A Ridiculous Gentleman
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef PávekHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Vladimír Šmeral, Jiří Adamíra, Zdeněk Kryzánek, Evelyna Steimarová, Carmen Mayerová, Josef Patočka, Danuše Klichová, Dáša Neblechová (více)Obsahy(1)
Bývalý profesor kybernetiky Šimek (V. Šmeral) se v nemocnici zotavuje po náročné operaci srdce. Lékařský tým, vedený chirurgem dr. Preclíkem (J. Adamíra), se starého pána ze všech sil snaží udržet při životě. Profesor Šimek však vlastně o to nestojí. Vybavují se mu vzpomínky na léta, která z politických důvodů strávil ve vězení. Tam také onemocněl a přišel o manželku i o dceru, která se ho pod nátlakem zřekla. Jediné, co teď pacienta zajímá, je mladá dívka, kterou oknem několikrát spatřil na vzdálené střeše věšet prádlo a vypouštět holuby. Jednoho dne se však dívka už neukáže a profesor Šimek dostane neblahé tušení. Přestože sebemenší fyzická námaha jej může ohrozit na životě, muž se odhodlá utéct z nemocnice a přijít záhadě ztracené dívky na kloub… (Česká televize)
(více)Recenze (76)
Film, který mě uchvátil. Pokud ho dokážete docenit, zůstane v paměti a vyvolává i zpětně pozitivní dozvuky v myšlenkách. Má výtečnou nemocniční atmosféru, melancholickou, posmutnělou, což doplňuje nádherná osobitá poetika a hudba. Vůle žít, překonávat problémy, hledat naději... úžasné a nejednoznačné prolínání snů a reality, kde si s námi režisér hraje, potřebujete hlavně vlastní fantazii... a tady se ukazuje, jaký byl Karel Kachyňa filmařský génius! Úchvatné filmové rozuzlení... 90 % ()
Tenhle film je pro hodně trpělivé diváky, ale ve finále vás odmění. ()
Ačkoli se jedná o kratší z Kachyňových 60kových filmů, je (především díky tematice, ale také - podle mého názoru - kvůli absenci montážního střihu některých předešlých snímků) neuvěřitelně utahaný. Je to podobně k nepřečkání jako POSLEDNÍ ŠTACE, která ale není úplně adekvátní pro srovnání. Samotný závěr dodává filmu ještě další úroveň, ale zároveň může působit jako zabití dosavadní interpretační mnohotvárnosti snímku. Jestliže pro mne byla doposud Kachyňovou devizou práce se střihem (zejména asociativním, ale i montážním), zde ji poslal k vodě (vyjma jediné scény) a soustředil se především na tematiku a psychologii. ()
Každý z nás se občas v životě na něco upne a upnutí je o to zásadnější, když utečete hrobníkovi z lopaty a dostanete od života novou šanci. Náš směšný pán dostal rehabilitaci nejen politickou a sociální, ale hlavně životní. Bude chtít žít a být vděčný režimu, který už mu všechno vzal, nebo bude dělat vše proto, aby se jeho duše vznesla k oblakům jako bílý holub plný naděje a víry, že se shledá se všemi, které v životě ztratil? ()
Uhrančivé až depresivní, s působivou hudbou. Tento filmový zážitek si zřejmě budu dlouho pamatovat. ()
Především - vynikající výkon národního umělce Vladimíra Šmerala. Výborná režie i kamera. Děj filmu nechává diváka v napětí, co se děje v té Melichově (či jaké) ulici a proč ona dívka přestala vypouštět holuby. Celý film, v němž je několik záběrů z vězení 50. let, si člověk nese pocit, že vězení a nemocnice mají cosi společného. Řád,kázeň, nesvoboda, nemožnost vlastního rozhodnutí... Až na konci, kdy nešťastný profesor skutečně nachází dívku, jež spolykala množství algeny (vzpomínáte na červenou barvu uzávěru?), se dozvídáme o paralele se smrtí dcery, která si vzala život, když zjistila, že budování lepší společnosti byl jen naivní sen... V tom se ovšem se závěrem filmu nemohu ztotožnit - nenabízí alternativu. Protože kapitalismus tou alternativou k socialismu není. A ještě jeden technický nedostatek - kolik dní uplynulo od chvíle, kdy přestali být vypouštěni holubi a prádlo přestalo být sušeno na střeše? Tak dlouho ta dívka nemohla ležet... ()
