Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mladičká zdravotní sestra Marie Sahulová (A. Mihulová), „poslední panna na intru“, se rozhodne, že se stůj co stůj stane opravdovou ženou. Jenže má smůlu, vrátný ji přistihne s pacientem a ona musí za trest do zapadlé pohraniční vesničky. Její kolegyní se stane moudrá a zkušená žena, zvaná Babi (J. Jirásková), a ta dívku svérázným způsobem zasvěcuje do života a vede ji po stezkách jeho strastí i krás. Mariin příběh se vine množstvím pestrých epizod, je zalidněn rázovitými postavičkami, jejichž život je otevřený „sestřičkám“ vždy důvěrněji než jiným lidem… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (152)

dobytek 

všechny recenze uživatele

Mihulová měla očividně docela talent. První film a hned taková role a ona to zahrála velice slušně. Kromě toho měla v sobě nějaký kouzlo nevinnosti, že se člověk ani tomu Kachyňovi nemůže divit, že po natáčení si ji vzal k sobě domu. Otázka teda je, co na něm viděla ona, když by moh bejt její pradědeček, ale to by bylo na jinou debatu... Jirásková hrála tyhle moudrý ženy otřískaný životem snad v každym druhym filmu, takže to je taková jistota. Ale jinak je to dokola takový plácání v bahně, ve sněhu a v nejrůznějších ošuntělejch a špinavejch lokalitách a nakonec se to doplácá až k nic neřešícímu konci. A problémy mladý zdravotní sestřičky, která pozná nějakou první lásku a následně defloraci, nepovažuju zase za nic tak zajímavýho, aby to vystačilo na 1,5-hodinovej film. Proto (nebo spíš přesto) dávám 3 hvězdy. ()

MM_Ramone 

všechny recenze uživatele

Karel Kachyňa sa počas svojej plodnej režisérskej kariéry podpísal pod viacero výborných celovečených snímkov. "Sestričky" asi nepatria ku jeho najväčším klenotom, ale rozhodne sa nejedná o nepodarený film. Príbeh mladej zdravotnej sestry Marie Sahulovej je miestami úsmevný, miestami vážny, tak ako to už v živote býva. Natočené je to profesionálne a zároveň s citom. Navyše súhra začínajúcej Aleny Mihulovej a skúsenej Jiřiny Jiráskovej je parádne herecké predstavenie. *** ()

Reklama

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

„Mnato, Vojene a Vnisle, i ty dcero Křesomysle, voli stojí podle pluhu svisle a dívají se k zemi kysle." Zasvěcení do života a předání štafetového kolíku v lásce za dob normalizace aneb Kachyňova citlivá hořkost z raných 42 odstínů šedi. Potěšila hudba Luboše Fišera, lyrický Saturnin za volantem sanitky i "trdlovitý" debut Aleny Mihulové.. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Všední den venkovského komunistického Československa umístěnek, prudérie, padesátých let, ale ne jejich první, ale druhé poloviny s patrným ulevením a zmírněním praktik, kterými vstupoval po roce 1948 do života. Pozorný divák si všimne řady výroků, které dobu přesahují a současně charakterizují (náznaky generačních sporů mezi Marií a babi). Kachyňa dal v tomto díle prostor hercům tehdejší střední a mladé generace (Vízner, Vetchý, Mihulová, Husák); kvalitní scénář zo umožnil i dalším výborným hercům, z nichž do paměti mi vstoupil nejvíce ve stínu poněkud stojící Bořivoj Navrátil. Přechodné období mezi koncem budovatelské generace a nástupem generace Pražského jara výstižně dokreslují nevzhledné budovy a domy poloslamového vzhledu, úděsně zanedbané interiéry chlévů prvních kolektivizačních družstev a státních statků a celá řada dalších prvků, které jsou tak samozřejmé pro pamětnickou a neobvyklé pro současnou mladou generaci. Skloubení lyrických i realistických prvků, skutečné tváře režimu i nesnadného venkovského života, křehkého dívčího dospívání i lidské malosti a všednosti jsou největším přínosem SESTŘIČEK. Báseň vdechnutá do všedního života normálních lidí. Lehce se to píše, podstatně hůře uskutečňuje. A úspěch bývá trpce vydobytý a vzácný. I v té generaci báječných mladých mužů a žen šedesátých let. Víznerova bonusová slova o tom, že až s odstupem času začíná doceňovat výjimečnost a nadčasovost tohoto skvělého filmu jsou charakteristická i výstižná zároveň. Opravdu k nim není co dodat. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Karel Kachyňa uprostřed rozplizlosti normalizace nemohl točit filmy tak otevřeně a kriticky, jako ke konci šedesátých let, další Ucho by mu rozhodně v té době neprošlo, zaujal tedy k 50. letům (nuceně?) smířlivější postoj a rozhodl se použít dobově upřednostňovaný rastr sociálněkritický... Vybral si nehostinné lokace čerstvě zkolektivizovaného venkova (tato kontroverzní událost je také ve filmu přímo zmiňována, oběti kolektivizace jsou tu však vykresleny hodně schématicky a dogmaticky jako zatvrzelí zastánci starých poměrů) a modelové schéma nově příchozího pozorovatele - příběh mladé adeptky osvětového povolání-poslání (které se jeho filmy vine jako leitmotiv - Pozor, vizita!, Městem chodí Mikuláš...), zdravotní sestřičky se na pozadí doby sotva vyjímá, dobové běsnění a děsy jsou tu upozaděny a o 50. letech film hovoří jen v druhém plánu. Do popředí je ukotven komorní příběh mladé ženy ve fázi přelomového životného období, ona fáze dospívání, hledání svého místa v životě, frustrace z absence partnera, generační neshody - opozitum k rodičům, vrchní sestře a zpočátku i k významové protihráčce starší zkušené sestřičce ve vynikajícím hereckém zosobnění Jiřiny Jiráskové. Abstraktum Zkušenosti a její přenášení je možná tím hlavním metrem a důvodem, proč celý snímek vznikl. Tak jako na nemocničním oddělení předávají po generace starší a zkušení lékaři své nabyté zkušenosti a vědomosti mladším kolegům a kolegyním či sestrám, konkrétně rutinérský primář, tak i v osobním životě dostává Marie podanou pomocnou ruku právě od své nové spolubydlící a kolegyně. Krásný tragikomický film o generační výměně a její potřebné nikdy nekončící cyklicitě, krásný a poetický film o hledání sebe sama a svého místa v životě a ve světě... A na počátek osmdesátých let skutečně hodně otevřený a odvážný film... ()

Galerie (12)

Zajímavosti (17)

  • Natáčelo se i v obci Blevice. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
  • Karel Kachyňa byl první vážnou známostí Aleny Mihulové (Marie Sahulová), která tak při natáčení filmu prožívala v osobním životě téměř to samé, co její filmová postava. (JoranProvenzano)

Reklama

Reklama