O těle a duši

Podle ohlasů jsem čekala trochu silnější zážitek, možná jenom nejsem ta správná romantická duše, kteoru by tento příběh nějak citově zasáhl. Nicméně bylo vtipné sledovat, jak si ty dvě postavy k sobě hledaly cestu. Alexandra Borbély byla ve své roli skvělá, Géza Morcsányi už mě tolik ze židle nezvedl. Scéna z jatek možná zbytečně až moc detailní, protože jsem v tu chvíli musela okamžitě brečet, avšak takový pocit jsem z děje poté už nedostala. Závěr byl ovšem asi druhá nejsilnější věc ze scénáře a vyvolala ve mně smích i lítost. Takže silné momenty to mělo, průměrný dojem ale převládá. (23.02.2018)

Citlivě natočený romantický film. Hungarwood opět ukazuje, čeho je schopnen. Dramatickou situaci lze snad nejlépe popsat německým označením "Torschlusspanik" (panika u zavřených dvěří), který kromě reálné situce vyjadřuje především pocit, že právě na druhé straně (za dvěřmi) je to, co je žádoucí a již téměř nedosažitelné. Použití jatečního prostředí kvůli kontrastu chápu, ale naprosto nesdílím. (28.01.2019)

Dokonalý festivalový produkt. Zlejme dokopy kúsok nereálna, synchronicitu snov a zranení, pridajme o vedro viac krvi ako zvyčajne, nejakú tú krádež tvrdolínu (nech sa festivalovo poučený divák trochen bojí, spomenúc si na to, čo sa dialo v Srpskom filme), plachosť a zvláštnosť správania a postupné zbližovanie. Pretrepať, trochu premiešať a medveď na kritikov, ktorí ostanú z tohto PAF, zaručene víťazoslavne vycerí zlaté zubále. (26.10.2020)

Postavy Endre a Mária zůstávají tak trochu rébusy a objevování jejich slabostí v průběhu filmu je samo o sobě radostí. Do klasického plynutí zasahují snové scény, v nichž se z protagonistů stává zvěř v diametrálně odlišném prostředí zimního lesa. Tato rovina se stává metaforou jakéhosi zamilovaného okouzlení přítomného v každém nevinném navazování vztahu. Ačkoli O těle a duši hovoří o poměrně excentrické dvojici, působí v této tematice velmi univerzálně a bere za svou inspiraci romantickými dramediemi. Enyediová ale dokáže každou scénu opatřit rafinovanou lehkostí, které v mainstreamu chybí, a skvělými vizuálními prostředky (časté frontální kompozice a hry s hloubkou ostrosti). Zůstává jen krok od mistrovského kusu – za jediné podstatnější pochybení by se dalo považovat rozhodnutí zobrazit psychický syndrom jako neškodně roztomilou věc a socializaci jako usměvavou hru. (08.08.2017)

Maďaři výborně! Krásně rozehraný vztahový příběh mezi veterinářkou s aspergrem a chromým ekonomickým ředitelem na pozadí naturalistického prostředí jatek prostříhaný snovými záběry jelena a laně, jejich alterega. Když už se zdá, že vyprávění skončí tragicky, jejich těla i duše se setkají. Za mě 4,5 hvězdy. Art. (16.03.2018)