Případ pro začínajícího kata

Ca dva roky před Listopadem, v klubovém kině FAMU v sále pražské Městské knihovny, do kterého jsem se měl (díky filmovým bohům) možnost podloudně vkrádat na volňásky, to byl nezapomenutelný zážitek. Nějaké ty "trezorové filmy" už jsem předtím viděl (Žert, Ucho, Skřivánky...), ale tohle byla úplně jiná liga. Samozřejmě jsem v telecích šestnácti spíš tušil než rozuměl, ale bylo mi jasné, že jsem svědkem čehosi významného. Grotesknost, jemný surrealismus, bizarní fantastika, kafkárna a všeprostupující depresivní atmosféra nastupující normalizace, kterou jsem z filmu přímo fyzicky cítil sálat. Silný, i když neradostný film. (07.09.2014)

Absurdní podobenství, které je lehce čitelnou alegorií – a to na rozpor kolektivního nevědomí, iluzi idealismu, vzdor vůči konformismu, ideologický marasmus, či na nesmyslnost rozdílů mezi panujícími a poddanými – a jde tak bezpochyby o víc než zajímavou metaforu na téma dobrovolného života ve lži, která dobovým komunistickým pohlavárům moc nevoněla a tak ji poslali do útrob trezoru.... Jenže režisér Pavel Juráček zvolil příliš abstraktní až enigmatickou formu, která se snaží uchopit neuchopitelné, což zamrzí.... hodně specifický film; v mnoha ohledech až moc specifický. (02.02.2023)

Bizarní, satirické, místy i trochu surrealistické a pro mě až na silný závěr převelice nudné vyprávění o moru jménem politická nadvláda, která při chytrém dávkování zblbne lidi natolik, že nejsou schopni prokouknout skrze závěs lží a nepravostí. Rozhodně dobrý film, pro mě ovšem postrádající "tah na branku", který by mě donutil nespustit oči z plátna či obrazovky. (14.12.2009)

Po prvom zhliadnutí 8/10, no film si pravdepodobne pustím ešte niekoľkokrát, pretože mám pocit, že som ho neuchopila tak komplexne, ako bol zamýšľaný. Každopádne ide o výbornú alegóriu so surreálnymi prvkami, vyšperkovanú niekoľkými skvostnými monológmi a podmanivou atmosférou. Podobnosť s Postavou k podpíraní do očí bijúca, no Postava sa mi zdala ešte o kúsok výraznejšia a prepracovanejšia. Človeku sa až natíska otázka, kde udělali soudrozi z NDR chybu, že kedysi sa u nás točili sofistikované diela, ktoré svojich divákov učili a nútili napraviť si optiku, ak chceli filmu rozumieť. No a teraz...teraz máme tri diely Babovřeskov. (13.03.2016)

Vrány černé, vlci, štíři, ropuchy a netopýři... Stala se nehoda. Přejeli „bílého králíka“. Nezbývá proto nic jiného, než si vzít jeho (pozpátku jdoucí) hodinky a zjistit, jak hluboká králičí nora je. Ačkoliv surrealismus prostupuje tento film skrz na skrz, pravdou zůstává, že skutečnost byla u nás v té době nejspíš ještě surreálnější... (06.06.2016)