Naděje

(2x) ,,Mně se nechce spát. Já mám vždycky sny... a zdají se mi všelijaké blbiny. O zelené trávě..." Komorní a o to ještě víc depresivní záležitost o zatrpklém alkoholikovi, do jehož života vstupuje povahově silná žena. Postupně se rodící vztah mezi nimi, který přežil i několik těžkých překážek, přichází coby poslední naděje na lepší život. Svět kolem se najednou zdá lepší (viz. třeba zajímavou souhru: několikrát svítící budovní nápis Restaurace s jedným vypadnutým písmenkem, pak k závěru v radostný den oprava technické závady). Ale pořád je to nikoliv istota, pouze naděje, která se může kdykoliv opět zhroutit... Což platí i o otevřeném závěru. Kachyňova umělecká sonda do problematiky alkoholismu, který ničí nejen lidi závislé na alkoholu, ale i spoustu lidí kolem něj, patří k nedoceněným filmům "zlatých 60-tých". Snímek oplývá do detailu propracovaným vizuálem, kombinující temné prostředí, černou a bílou barvu, působivou hudbou Jana Nováka a vynikající herecké výkony Rudolfa Hrušínského a Hany Hegerové. Hodně silné, jako ostatně snad všechny starší československé filmy na téma alkoholismu. 95% (16.02.2018)

Nedivím se Kachyňovi, že tak rád Hrušínského obsazoval. On fakt nemusel nic říkat a z výrazu jeho tváře jste vyčetli vše. V tomto příběhu je hlavním hrdinou Lucin, ochlasta a budižkničemu, jehož sblížení s prostitutkou vede na čas k jinému životu, než na který byl zvyklý. Zdejší hodnocení je naprosto oprávněné a kdybych neviděl Smrt krásných srnců, prohlásil bych Naději za Kachyňův nejlepší film. (20.06.2011)

Neskutečně skvělý a pošmourný snímek v režii Karla Kachyni a scénáristy Jana Procházky. Z této kombinace nemůže vyjít nic jiného, než parádní a lidský příběh. A ještě k tomu, když opilce Lucina hraje génius Rudla Hrušínský a lehkou ženu Hana Hegerová. Do toho vynikající kamera Josefa Vaniše a nádherně doplňující hudba mistra Jana Nováka. Vynikající je scéna, ve které se Rudla válí ve sněhu s Hegerkou, nádherně doplněná úžasnou hudbou s perfektními chorály, jako by se do toho pustil Zdeněk Liška. Příběh je jednoduchý a prostý, v režii Karla Kachyni však dechberoucí. Když se Lucin napije, tak ty jeho moudra prostě nemají chybu. " Dám si jednoho myslivce, at´ jich mám dvacet a dám si ještě jednoho, narodil jsem se jednadvacátýho." Nebo - " Kdy jsi naposledy viděl padat sníh? Přece vloni. To já naposledy, když mi bylo čtrnáct." Nejlepší je ovšem hláška " To Edison nemohl vědět, že když vymyslí žárovku, že se bude dělat i v noci." Nádherně Kachyňovsky je vykreslená snová scéna, ve které se Lucinovi zdá o králících. Geniální film, ve kterém další hlavní roli hrají pochmurné a tmavé Ostravské doly. Další nenapodobitelný snímek šedesátých let. (09.05.2011)

Jak zpívají/rapují polští WWO: "Ona kurwa a on kradnie!" On je typický příklad, hodný, pracovitý, ale chlastá. Ona je hodná a pořád něco hledá, bojí se být sama a tak, snad i díky prostředí, v němž se nachází, je družně společenská. Dva obyčejní lidé, na které se dá nakydat spoustu špíny a bláta. Udělají to však jen idioti a Slušní Češi. Naděje je herecký koncert nejen dvou hlavních představitelů, ale i prostředí, v němž se odehrává. To hraje velmi důležitou roli. Pobaví Peterka a Pan Tau ve vedlejších rolích. (15.03.2017)

On chlastá. Ona je kurva. Filmová balada o malých vítězstvích a velkých prohrách, o tom, jak snadné je spadnout až na dno a jak těžké je zase vstát, je bezesporu jedním z nejlepších filmových odkazů Karla Kachyni a Jana Procházky. Nádherný Hrušínský, nádherná Hegerová a všude kolem jen tma, bahno, štěrk a naděje, nejkřehčí zoufalství člověka. (19.02.2018)