Pěkně blbě

STAND - UP KOMIK, pôvodom z Pakistanu, teraz žijúci v Spojených štátoch, KUMAIL NANJIANI, napísal spolu so svojou skutočnou manželkou scenár, ako sa stretli, odovzdali ho odborníkovi na slovo vzatému - Judovi Apatowovi, a tak sa všetci rozhodli : „Natočme o tom film” ! To je na jednej strane, určite dobrý nápad, ale na strane druhej, zveriť réžiu nie príliš skúsenému Američanovi Michaelovi Showalterovi, nepokladám za úplne najmúdrejšie rozhodnutie, lebo práve povestné : “AKCIA” , mi najviac zo všetkého prekážalo, nedokázala ma presvedčiť ani nie na 40 %, a tie ostatné percentá sú zaslúžene za hercov. Inak samotná myšlienka, o čom je práve IDEA, je naopak celkom prospešná... Niečo, ako klasika : Hádaj, kto príde na večeru + doplnok hocakého filmu, v ktorom vedľajšiu / hlavnú postavu postihne veľká choroba, ktorá ju odstrčí na vedľajšiu koľaj, do pozície : kómy. Hm... nakoniec som uvážil, že tento film nebol nič extra, čo by som oľutoval, ak by som toto nezhliadol. Asi najväčšie plus je v exotickom Kumailovi Nanjianovi, ktorý de - facto hrá sám seba. (07.01.2018)

Co s tím, když v melodramatu hrají ústřední pár dva herci, kteří mne vůbec nijak neoslovují a nevzbuzují žádné emoce? Respektive pozitivní emoce? Nefunguje tam žádná chemie. Nevadí mi to, že on je Pakistánec a ona bílá Američanka, ale to, že on je necharismatický pokrytec a ona uječená emancipovaná hysterka. Zřejmě nový trend aktivistických romantických dramat, kdy jsou obsazováni herci, kteří mají vypadat co nejobyčejněji...nejreálněji...nebo jen špatný casting... Celkově jsem té filmové imitaci reality neuvěřil... A to se mi normálně indie komedie (z festivalu Sundance) líbí... (23.07.2018)

Notypyčovole, já teču jak stará lednička! Ehm, za toto nadbytečně emfatické zahájení se omlouvám, já jen, že tu sedím dojatý a naměkko a culím se, jak kdyby mě mistrovsky vykouřila bezzubá cigánka. Ne snad, že by tato tuctová pákistánská feel good lávstory byla něčím originální, naopak, právě oním předvídatelným patosem mě pohladila po mé zjizvené dušičce. Není divu, že v téhle zkurvené době lží, depresí, stresu, smutku, zklamání, bolesti, kvazicitů, předstíraných orgasmů, nedodržených termínů, předraženého másla, Tomia Okamury, nevratných Frisco láhví a zasraných vlakových zpoždění mě dokáže rozněžnit tak prostinký, bezelstný příběh o lásce, kde když se holka chová divně, tak je to proto, že potřebuje srát a neví, jak to svému chlapci říct, nikoliv proto, že je nediagnostikovaná emopsychonarkomanka a má mu zničit celý život. Ano, i takový obtloustlý nihilistický patogen jako já občas projevuje emoce a případné xmrti se nudící sexy svině, jenž by mě chtěly ochočit a citově znásilnit, nechť se hlásí do pošty, jsem teď na jedno párměsíční zneužitíčko volnej. Da vstreči! (31.10.2017)

Chvíli trvalo, než jsem si na Kumaila zvyknul. Cirka asi dvacet minut jsem si byl dokonce dost nejistý s tím, jestli tahle komedie je opravdu komedií a nebo neotřelým dramatem. Jakmile se ale Zoe Kazan objevila na scéně (potažmo v kómatu) rozjela se smršť skvělého situačního humoru, který z Kumaila vycházela tak přirozeně, že byla radost na něj koukat. Třeba jeho první setkání s rodiči Emily je neuvěřitelně povedený. A podobných scének je ve filmu daleko víc. Nakonec se z neotřelého dramatu stala neotřelá dramedie, která ve mně dokázala po zbytek filmu vyvolat tak dobrou náladu, že jsem se jí nezbavil ani po shlédnutí. Přečetl jsem si totiž o filmu, že je podle pravdy a že hlavní postavou opravdového příběhu je stejný Kumail jako ten z tohoto filmu. V tu ránu film dostál úplně nové dimenze. (30.11.2017)

Příjemný film s aktuální tématikou muslimství s velmi sympatickým hlavním hrdinou, který mi bohužel v jeho Stand Up výstupech nepřišel vůbec vtipný, ale film si drží slušnou úroveň díky inteligentním dialogům, slušné romantice, silným emocím a člověk se také něco dozví o Kultuře Pakistánců, takže rozhodně film stojí za pozornost. 75% (19.09.2017)