so scenárom tu vyťažili z minima maximum. 65/100 (01.04.2017)