The Purple Rose of Cairo
Purpurová ruža z Káhiry
Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Gordon WillisHudba:
Dick HymanHrají:
Mia Farrow, Jeff Daniels, Danny Aiello, Edward Herrmann, John Wood, Milo O'Shea, Dianne Wiest, George Martin, Van Johnson, John Rothman, Raymond Serra (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Skromná a nenápadná Cecílie pracuje jako servírka v bistru, její jedinou radostí v životě je pravidelná návštěva kina. Právě zde alespoň na chvíli zapomene na nelehkou dobu krize a na svého poněkud omezeného manžela Monka, jenž od doby, co ztratil práci, jen hraje hazardní hry a občas ji doma bezdůvodně zmlátí. Cecílie se již po několikáté jde podívat na svůj oblíbený film Purpurová růže z Káhiry, když ji najednou z filmového plátna nečekaně osloví obdivovaná postava cestovatele a dobrodruha Toma Baxtera. Ten je unaven neustálým opakováním prostoduchých banalit. Neznámou a lákavou skutečnost poznává právě po boku ušlápnuté Cecílie... Scenárista a režisér Woody Allen děj své hořce laděné komedie situoval do New Jersey, přitom působivě prolíná reálný svět hospodářské krize třicátých let a svět vymyšlený filmovými tvůrci. Z jednoduchého nápadu těží maximum, pro příběh našel příjemný "tón" vyprávění: vyvážené romantické prvky a nostalgii, postavy jsou viděny jakoby lehce satirickým odstupem a jejich dialogy zaujmou vtipem a nadsázkou. Roli Cecílie citlivě ztvárnila Mia Farrowová, jejího manžela Monka vytváří Danny Aiello (Ruby, Jednej správně, Zlaté časy rádia). Vděčný herecký úkol dostal Jeff Daniels (Cena za něžnost, Něco divokého, Dům na Carroll Street), jenž v dvojroli hraje "papírového hrdinu "Toma Baxtera i jeho poněkud nemístně nafoukaného hollywoodského představitele Gila Shepherda. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (164)
Woody považuje Růži za jeden ze svých nejpovedenějších filmů. Proč? Protože tu předvedl své stěžejní téma - jaký je rozdíl mezi realitou a fikcí - realita je drsná, proto z ní utíkáme do fikce, která je opojná svými iluzemi, ale tato opojnost je pouze chvilková a právě jen iluzí, jak zjistí i hrdinka na konci. Nicméně tu skvěle předvedl onen rozpor, že "skutečné postavy touží po životě fiktivním, zatímco ty fiktivní chtějí skutečný", jak se to cituje ve filmu. Je to jednak velmi komické a zároveň i v podstatě pravdivé. Růže je Woodyho vyznáním lásky k iluzím a zároveň přiznáním jejich hranic. ()
Po Ruži z Káhiry som sa cítil veľmi podobne, ako po Langovom Metropolise - uspokojený stále životaschopnou naivnosťou. Allen prostredníctvom kolízie medzi reálnym svetom a idealizovanou, fiktívnou filmovou "realitou" opakuje myšlienku z Manhattanu, akurát diktafón a svoju neodolateľnú neurózu ležiacu na pohovke vymieňa za okázalejšie, patetickejšie ale nie pôsobivejšie vyjadrovacie prostriedky (záverečná scéna tiež pôsobí ako alúzia na Godardovo Žiť svoj život). ............. Komediálny náboj filmu brzdí absencia nevypočítateľnosti, zabraňujúca rozohrať jazdu, ktorá by sa svojou streštenosťou mohla približovať Sleeperovi, napriek tomu, že vlohy na dosiahnutie tejto úrovne rozhodne má. ............. Napriek spomenutým výhradám je Purpurová ruža z Káhiry naďalej výsostne príjemnou melodrámou, vďaka hlavnej myšlienke s priam terapeutickými schopnosťami. ()
Gudaulin to ve svém komentáři skvěle vystihl: Film má dle mínění kritiků „reflektovat realitu všedního života a řešit reálné problémy, ne nabízet únik do světa iluzí. Naproti tomu diváci vždycky odpovídali, že všední reality mají plné zuby a do kin přicházejí snít a bavit se.“ Mám takový pocit, že Woodymu Allenovi se tady podařilo (ač to může znít nemožně) natočit snímek, který obě tyto protikladné možnosti filmového umění kloubí dohromady. Hlavní hrdinka, pocházející z oné reality všedního života, chodí pro únik z něj sledovat svůj oblíbený film do kina a v rámci toho úniku náhle zažije ještě větší dobrodružství, než čekala a celý příběh představuje takovou pomyslnou cestu z reality do onoho úniku a nakonec i navrácení zpátky. Divák má možnost zažít ten únik s ní, ale zároveň se ještě před závěrečnými titulky nevyhne ani onomu návratu. Nejdřív jsem si během první poloviny filmu říkal, že originální nápad s vystoupením filmové postavy z plátna do reality určitě šlo rozvinout do množství dalších situací a nápadů, natočit to se svižnějším tempem, pohrát si s jeho komickým potenciálem víc, až mi postupně došlo, že to ale přeci v rámci osobitého přístupu k námětu nebylo Woodyho cílem! Také musím uznat, že v rámci těch pár motivů, do nichž svůj nápad Allen rozehrál, to rozehrál velmi pěkně, originálně a alespoň pro mě poutavě. Purpurová