Všichni dobří rodáci

Jeden z kvalitních a hodně silných snímků...scéna s umírajícím "Pyřkem" v podání pana Menšíka je alespoň pro mne až mystickou. (30.11.2011)

S tichou vzpomínkou na pana herce Radoslava Brzobohatého. Krásný film. (12.09.2012)

Sorry. Jako studie o tom, jak za komančů vyvstaly ty nejhorší vlastnosti lidí ano. Ale natahovaný to je až běda. Skoro bych do žánru přidal "muzikál". Navíc mě tam žádná z postav nijak nepřirostla k srdci. Takže mě to mrzí, ale nebudu dávat ani ty 4* jenom proto, že to tu dávaj všichni. A teď mě kamenujte :-)) (18.09.2012)

Moje hodnocení je ryze symbolické, Vojtěch Jasný má především moje uznání za odvahu, kterou patrně projevil, když se rozhodl natočit tenhle film. Ta odvaha byla nepochybně větší, než když třeba Sequens točil Kroniku velmi nudného léta. Tedy historicky podobné období, ale přeci jen trochu jiný pohled :) Ostatně, film také tak skončil, na desetiletí v trezoru. Problémem je, že mě ničím vlastně nezaujal, tedy krom faktu, že jsem u něj usínal víc jak u Tarkovskýho či výše zmíněného Sequense. Všichni tam mluví pochybným nářečím, ona kolektivizace a její podání ve filmu mě tedy neohromila a vlastně jediné, co si z filmu pamatuji, je postava Radoslava Brzobohatého, běhajícího s pluhem kdesi po polích. Třeba se mýlím, třeba opravdu nejsem schopen patřičně ocenit údajné krásy Rodáků. Jenže já si zkrátka myslím, že drtivá většina lidí zde hodnotí tak vysoko ne proto, jaký ten film je, nýbrž proto, o čem je, kdy byl natočen a s čím se vypořádává. (14.02.2014)

Pochopitelně jen málokdo napíše, že tenhle film není geniální... samozřejmě je a svým stylem vypravování je naprosto strhující. Hereckým obsazením a odvedenými výkony všech zúčastněných se pak z něj stává doslova pastva pro oči filmového diváka. Nicméně při poslední projekci jsem si všiml trochu nešetrného a umělého zapracovávání neherců do děje a celkového obrazu filmu. Tahle snaha o propojení filmu s realitou je sice míněna dobře, ale při bližším pohledu působí trochu rušivě. Ale to jen trochu toho hnidopišství.... (27.03.2016)

Neuvěřitelně nudná freska o tom, jaká svinstva se děla v rámci "dobrovolné" kolektivizace. (29.09.2016)

Na můj vkus trochu pomalé tempo, ale jinak výborný film, který dokonale vykresluje charakter našeho národa. (30.11.2016)

Asi je to významnej počin, ale mě to nesedělo. Nostalgie z Bystrého, to zase jo. Ty komouši, ty potřebovali přes držku hned zkraje. (01.09.2018)

Fiktívny svet dobrých rodákov sa opiera o reálne fakty tej doby. Udalostiam ktoré sa stali sa snažil režisér Vojtech Jasný podať tak aby to malo svoje srdce a ducha cez obyčajných ľudí. Ukazuje ľudí takými akými sme, čo v sebe ukrývame akými sme reálne. Chtivý po moci, citlivý pre lásku, zastrašený z nových vecí, zbabelý urobiť prvý krok a takto by som mohol pokračovať. Je to proste mozaika ľudských osudov po druhej svetovej vojne. Film sa odohráva v malej českej dedine kde sledujeme kolektív kamarátov ktorý sa postupne mení a formujú. Film manipuluje s náladou diváka, spočiatku som sa cítil skvele kedy som sa bavil a liezla z filmu pozitívna energia. Postupne však ako naberal film minutáž som sa cítil čo raz vo väčšej depresii. 80% (15.01.2019)

