Sestřičky

Život nám dá tu nejlepší školu. O tom se na vlastní kůži přesvědčí i mladá a nezkušená sestřička Alena Mihulová, ale nemusí si zoufat, protože ochranou ruku nad drží skvělá Jiřina Jirásková. Ta byla tak přirozená, že v minulém životě musela tuto práci určitě vykonávat. Všechno dělala nenuceně a s velkou samozřejmostí. (02.07.2009)

Syrová poetika života - trpká i úsměvná ... nadčasová. Poválečná doba se nezastavila, jen kráčela trochu smířlivěji ke světlým zítřkům - a v marastu všedních dnů si každý hledal své místo na slunci ... tak jako vždycky - neboť zmiňované světlé zítřky nám patrně nebyly, nejsou a nebudou souzené ... v žádných časech ... minulých ani budoucích. Kromě jiného možná proto, že tu a tam se kolo dějin pootočí - a my někdy dostaneme dokonce i to, co jsme chtěli ... (10.01.2013)

Film jsem teprve nyní viděl poprvé a to jen z toho důvodu, že na žádné jiné TV stanici nic lepšího nebo zajímavějšího k vidění nebylo. A musím dodat, že k tomuto filmu jsem přílišnou důvěrou zhrovna neoplýval, jelikož jsem ho vždy vnímal jako syrový snímek s nehostinnými lokacemi a depresivním dějem (alespoň takového dojmu jsem nabyl, když jsem viděl jakoukoliv ukázku nebo upoutávku na tento film), a když jsem se na něj nyní konečně podíval, tak musím říci, že se můj dojem z ukázek potvrdil. Film je skutečně tím, za co jsem ho měl, ale to je právě to, co z něj dělá snímek zajímavý a až překvapivě snesitelný a koukatelný. A jsem rád, že jsem si jeho premiérové zhlédnutí nechal až na dobu dospělosti, protože vidět ho v dětském věku, tak bych asi příliš nechápal některé souvislosti a neorientoval bych se v tom, oč v něm vlastně jde. Takhle jsem si ho tedy mohl naplno užít a jsem rád, že jsem mu nakonec dal šanci, protože se mi dostalo úžasného filmového zážitku, což je zásluha především vynikající herecké dvojice Mihulová - Jirásková, ale například i takový Jiří Růžička se sem kupodivu velice dobře hodil. Celkově film vnímám jako povedený a uděluji mu tedy lepší čtyři hvězdy. (10.06.2012)

Zablácené prostředí pohraničního zapadákova padesátých let je kulisou černé komedie o dvou zdravotních sestřičkách, nenaplněných láskách a zcela všedních věcích všedního života. Karel Kachyňa po filmu "Pozor, vizita!" opět sáhl do bibliografie Adolfa Branalda a natočil film v podobném stylu. Když se spojí režisérský um Karla Kachyni a herecký um Jiřiny JiIráskové a Aleny Mihulové nic jiného než kvalitní film vzniknout nemůže. (26.04.2006)

S odstupem času od tohoto věku mi přijde velice úsměvné, jak se snaží ten mladý podkoní přesvědčit Marušku vyznáním lásky k pohlavnímu styku slovy: "šíleně tě miluju", ato již po pár dnech setkání + tak 5 větách rozhovoru. Ale ani jednomu to nepřijde divné. Náboj, který získávám vždy na konci filmu a díky němuž se vždy znovu ráda na Sestřičky podívám, je Maruščino sebepřijetí, osamostatnění a vybojování si svého místečka ve světě i práci. (12.01.2013)