Noc nevěsty

Balada z roku 1967 je dílem režiséra Karla Kachyni a Jana Procházky, podle jehož knihy Svatá noc snímek vznikl. Oba tvůrci se pokusili ukázat ve filmu problémy jakéhokoliv fanatismu. Zde na příkladu komunisty, který pro vznik JZD je schopen sebrat dobytek všem lidem ve vesnici, nedbaje neštěstí těchto vesničanů, jež vyvrcholí i sebevraždou. A na druhé straně stojí fanatismus církevní, to když se vrací dcera (v podání Jany Brejchové) zasebevražděného statkáře, jeptiška, jejíž vztah k Bohu je spíše emotivní a srdeční záležitostí. Oba postoje vedou k jasnému konfliktu, který se nakonec odehraje během štědrovečerní noci. Celý film stojí jak na dokonalých hereckých výkonech, tak kameře a výpravě, kdy cítíme určitý pocit frustrace vesničanů snad ze všech stran, a dopomáhá tomu i zimní atmosféra, i celé černobílé ladění filmu. Možná jen ten konec nemusel být tak ukvapený, mnohé se nestihlo doříct - a mělo by. Je mimochodem zajímavé - jak posléze v bonusech prozradí Pavel Taussig, že Kachyňa s Procházkou natočili v 50. letech vyhlášený fiktivní dokument Neobyčejná léta, kdy sami oslavně vyzvedávali sjednocování družstev i politiku strany. Zde vycházejí ze svého poučení a dokáží si dělat legraci, pravda krutou, právě z těchto událostí i sami ze sebe, když v úvodu snímku skoro doslova citují své předchozí dílo. Disk nabízí - po protipirátu na úvod - film v anamorfním širokoúhlém provedení 2,35:1, a i když obraz není špatný, možná mohl projít ještě nějakými úpravami - jak zaostřením, tak kontrastem, kdy scény ve tmě nejsou příliš jasné. Bonusy jsou tradiční - chudičké filmografie, fotogalerie a rozhovory. Překvapivě chybí rozhovor s hlavní hvězdou filmu, Janou Brejchovou, a tak se musíme spokojit s Janem Krausem (2:13), Libuší Havelkovou (3:08) a Pavlem Taussigem (9:49). Všechny rozhovory mají české titulky a nejzajímavější je povídání Pavla Taussiga, i když mohlo být delší, a Jana Krause, který ve svých dvou minutách stihne říct neuvěřitelné množství informací o Kachyňovi i natáčení. (05.03.2019)

Vhled do mystického spiritualismu 50. let je tedy něco úžasného, ale svou šíří a hloubkou film až dusí. Vědomím převrácených znamének z praktik dokumentů typu Neobyčejná léta (1952) Kachyňa pro změnu vysloveně dojímá. Na druhou stranu na toto téma měl Taussig na DVD snad jedinou nosnou myšlenku svého života, totiž postřeh o tom, že ten, kdo věděl, jaká byla pravda, to věděl už v 50. letech a nemusel čekat až do druhé poloviny 60. let, kdy mu procitnou i filmaři. Když mladší generace byla zase už myšlenkami někde zcela jinde. A proto si jen smutním, že jediní účastníci natáčení, kteří se dnes k Nevěstě vrátili, byli Kraus a Havelková. To je děsné. (10.12.2012)

Som rád, že sa mi podarilo vidieť mimoriadny a napriek tomu málo reprízovaný umelecký počin tandemu Procházka - Kachyňa. Je takmer neuveriteľné, koľko tvorivej energie sa nahromadilo za dvadsať rokov povojnového obdobia a tá explodovala v malom časovom priestore medzi stalinizmom a normalizáciou. Noc nevěsty je analytickým, nezúčastneným pohľadom na dramatické obdobie pokusu o nahradenie jedného štýlu života na dedine iným. Ale je tiež metaforickou baladickou básňou s mnohými motívmi. Vynikajúce, a v prípade Jany Brejchovej asi ani neprekonané, herecké výkony a fantasticky nasnímané obrazy, mrazivá atmosféra ktorej príčinou nebolo iba ročné obdobie, to všetko smerovalo k plnému hodnoteniu. Zatiaľ ma zastavili iba úskalia viery v Boha, ktorým som celkom neporozumel. Ale zaradeniu Noci nevěsty medzi 100 najobľúbenejších českých a slovenských filmov mi nič nebráni. (03.12.2014)

Illíkova způsobu vidění se asi nikdy nenabažím. Jan Procházka, obdobně jako Pavel Kohout, prošel genezí od jásajícího soudruha k tomu velmi kritickému. Dlužno dodat, že Procházkovi šlo psaní vždy mnohem lépe než Kohoutovi. Procházka uměl pod rouškou takřka banálního příběhu vystavět velké drama, což ukázal nejen zde, ale například i ve Vánocích s Alžbětou. Vláčet se se sovami do Atén by mohlo býti smysluplnější, nežli opětovně vychvalovat režijní Kachyňovu práci. Takže zůstanu u toho, že Noc nevěsty je filmem zcela a naprosto průměrným. Jen je potřeba doříci, že v rámci Kachyňovy filmografie. (23.03.2016)

Mistr Kachyňa řeže přímo do rudého, a přitom navozuje výbornou, mystickou atmosféru. Úvodní kolektivizace vesnice, s pěknými písněmi a se vší parádou, teda až na ty kšíry, se mění v nekompromisní službu pro našeho Pána, před kterým jsou si rovni hrdí pantátové i tajtrlíkující agitátoři, slibující rozkvetlé zítřky, i když Ti právě prší na hlavu. Snímek, který je plný nedobrovolnosti a nutnosti, světské i duchovní, ale také dobrovolného trestu a oběti, a to i té největší. Je jasné, že ta rudá nutnost, nemůže té druhé konkurovat. Tisícileté tradice a zásadně se neusmívající Slečna (Janička tohle prostě umí), která sama sebe prohlašuje za spojení mezi nebem a zemí, je natolik silné spojení, že není možné to ignorovat, a to ani pro Picina, který je také jen člověk, a jako takového ho stíhají osobní tragedie. Ovšem "jen" člověk je i Slečna. Prostě, všichni máme své chvilky, kdy se neudržíme. Jan Novák s hudbou mile překvapil a pan Kachyňa se drží svého, děti, fantazijní realita i skvělý výběr herců. Vynikající Valach by si určitě zasloužil více i v závěru filmu, který je od kolegů popsán dostatečně trefně. Ale i přesto je snímek natolik výjimečný, že po druhém zhlédnutí zvyšuji na plný počet. (31.07.2013)