růže z Káhiry není ztřeštěná crazy komedie, jak by možná někdo dle námětu očekával, ale nese klasický Allenův styl tohoto období a navzdory fantasy prvku plyne jako konverzační hra s romantickou zápletkou. Kdyby v realitě někdy došlo k oživení fiktivních postav z filmu nebo literatury, s kouskem nadsázky se dá říct, že tento film by měl k takové realitě určitě mnohem blíž, než třeba Těžký život dobrodruha nebo Falešná hra s králíkem Rogerem (...určitě nic proti těmto filmům :o)). Jiní autoři by dopřáli zatoulanci na výletě užít si to cestou v každém druhém podniku po cestě a velké množství nástrah, Tom se cítí v nové situaci mimo plátno ztracen, jen náhodou přijme pozvání do bordelu, aby záhy poznal, že to není prostředí pro něj a mimo chvíle se svou partnerkou je nucen zažívat i znudění. Mír a civilizační pokrok překonaly dřívější problémy zakázaných lásek, ale zdejší hranice mezi dvěma takhle rozdílnými světy jasně naznačují, že nečekaný okouzlující románek může trvat jen dočasně. Autor dopřává své hrdince osud dlouho podobný červené knihovně, než se vzhledem k nevyhnutnému návratu do tradičních kolejí takto očekávaný happyend v poslední chvíli hroutí. Přesto lze říci, že ten krátkodobý výlet určitě stál za to... Nejen precizní výtvarní stylizací vzdává Allen krásný hold černobílým veselohrám pro pamětníky, postavy z plátna (zvláště ženské) promlouvají k tomuto světu značně teatrálně, v kontrastě k civilně ztvárněné realitě. Jako komedie to není příležitost k uchechtání, ale úsměv na rtech mě tu často provázel, ten film umí zahřát, okouzlit. Mia Farrow je (podobně jako celý film) ve své obyčejnosti opět úžasná, její výraz v závěrečné scéně v kině na mě obzvlášť zapůsobil. Allenovi se zkrátka povedlo vtisknout retro filmu s poctou jeho oblíbeným klasickým veselohrám nový rozměr a já jsem za tohle zastavení rád, dneska mi Woody po delší době tedy hodně sedl! [90%] () (méně) (více)
Na Allenových filmech nejvíc obdivuji jejich různorodost. Ačkoliv jsou všechny tvořeny ze stejného základu, každý je ve výsledku zcela odlišný. Stejně tak Purpurová růže z Káhiry. Krom vtipné romance plné dialogů o lásce, smrti a Bohu nám neúnavný jazzman tentokrát ukuchtil především krásnou poctu zašlé slávě kinematografu. Pryč jsou ty doby, kdy si lidé vážili každého vzniknuvšího filmu, v dnešní společnosti trpící všeobecnou bulimií jenom ta skutečně mimořádná díla nevyvrátíme ihned po zhlédnutí. Purpurová růže nás poklidně starosvětským tempem ukolébá do stavu dokonalé blaženosti, aby ve správný čas přišel zdrcující závěr, tvrdící dost nevybíravým způsobem "Tohle je realita!". Přičemž právě láska k filmu, k fiktivním příběhům je to, co hlavní hrdinku drží po celou dobu nad vodou. A nejen ji. Jde o ten nejjistější druh úniku. 85% ()
Jedná ze zásadních výtek filmových kritiků, kterou většina diváků nejen nesdílela, ale ani nechápala, směřovala proti odtržení filmového světa od skutečnosti. Film má reflektovat realitu všedního života a řešit reálné problémy, ne nabízet únik do světa iluzí. Naproti tomu diváci vždycky odpovídali, že všední reality mají plné zuby a do kin přicházejí snít a bavit se. Woody natočil zábavnou hříčku o filmovém průmyslu jako tradiční továrně na sny, kam se chodíme schovat před bídou každodenní ubíjející reality. Filmová postava se jednoho dne vzbouří a rozhodne poznat skutečné city a skutečný život a osloví divačku ve filmovém sále. Následuje romance jak z těch nejpokleslejších dílek červené knihovny okořeněná Allenovým ironickým nadhledem, která má ovšem pro vyznavače žánru červené knihovny poněkud bolestné zakončení. Purpurová růže je komedie, ale narozdíl od raných Woodyho dílek není založená na hláškách a bláznivých gazích. Milé obsazení, Woody už tady jasně dokázal, že jeho nejsilnější parketa je práce s herci a propracované dialogy. Celkový dojem: 85 %. ()
Galerie (61)
Zajímavosti (13)
- V závěru filmu sleduje Cecílie v kině film Páni v cylindrech (1935) s Fredem Astairem a Ginger Rogersovou. (Witta)
- Po prvních projekcích kdosi Allenovi řekl, že kdyby byl konec odlišný, byl by z filmu trhák. Ten odpověděl tím, že právě závěr byl jedním z důvodů, proč vůbec film točil. (hot_spot)
- Jeff Daniels měl tu čest slavnostně otevřít divadlo ve svém rodném Michiganu, které bylo zároveň podle tohoto filmu pojmenováno, tedy "The Purple Rose", neboli "Purpurová růže". (Avalon820)
Související novinky
Vychází 20dílná DVD kolekce WOODY ALLEN
Čtyřicet celovečerních autorských filmů, jeden televizní a jedna spolupráce na povídkovém díle – a to všechno během jednačtyřiceti let! Americký filmař Woody Allen se za svou pracovní morálku určitě… (více)
Reklama