Ghost Dog - Cesta samuraje

CESTU SAMURAJE LEMUJE SMRT. KAŽDÝ DEN, BEZ USTÁNÍ, SE POVAŽUJ ZA MRTVÉHO. V TOM TKVÍ PODSTATA CESTY SAMURAJE..… Film protkaný samurajskou filosofií, je pro mne zvláštní dílko. Musíte mít náladu přistoupit na režisérův styl vyprávění. Pokud budete naladěni na stejnou notu, určitě budete velice spokojeni. Jestli však čekáte akci, budete zklamáni (myslím však, že kvůli akci se na tento film nikdo dívat nemíní). Až poetický příběh, perfektní filmařina a skvělý F. Whitaker. To vše vás donutí přemýšlet. Třeba o tom, jestli je nezávislý film pro vás to pravé. Já nevím…. (21.03.2008)

Jarmusch studoval poezii a značná část jeho filmů nějakým způsobem tematizuje básníky či jejich výtvory, ale právě "Ghost Dog" představuje jeho nejpoetičtější film. Režisér a scenárista nechává svou filmovou báseň plout na flow vzniklém remixováním a spojováním zcela různorodých žánrů, kulturních tradic i současnosti a historie. Spolu s předchozím "Mrtvým mužem" znamenal "Ghost Dog" zásadní přerod v Jarmuschově tvorbě, který korespondoval s dobou vzniku. Z post-studenoválečného okouzlení ideálem svobody umožňující potkávání lidí a kultur typické pro jeho předchozí tvorbu nám v obou těchto filmech předkládá vizi tehdy se teprve rodícího a dnes plně žitého světa, kde se jako v kadlubu mísí a vzájemně obohacují nejroztodivnější kulturní i historické tradice. Ale pro Jarmusche je příznačné, že v tomto odvážném novém světě vyzdvihuje historii a její artefakty i relikty, na nichž obdivuje starožitnou patinu, která sice v moderním světě může působit bizarně či směšně, ale současně sálá melancholií. Při tom s vetešnickou láskou ke všemu starému a hypsterským nadšením z jeho vsazování do nové doby a kontextu přistupuje nejen k žánrům a tradicím, ale také k postavám, respektive k lidem samotným. Stejně jako do vzájemně se zrcadlícího a souznícího dialogu dává gangsterky, samurajské filmy a animované grotesky, tak nám ukazuje, jak nás právě mix takovýchto protichůdných vlivů a inspirací utváří. Poetičnost i srdečnost Jarmusche se pak definitivně projevuje v tom, že odhaluje paradoxní souznění v opozicích a ukazuje, že za vším na první letmý pohled neproniknutelným babylónským chaosem rozličných individualit a kmenů zůstává společné jádro lidskosti, které překonává hranice rasových a jazykových bariér. Přičemž příznačně oním pojivem zůstává kultura, potažmo sdílení příběhů. Protože právě ty s námi rezonují, umožňují nám zrát, rozšiřovat si obzory, ale také nás vzájemně propojují s druhými, ať už tím, že díky nim nacházíme společnou řeč, nebo je předáváme dál. Sdílená knihovna zdejších postav obsahuje celé spektrum od kanonických klasik přes burcující pamflety po prvoplánově líbivý brak, ale hlavně také díla, která málokdo zná, ale pro konkrétní lidi sehrály či sehrají zcela zásadní roli při jejich formování. Přesně tím se stal i sám "Ghost Dog" a bylo krásné tento nestárnoucí skvost vidět po mnoha letech znovu (opět v Aeru) a v duchu filmu si pak po projekci poslechnout, jak se komu líbil. (12.07.2022)

70% Z GHOST DOG mám takový nijaký pocit. Svým filosofickým rozměrem mi to připomělo pozdější Jarmuschuv film LIMITS OF CONTROL, zároveň mi ale úplně nesedl ten žánrový a náladový mix, samurajská estetika, New Yorská mafie, francouzsky mluvící zmrzlinář (mj. Isaach De Bankolé). Líbilo se mi ale uskutečnění nerealistických nápadů z animovaných pohádek ve skutečném světě (výstřel s krz vodovodní odpad). Měl bych to radši trochu prostější. (12.11.2010)

Vcelku zajímavý film, který mě seznámil se životem samuraje až...do konce. Hudba do filmu opravdu dokonale zapadala a herci na to že nejsou příliš mediálně známí zde předvedli výborné výkony. Kamera byla nádherná například při pohledu kdy Ghost Dog otevírá klec s holuby. Film se táhne necelé dvě hodinky celkem svižným tempem. (24.06.2006)