Mocná Afrodíté

Po shlédnutí tohoto skvělého filmu jsem si hned vzpomněl na knihu NAMLOUVÁNÍ z roku 1985 kterou jsem několikrát četl,ale žádný z těch příběhů neměl takový specifický šarm uvěřitelnosti jako měl tento film MOCNÁ AFRODITÉ.Hrdinou tohoto filmu je částečný podpantoflák Woody Allen(Lenny) který dupe jako slon,ale i přesto si v přítomnosti manželky Heleny Bonham Carter(Amanda) nedokáže prosadit svou vůli.Jeho žena nechce aby jí těhotenství nějak nabouralo kariéru v galerii a tak zvolí jinou možnost a i navzdory počátečního nesouhlasu manžela si prosadí adopci a adoptují si malého chlapečka kterému dají na přání manželky jméno Max.Dítě je chytré,bystré a v očích adoptivních rodičů prostě dokonalé,ale i přesto se Lenny rozhodne zjistit totožnost skutečné matky dítěte,aby se dozvěděl jaké má jeho adoptivní syn geny a co asi může do budoucnosti očekávat.Najít skutečnou matku mu dá dost práce,protože často mění vzhledem ke své profesi jména.Najde jí a počáteční setkání s Mirou Sorvino(Linda) v jejím bytě je jiné než očekával,protože je prostitutka a příležitostná pornoherečka a na něj jako na slušňáka je to trochu silné kafe.Naštěstí jí nezavrhne na prvním setkání a časem se přátelsky sblíží.Nikdy jí neřekne že je adoptivním otcem jejího syna.Hlášky v tomto filmu jsou úžasné a Woody Allen jako dohazovač a prostředník k milostnému vzplanutí byl prostě skvělý.Když chce dát dohromady Lindu s jedním boxerem tak jí řekne že ten kluk je inteligentní přitom svou "inteligenci" předvede hned na prvním rande větou:,, Ze šestnácti zápasů jsem vyhrál všechny až na dvanáct".Bavil jsem se báječně,chválím pohotový dabing a obdivuji ty "puzzle" scény které do sebe zapadaly perfektně. (06.03.2019)

Scénář: Woody Allen .. Já jsem tady boss - máma jenom rozhoduje. Od jedné adopce až k nálezu biologické matky je to jen Woodyho průměr bez přidané hodnoty. Pak se objeví Mira Sorvino (můj tajný miláček) a kvalita jde do obvyklé Allenovsky brilantní roviny. Po setkání s Afroditou se konečně rozjede. Allenův habituální důraz na sex a veškeré s tím spojené radosti a strasti jsou zde zprostředkovány skrz prostitutku a příležitostnou herečku Lindu. Jejich společné rozhovory mají náboj s řádnou a typickou porcí humoru. „Judy Madrace“ je při nich neskutečně rozkošná a přirozená, výtky na stranu Allena nepřipadají v úvahu, jeho role je jak dobře napsána, tak zahrána. Zkrátka, scénář fajnový a režie, včetně dlouhých záběrů bez střihu rulující. (18.10.2007)

Nevím, jestli se to všem tak líbilo, nebo jsou ovlivněni přítomností Allena, každopádně zápletka byla vskutku vydařená, ale jako celek na mě film působil pouze průměrně. Padlo mnoho kvalitních hlášek ("Chtěla jsem na tebe udělat dojem." "Ty ten závod neběžíš, nemusíš na mě dělat dojem."), všichni se snažili (i Woody), ale hlas Miry mi byl nepříjemný a stejně tak bych vynechala chór, ale to už by se to asi nemohlo jmenovat Mocná Afrodité... (20.03.2008)

Na hranici tří a čtyř hvězd. Celý ten nápad s chórem a stylizováním do řecké tragédie se vším všudy (včetně deus ex machina) mi dlouho neseděl, ale nakonec jsem si na něj zvyknul. Allenovský stereotyp mi vadí méně, než jsem čekal. Přestože jeho devadesádkovou tvorbu hodnotím zatím docela kladně, nějak mi ale nesedí. (23.08.2012)

Vcelku příjemný filmový závan 90. let, který v Allenově filmografii podle mě představuje takový lepší průměr. Natočil jistě lepší věci, ale i mnohem horší. Helena Bonham Carter mě zde moc nebavila, ale Mira Sorvino je skvělá, a celkově mi těch 98 minut rychle uteklo. Závěrečné setkání Lennyho s Lindou je prostoupeno značnou působností, a celkově mi ten nápad s dvojicí dětí, které neznají svého biologického rodiče, na tom filmu přijde jako to nejzajímavější. Naopak ten stupidní chór bych si z toho filmu ochotně odmyslel, podobně jako jeho samotný titul jakož i jakoukoli provázanost na antiku, přijde mi to prostě zbytečné a film by fungoval dokonale i bez toho. (22.07.2018)