Ať žije republika

„Nech žije republika” (Ja a Julina a koniec veľkej vojny), je mimoriadne »roztržitým« , kinematografickým počinom, neustále sa zmietajúcim v troch časových rovinách, t. j. v dynamických flashbackoch, ďalej, v pohnutej prítomnosti, a napokon i v protagonistových (Oldřichových) bujarých snových predstavách, vďaka čomu ho jednak považujem za čisto « experimentálny výtvor » , čo má mimochodom svoje tradičné plusy, ale samozrejme sa ponúkajú aj ("časté") mínusy, aspoň ja classic, to tak i bezprostredne vnímam, že tým pádom sa jeho samotné sledovanie, stalo pre mňa osobne akýmsi rozpačitým zážitkom, ktorému som síce venoval dve hodiny zo svojho života (vždy oveľa lepšia alternatíva, ako povedzme - vysedávať v krčme !), no i napriek tomu, ich vôbec neľutujem, keďže sa bolo stále, ako sa povie, na čo pozerať, len na margo ešte dodávam, že na spôsob "z každého rožku trošku" , čo môže buď niekoho veľmi osloviť, alebo skrátka poriadne otráviť, keď recenzentov objektívny pohľad, sa v podstate nachádza kdesi v zlatom strede celkovej (ne)spokojnosti, pretože asi ani extra zvlášť neviem, čo si mám celkovo myslieť o tomto Kachyňovom filme, ktorý prechováva akúsi zvláštnu úctu k cicavcom z čeľade koňovitých ? Pozrel som si to, ale viac krát to vidieť už nehodlám. Na jedno pozretie bohato stačí. PS: Viacej stráviteľnejší snímok, než práve obdobné Pomaľované vtáča, ale zase na druhej strane, naturalistickému Idi i smotri, nesiaha ani po členky ! (26.08.2021)

Sú tam deti a zvieratká, zlý otec, dobrá mama, zlí spolužiaci a toto všetko je zasadené do obdobia vojny a napriek tomu je to nesentimentálne a infantilné úplne iným spôsobom, ako tento pojem chápeme. Totižto zobrazené očami dieťaťa, ktorý vidí skutočnosť a my s ním, a na druhej strane vidíme to, čo si on predstavuje. Je paradoxné, že realistický obraz chovania ľudí sledujeme práve cez takýto typ lyrického filmu. Možno je to aj tým, že z východného bloku sme zvyknutí na heroizáciu hrdinov a ideálov spoločnosti, ktorú predstavujú. Oblúkom sa ale zase dostaneme k tomu, že vás film môže práve vďaka tomuto prístupu na konci dojať. A znova sa presvedčiť o genialite Karla Kachyni, ale napríklad si užiť aj iný typ postavy, aké poznáme z repertoáru Vlada Mullera. (27.08.2014)

Navzdory všem kvalitám, které tomuto filmu nemohu upřít, nemám za sebe problém napsat, že dokoukat REPUBLIKU pro mě bylo ještě těžší, než KOČÁR DO VÍDNĚ. Film je to zcela jistě výborný a mně osobně je blízký již svým svrchovaným skepticismem, k němuž se Procházka postupně umělecky propracoval. Sledovat tuto více než douhodinovou letitou podívanou bylo však skutečně nad moje síly - film mě umořil nejen svojí délkou, ale i tematickým zasazením do časů konce WW2, na něž jsem se stal extrémně alergický. Do smrti už nechci vidět jediný film z téhle doby, protože jich mám právě po krk - čeho je moc, toho je příliš. Film mě vyloženě otravoval i přemírou koní (samozřejmě nic proti těmto zvířatům, které choval Procházka velmi v oblibě, ale po mém soudu jich je v tomto filmu vážně trochu moc) a svou snovou a poetickou rovinou - všechny ty nespočetné snové sekvence jsem shledal zcela redundantními, a neoslovil mě ani lyrizující obraz matky, stojící v kontrastu s obrazem hrubiánského otce. Pro mě osobně je toto dokonale srozumitelný film, u něhož plně chápu jeho uměleckou výpověď i prostředky, jimiž se k ní propracovává, ale mně osobně tento přístup neoslovuje - a bohužel i příšerně nudí. A když nad tím tak přemýšlím, mám už po krk i všech filmů, jejichž hlavní fór je založen na tom, že světu dospělých nastavuje zrcadlo nezkažené děcko. Nevím, nebo jsem už možná jen viděl moc filmů a nebaví mě už nic. Bezprostředně do doběhnutí závěrečných titulků vím s jistotou, že kdybych si tenhle nechal v telce ujít, nebylo by mi čeho želet. O KOČÁRU DO VÍDNĚ bych btw. mohl napsat to samé v bleděmodrém. (05.10.2014)

Kachyňa ešte nesklamal a ani tento príbeh z vojnového obdobia som si nenechal na ČT2 ujsť. Netušil som, že tu hrá silná herecká dvojica slovenských hercov - G. Valach a V. Muller. Obidvoch mám strašne rád, sú to výborní a sympatickí herci , ktorí tu majú veľmi silné postavy, aj keď vedľajšie. Hlavná postava chlapca to je kapitola sama o sebe. Detskí herci iba málokedy podajú presvedčivý výkon, ale tu ho Z. Lstibúrek zo seba vážne dal. Celý film sa točí okolo jeho postavy a ten je takým mixom reality a jeho snov. Vizuálne je film veľmi pestrý a kvalitný, rovnako po hereckej stránke maximálne presvedčivý. Spomínané časté prelínanie medzi skutočným dejom a snívanými scénami môže niekomu pokaziť zážitok, ale kvalita tu nesporne je. Najviac sa mi páčila postava G. Valacha. 80%. (04.10.2014)

Kachyňova práce s dětskými (ne)herci nemá ve světě kinematografie obdoby. Snad proto se mu daří s neuvěřitelnou lehkostí svět dětskýma očima. Na poetiku jsem u Kachyni zvyklá, ale zde je ještě jako bonus přítomen nadhled. A scény se zvířaty jsou již jen potvrzením Kachyňovy dominance ve filmech s dětmi a zvířaty. (17.04.2020)