Fany

Stejně jako někteří ostatní komentující jsem si během sledování vzpomněl na Rain Mana, ke kterému se Fany určitě dá přirovnat, ale samozřejmě se oba filmy nedají srovnávat a ani bych se o to nepokoušel. Ať už Fany vznikla jako inspirace Rain Manem nebo ne, takové téma v české kinematografii (pokud se hrubě nemylím) mockrát nebylo. Nevznikla úplně přelomová pecka, ale příměřeně pěkný film, ano. Jen mi přišlo, že mu trochu podkopává nohy (a nepíše se mi to úplně snadno) překvapivě právě režie Karla Kachyni. Některé Hubačovy scénáře (Ikarův pád, Mapa zámořských objevů) v minulosti ani nějaké výpravnější zpracování nepotřebovali. Ale u Karla Kachyni, vzhledem k tomu jaký byl bezpochyby mistr ve svém oboru a velký filmový poetik mě trochu překvapilo, že u tak emotivního příběhu se spokojil pouze s poměrně rutinním (takřka televizním) zpracováním a nevystřískal z toho více poezie, která se by tam hodila. Alespoň se mu velmi povedlo obsazení hlavních rolí. Jiřina Bohdalová nepatří k mým favorikátkám, ale zde u Fany předvědla další z důkazů že v ni vždycky skýtala (a možná ještě skýtá) dobrá herečka a podala opravdu pěkný výkon stejně jako její protipól Jiřina Jirásková. U Jiřího Hubače mě vlastně dobrý scénář ani nepřekvapí, mám pro jeho neobyčejně obyčejné lidské příběhy a dialogy slabost. Takže musím říct, že jsem od něj už viděl i sofistikovanější kousky, zatímco zde se možná občas nevyhl jisté schématičnosti (hlavně u vedlejších postav), ale příběh o Fany, její sestře a všech příhodách, co jejích soužítí přineslo se mi i tak zdál celkem hezký a dolehl až k mému srdci. Fany byla totiž hlavně milá čistá duše, kterou si snad ani nešlo neolíbit a i když je závěr párkát nařčen z citového vydíraní, tak i na mě docela zapůsobil. Váhal jsem nad hodnocením, ale nakonec si dovolím i trochu nadhodnocovat. (05.05.2021)

Bohužel ani velmi, VELMI, slušnej výkon Bohdalový nezachránil jinak poměrně plytkej a nezajímavej scénář. Film v ledasčem připomíná Rain Mana, ale je mnohem samoúčelnější, plošší a ve výsledku ne až tak zajímavej. Jsou tu dějový linky, které by stály za hloubější vyprávění (např. Jirásková versus Huba). Myslím, že Fany patří mezi "filmy, které musíte vidět" trošku neprávem. Nicméně na jedno zkouknutí, proč ne. 💁‍♂️ (28.08.2020)

Kachyňa sice je mým oblíbeným režisérem, jeho filmy mám rád, ale Fany se tak nějak úplně nepovedla. Občas dost nevěrohodně znějící a navíc „recitované“ dialogy, zvlášť v první půlce filmu jakási divná odtažitost. Takříkajíc Ani horké ani studené... Jakási nepreciznost. Jakoby si režisér říkal, že „to stačí“. Možná za to může nedostatek peněz nebo spěch, kdo ví? To, že se na filmu asi opravdu hodně podepsal nedostatek peněz, ukazuje víc než jasně ona klíčová scéna před koncem filmu. Takhle by to žádný režisér nenatočil, kdyby mu nic jiného nezbývalo. Přes všechny zápory jsou mnohé momenty kouzelné, za všechny například ona „plivací“ etuda, ale je jich tam mnohem víc. Kromě neuvěřitelného výkonu Jiřiny Bohdalové ovšem i dobří herci (Miroslav Donutil, Arnošt Goldflam) hrají místy dosti špatně. Výborně jsou vybrané lokace. Kutná Hora s kostelem svatého Jakuba nemůže zklamat. Znalce architektury ovšem jistě potěší i jiné lokace, například Feuersteinovo nymburské krematorium... Karel Kachyňa zkrátka byl Pan režisér, škoda, že už si nemohl dovolit to co kdysi, takže je výsledek vysloveně polovičatý... (27.10.2006)

Dve Jiřiny v najlepšej forme pod vedením výborného Kachyňu. Silné štyri hviezdy a od piatich film delila len jedna nevhodná scenáristická barlička so zlodejskou mafiou. Dalo by sa to vyriešiť aj krajšou psychologickou cestou, čo by sa do takého pekného filmu viac hodilo. Tým zápory končia a dokonalé výkony ako železnej lady filmovej Jiřiny, aj jej sestry Fany Františky ma dostali. Každý človek chce k niekomu patriť, byť milovaný, byť užitočný, či má za sebou medicínu alebo pomocnú školu. Takéto posolstvo a podobné rozdaval Kachyňa svojimi filmami často. –––– Co tam budu dělat? Já chci chodit do zaměstnání. (07.07.2015)

Příběh mentálně zaostalé Fanynky s veselou něžnou duší na mě silně zapůsobil a dolehl až k mému srdci. On Jiří Hubač snad pokaždé uměl napsat výborný scénář pro tyhle čistě lidské, dojemné filmy, které dodnes plně upoutávají nejednu generaci diváků u obrazovek. Hlavní postavy dvou rozdílných sester mi zde sice připadaly napsané poněkud stereotypně (a ty vedlejší ještě schematičtější), ale tohle potenciální minus spolehlivě vyváží pozoruhodné výkony Jiřin Jiráskové a Bohdalové. Pro obě herečky znamenala Fany opravdu výjimečné setkání před filmovou kamerou a dámy se naplno chopily svých rolích s velkou profesionalitou sobě vlastní. Jistým zklamáním pro mě ale zůstává režie, která je na Karla Kachyňu až nebývale rutinní a zcela postrádá typickou „kachyňovskou“ poezii, jež by dodala filmu i další uměleckou devizi navíc. Žel, Kachyňovi se úplně nepodařilo ani ukočírovat Donutila tak, aby v jeho podání nespadla postava farníka až do fraškovité karikatury. Navzdory výkonům hlavních hereček se nemohu ubránit dojmu, že jde o nejslabší Kachyňovu režijní práci. [75%] (23.05.2021)