Komunizmus patrí k tomu najväčšiemu moru, aký kedy postihol Česko a Slovensko. Dôsledky februárového prevratu v roku 1948 v malej českej dedine sleduje snímka režiséra Vojtěcha Jasného, ktorá v časoch normalizácie smerovala do trezoru. Príbehovo na malej ploche jednej obce dielo šikovne zachytáva dobové zmeny, znárodňovanie hospodárstva, prezliekanie kabátov a oportunizmus obyčajných ľudí, ktorí sa cítia ako páni sveta iba preto, že sú členmi strany. Jasného film ukazuje, čo s človekom robia falošné ideály, ale tiež, že sa vždy nájdu takí, ktorí im dokážu vzdorovať. Viaceré zaujímavo napísané postavy aj námet sú preto jednoznačne plusmi tejto snímky. Avšak dielo ako celok sa, najmä v rovine príbehu, vyznačuje aj viacerými slabými miestami. Najväčšmi dopláca na pomalosť a do značnej miery aj nevýraznosť. Obsahovo prakticky prázdne pasáže vypĺňajú väčšinu filmu, pričom sa medzi nimi sem-tam objaví niektorá zo zaujímavejších scén. V takmer dvojhodinovom diele je ich však asi ako šafranu, pričom stavať vyložene iba na myšlienky či postavy v tomto prípade nemožno. Všichni dobří rodáci sú dôležitou snímkou z hľadiska zachytenia historických udalostí. Z filmového hľadiska sú však nanajvýš kvalitatívne priemerným dielom, keďže predovšetkým príbehovo nedokážu do veľkej miery zaujať, pričom v ďalších rovinách takisto príliš nevynikajú. (30.04.2024)

Zhlédnuto opět, s odstupem řady desetiletí. Dojem z tohoto poetického a přitom krutého filmu je ještě více hořký. (12.05.2024)

Výtvarně čistý, ale jinak vemi přeceněný film. Politicky nekorektní, patetický, scénáristicky nedotažený. (01.11.2007)

Velmi závažný film, který opět ,,šmátrá" v duši národa.V duši země, v které žijeme, ale také v duši země jako půdy, která nás živí, nás, marnotratné syny a dcery.Celkově byl pro mě snímek těžší na vstřebání, ale předěly s nádhernými obrazy přírody, které opravdu budí city vřelosti a navozuje tak pochopení s lidmi, jejichž životem byla půda.Tu milovali a při práci na ní si kdysi zpívali.Do doby, kdy se poměry otočili a vládu převzala do rukou sběř, která v lidech zabila tu lásku a půdě znetvořili tvář.Ale přesto vyplatí se poslouchat, třeba jednou budou zase zpívat... (27.06.2009)

Nechapačka v nie jednom momente (Menšíkov počin), v celku žiaľ sklamanie! No, nie je to moja káva! (29.06.2009)

Obec Bystré, kde se film natáčel, není moravská vesnice ale české město. (09.08.2009)

pro mne nejlepsi cesky film vsech dob (15.01.2010)

Dvě roviny filmu Všichni dobří rodáci se vzájemně pošťuchují. Tato drobná rozmíška nakonec přeroste v otevřený boj, který není pro diváka moc přístupný. A přitom kdyby zůstaly oba dva elementy, totiž poetično a dějovo, samy o sobě, film by nestál vůbec za nic. Vojtěch Jasný znovu potvrdil, že je spíš kameramanem než scénáristou a režisérem. To, co se děje na obrazovce, svádí k přímému výkladu o nedotknutelnosti přírody, která si na pozadí historického zmítání komunistické doby, stále zachovává svou tvář i své tělo. Otázkou je, jestli to tak Jasný opravdu zamýšlel. Celková kompozice, která mě chvílemi nudila svou rozvláčností, spíš svádí k tomu, že Jasný napsal příběh, který doprovodil svým oblíbeným kamerovým lyričnem a nic konkrétního, kromě zobrazení, jak pěkně to vypadá na vesnici, nezamýšlel. Film vyniká tím zvláštním pnutím na pomezí krás vesnice a proradných pokusů místních komunistů o ovládnutí vesničanů, které se nikdy nedostane tak daleko, aby svázalo i samotné prostředí ve kterém žijí. Takto načrtnutý námět zní šťavnatě a lákavě. Jenomže jeho realizace mě velmi zklamala. V dějové rovině panuje přílišná roztříštěnost a epizodičnost, zatímco poetická stránka je příliš obyčejná a chybí jí nutné sršení. (08.08.2010)

