Blikající světla

nielen japonci a island maju vela spolocne, ako si to pri nezodnom popijani brendevinu vysvetlili 2 hlavne postavy fridrikssonovho filmu cold fever, ale vobec cela severska skandinavia. spriaznenost s prirodou, zadumcivost, moralnu flexibilnost, a hlavne nekonecnu melancholiu. a aj ked v nasej distribucii nie je vela severskych ani japonskych filmov, aj z tych par sa da vidiet velka podobost. pohodovost, pomalost, premyslenost, ci uz ide o kuchynske pribehy alebo o guy ritchieovsky zapletenu a smiesnu gagsterku ako su blikajuce svetla. ale aj tu, v zapletenosti a smiesnosti sa najde cas na premylsanie nad zmyslom zivota. preco nie, v gangsterke je na to najviac prilezistosti, najviac sa tam predsa zabija. :) mily film. (25.01.2006)

Irónia prekladaná dánskym humorom. Výborná, typicky chladná severská krimi komédia, ktorá ak je divák na rovnakej vlne, dokáže pri konci aj pekne pohladiť na duši. Filmovou rečou sa tu rozpráva príbeh o pravých ľudských hodnotách, kamarátstve a rodine a tiež o tom, že nikdy nie je neskoro na nový začiatok. Navyše všetci štyria herci k sebe vynikajúco typovo zapasovali a každý ten svoj charakter zvládol so šarmom sebe vlastným. Jensen opäť u mňa zabodoval. 80/100 (03.11.2015)

Príbeh štyroch kamarátov v pokročilom veku zarábajúcich si na živobytie nelegálnym spôsobom, napr. predajom pašovaných cigariet – dosť neistý zárobok. A tak keď namiesto tvrdých príde kamión naložený lajtkami – no poľský vodič si to poriadne odnesie. Ako náhradu za tento prúser ich miestny mafián pošle vyzdvihnúť kufrík. Medzitým jeden z nich oslávi narodeniny svojským spôsobom a zrazu si uvedomí – „Preboha, veď už mám 40 a stále strieľam ľudí“. A tak s kufríkom peňazí a jedným raneným kamarátom sa rozhodnú zdrhnúť do Barcelony. No cestou cez les im vyhorí dodávka a tak sa na čas zložia v opustenej, schátralej reštaurácii... Postavy v tomto filme sú tak nádherne vykreslené, že jednoducho nejde si ich nezamilovať. Každý z charakterov je neskutočne rozdielny a pritom ich spája nerozlučné priateľstvo. Dej je prešpikovaný takými hláškami a situáciami, že toto môžem bez váhania zaradiť medzi také kulty ako je napr. Zbaľ prachy a vypadni. (23.05.2006)

Když se čtyřce přátel ocitne v rukou kufr plný peněz, kašlou na nekompromisní mafiány a vydávají se do Barcelony. Protože to tak vyšlo. A navíc kromě jednoho z nich (kdy jeho natvrdlá přítelkyně v závěru prostě hubu nezavře) je tady nic nedrží. Jenže plány jsou jedna věc a hořící auto i postřelený kamarád druhá. Zůstanou tak uprostřed lesů ve staré ruině, která kdysi bývala restaurací. A budou mít čas nad lecčím přemýšlet. Pomůže jim hravý scénář, který uhnětal čtveřici chlapíků, kteří balancují na pomezí surových sociopatů a obyčejných kluků, kteří prostě v životě (a v dětství, do kterého se vypointovaně vrátíme) zatím neměli moc štěstí. Jejich kroky divák začne tak nějak chápat a užívat si další minuty. Ostatně Anderse Thomase Jensena známe jako tvůrce jízlivých fláků, ve kterých se opakovaně setkává s (jeho i mými) oblíbenci Mikkelsenem a Kaasem – a rovněž scénáristu tíživých dramat režisérky Susanne Bier. I tentokrát se pohybuje v cynické rovině a s opravdu černým humorem. Přesto za mě lehce slabší „Dánové“. (30.03.2021)

Fantastickej chlapskej film, ze kterýho jsem měl hroznou radost. Utýct od všeho a začít někde uplně jinde. To je občas pocit, který cítí kdejakej chlap a tady je ve výborně zfilmované podobě, která se mi hrozně líbila. Krom toho zaobalená do černohumorného tvaru, který solidně pracuje, i když to o té komedii zase tolik není. Spíše převládá ironie ze čtyř chlapů, kteří se snaží začít někde jinde a za kterými se táhne minulost, které se holt nedokáže zbavit nikdo. Blikající světla ale ukázala správnou stránku severských filmů a já byl opět potěšen tím, že mě protentokrát Dánsko nezklamalo. (03.11.2009)