Ghost Dog - Cesta samuraje

Poměrně zvládnutý pokus, jak předhodit masám k sežvýkání, o čem vlastně to Japonsko je... v čem vlastně vězí ta jinakost a divnost. Taková věc se možná skutečně může povést lépe někomu zvnějšku... jednak protože mu není trapné po lopatě vysvětlovat i to, co by přišlo Japonci až nevkusně jasné a příčící se jejich estetice nevyřčeného... ale zadruhé i proto, že je to někdo vidící věci s odstupem -- a když je umí i předložit dál... A nakonec, kdyby to někdo fakt nechápal, tak je tam i pohled těch fakt nechápajících - což mi přijde tak nějak akorát vkusné. (24.12.2011)

Kouzelný film o černém samuraji sloužícím svému mafiánskému šéfovi za to že mu zachránil život. Jeho nejlepší kámoš je francouzský prodavač zmrzliny, kterému nerozumí ani slovo. Stará se o holubi a auta krade zásadně v rukavicích a s pomocí nejmodernější tehcniky. Jeho metody někdy složité, jindy přímočaré ale vždy efektivní a efektní. Nejlepší scény jsou vražedné zrovnoprávnění policistky a scéna s lovci medvědů. (31.03.2004)

Před Ghost Dogem jsem nebyl s Jarmuschovou tvorbou nikterak obeznámen a tak jsem nevěděl, co mám vlastně čekat. Meditativně laděný art? Netypický, komedií střižený akčňák? Variaci na tarantinovky? Ghost Dog se nakonec ukázal býti lehkonohým a příjemně klidným snímkem, který se lehce dotýká každé z těchto charakteristik a zůstává přitom dostatečně osobitý a žánrově těžko definovatelný. A jak už to u takových filmů bývá, záleží na tom konrétním divákovi, jeslti se dokáže do jejich poetiky naplno ponořit a souznit s nimi tak jako Ghost Dog s francouzsky mluvícím zmrzlinářem...Zkrátka, ač myslím, že jsem tomuto Jarmuschovu snímku porozumněl a strávil jsem s ním hezký večer, nemohu jej zařadit mezi "své" čtyřhvezdičkové filmy, ke kterým přeci jen citím výrazně větší sympatie. 70% (06.09.2008)

Pôvodne som tu na začiatku plánoval citovať jedno z tých pasáží samurajského kódexu, ale žiadne som si nezapamätal. Preto budem citovať zo začiatku filmu z prvej piesne RZA - No fight, no life. Ghost Dog je skutočne výnimočný film. Keď som si po prvý raz čítal premisu, zloženú z pojmov ako černoch, profesionálny zabijak, samurajské tradície, holuby, hip-hop, mafiáni, Forest Whitaker, Jim Jarmush, francúzsky hovoriaci zmrzlinár a ľahká japonská poetika, zahmlilo sa mi pred očami. Nechal som sa však viesť celkovým hodnotením a Červenákovým komentárom, a neľutoval som. Príbeh osamelého černošského, trošku silnejšieho samuraja počúvajúceho hip-hop a priateliaceho sa iba so svojimi holubmi a zmrzlinárom, ktorý nevie ani ň po anglicky, je zaujímavý, napínavý, ale aj miestami zábavný. Má svoje príjemné, pomalé tempo, výborný hudobný podkres a skvelého Whitakera. A dokonca má svoje vlastné posolstvo. Takýto vkusný žánrový mix sa urodí raz za päťročnicu. V tom lepšom prípade. (21.11.2013)

Jarmusch studoval poezii a značná část jeho filmů nějakým způsobem tematizuje básníky či jejich výtvory, ale právě "Ghost Dog" představuje jeho nejpoetičtější film. Režisér a scenárista nechává svou filmovou báseň plout na flow vzniklém remixováním a spojováním zcela různorodých žánrů, kulturních tradic i současnosti a historie. Spolu s předchozím "Mrtvým mužem" znamenal "Ghost Dog" zásadní přerod v Jarmuschově tvorbě, který korespondoval s dobou vzniku. Z post-studenoválečného okouzlení ideálem svobody umožňující potkávání lidí a kultur typické pro jeho předchozí tvorbu nám v obou těchto filmech předkládá vizi tehdy se teprve rodícího a dnes plně žitého světa, kde se jako v kadlubu mísí a vzájemně obohacují nejroztodivnější kulturní i historické tradice. Ale pro Jarmusche je příznačné, že v tomto odvážném novém světě vyzdvihuje historii a její artefakty i relikty, na nichž obdivuje starožitnou patinu, která sice v moderním světě může působit bizarně či směšně, ale současně sálá melancholií. Při tom s vetešnickou láskou ke všemu starému a hypsterským nadšením z jeho vsazování do nové doby a kontextu přistupuje nejen k žánrům a tradicím, ale také k postavám, respektive k lidem samotným. Stejně jako do vzájemně se zrcadlícího a souznícího dialogu dává gangsterky, samurajské filmy a animované grotesky, tak nám ukazuje, jak nás právě mix takovýchto protichůdných vlivů a inspirací utváří. Poetičnost i srdečnost Jarmusche se pak definitivně projevuje v tom, že odhaluje paradoxní souznění v opozicích a ukazuje, že za vším na první letmý pohled neproniknutelným babylónským chaosem rozličných individualit a kmenů zůstává společné jádro lidskosti, které překonává hranice rasových a jazykových bariér. Přičemž příznačně oním pojivem zůstává kultura, potažmo sdílení příběhů. Protože právě ty s námi rezonují, umožňují nám zrát, rozšiřovat si obzory, ale také nás vzájemně propojují s druhými, ať už tím, že díky nim nacházíme společnou řeč, nebo je předáváme dál. Sdílená knihovna zdejších postav obsahuje celé spektrum od kanonických klasik přes burcující pamflety po prvoplánově líbivý brak, ale hlavně také díla, která málokdo zná, ale pro konkrétní lidi sehrály či sehrají zcela zásadní roli při jejich formování. Přesně tím se stal i sám "Ghost Dog" a bylo krásné tento nestárnoucí skvost vidět po mnoha letech znovu (opět v Aeru) a v duchu filmu si pak po projekci poslechnout, jak se komu líbil. (12.07.2022)