Tohle by mohli prodávat jako nudu v prášku. Kupa nezajímavých polodementních postav, které mlátí prázdnou slámu a nic se neděje. Tohle že je v TOP300? Proč? Tohle by patřilo do nejhorší dvacítky! (12.09.2012)

Ako obrázok, no áno, film si dlho drží svoj päťhviezdičkový level, až do momentu, kedy František ujde z basy a v súdruhoch sa vraj pohne svedomie. A potom sa tento nepoddajný kulak stane predsedom roľníckeho družstva. Lebo povolené posolstvo v roku 1968 má byť o tom, že komunisti v 50. rokoch boli síce riadne svine, ale zase nie až také veľké, a navyše, tí noví sú už vlastne dobrí a tí starí starobou tiež dáko zjemneli. A vôbec, pravda v roku 1968 nemôže vyzerať ako opak nepravdy, ale len ako dočasné usporiadanie stavu veci. Ten záver je možno len povinný tanček pre cenzorov, ale o tom, že nebol až tak povinný, existuje aspoň jeden slušný argument, iný film. Práve preto Jasného rodáci na Kachyňove Ucho nedozreli ani po desiatkach rokov. (12.09.2012)

Útržřky, zkratky, naznačování, obrazy. To jsou typické znaky tohoto filmu, který má mysl asi nedokázala pochytit v jeho celistvosti. Možná proto, že Vojtěch Jasný je spíše filmovým básníkem nežli vypravěčem. Lyrizovaný příběh úpadku vztahů v jedné vesnici nemůže nechat nikoho chladným, na druhou stranu si však dovolím režisérovi Jasnému i leccos vytknout. Seznámení s postavami proběhlo jen velmi letmo, a tak než se člověk zorientoval v tom, kdo je kdo, už jsme je sledovali každého na jiné straně barikády. Na této výtce trvám i přesto, že šlo zřejmě o tvůrčí záměr, jelikož tady nešlo o jednotlivé postavy, nýbrž o vnější pohled na postupně se lámající a rozpadající se přátelství. Vztahy zocelené společnými zážitky z válečného období a rozdělené tím, že si někteří řekli, že to s těmi dalšími "budou myslet dobře". Neznáme tu chvíli, kdy přátelství přestalo být přátelstvím, či se stalo rovnou nepřátelstvím (ale přesto takovým opatrným). Ve vzduchu visí otázky Proč? a ty se vznášejí nad celým filmem. Lyrické záběry (kromě těch, jež zabírají tváře starých sedláků, kteří už si prošli něčím podobným, co se po roce 1948 znovu dere na povrch) mě neoslovily v takové míře, v jaké by měly, výhrady mám i ke střihu. Co si zaslouží vlastní piedestal, to jsou výkony herců. Ti nepřehrávají a neexhibují, oni tam prostě jsou a postavám propůjčují své typy. Nezapomenutelně tady zazářil Waldemar Matuška. Tradiční české "co jsme si, to jsme si", které je přítomno snad ve všech filmech, zde v závěrečné scéně originálně zastupuje dialog dvou. Jednoho, který ví, že se choval jako hajzl, neboť hajzlem opravdu byl, a tím, jenž "to myslel dobře", ale moc dobře ví, na jakých hajzlovinách zanechal svůj otisk. (13.09.2012)