Miluji kachyňovy filmy. Avšak zde se mistr kachyňul účinkem. Sledovat vcelku nudnou procházku po nemocničním areálu, aby se starý pán došmeural k oknu a dal si páveka, s byť zajímavou liščí hudbou, na to jsem nestačila. promiň Karle, tudy ne... ()
Nejsem si jistý, kde se stala chyba, ale je to o něco slabší film. Zajimavé myšlenky, ale jako celek to nedrží pohromadě. ()
Herecký koncert Vladimíra Šmerala. ()
Karel Kachyňa měl vždy velký cit pro lidské životní tragédie a dokázal to ve filmu vždy patřičně uplatnit. Tento snímek ukazuje vůli člověka, jenž vzdával svůj boj se srdeční slabostí, za každou cenu přijít na to, co se stalo s děvčetem, která pravidelně každý den vypouštěla na protější střeše holuby. Nikdo mu nevěřil, nikdo mu nehodlal pomoc, a tak se sebral, a šel se i přes zákaz tam na proti podívat sám. Příběh je pomalý až epický, takže neosloví každého. Ze začátku jsou k nepochopení flashbacky ukazující komunistické věznění tohoto člověka. Co to s tím má společného? Až na konci filmu to divák pochopí. Vytrpěl si za život hodně, ale lidskost a úctu k lidskému životu mu nikdo nesebral. Dokázal obětovat život svůj pro druhý. Happy and? No, jak se to vezme. Obrázek si o tom musí udělat každý sám. Tento film vede k zamyšlení. Tak hluboký je to příběh, který uměl ztvárnit jen Karel Kachyňa. ()
Netroufnu si hodnotit, cítím tam kvalitu, ale není to tak úplně můj šálek kávy, moc psychologický na mě. ()
Československé drama z nemocničního prostředí, kde se po těžké operaci zotavuje bývalý profesor V. Šmeral, hrající velmi přesvědčivě muže s těžkým životním příběhem, v politických procesech neprávem uvězněného a určeného pro práci v dolech. Tento pacient je nesmírně zaujat konkrétním děním za nemocničními zdmi a co je zpočátku chápáno jako nevinný rozmar či krátkodobá posedlost osamoceného starce, se pozdějí jeví jako racionální obava o život neznámé osoby. Pokusu o záchranu cizího člověka obětuje svůj vlastní. Snímek vyniká do detailu propracovaným, mile poetickým scénářem, s tradičně zajímavými kamerovými perspektivami. Ve vedlejších rolích se představili ošetřujující lékař nemocného odtažitý J. Adamíra, bodrý nemocniční zřízenec Z. Kryzánek a půvabné mladé zdravotní sestry E. Steimarová a C. Mayerová. Trojice umělců režisér K. Kachyňa, scénarista J. Procházka a autor hudby Z. Liška opět nezklamali a natočili velmi působivé dílo. ()
Tohle Kachyňovo psychologické drama nebylo mým šálkem kávy. ()
Člověk nemá být lhostejný k osudu jiných lidí.Přesto byl film zbytečně natažený,stále stejné záběry... .Nemohla jsem se dočkat konce,jak vše dopadne. Byl moment ,že jsem to chtěla vzdát,ale vydržela jsem.Konec vše trochu napravil. ()
Obrovské překvapení, o tomto filmu jsem nikdy neslyšel, ani jsem o něm nečetl. Přitom je to velmi silný snímek, i když jenom pro určitý typ diváků. Málo děje, málo dialogů, důraz je kladen spíše na vizuální stránku - líbilo se mi využití mezititulků, ve zvukovém filmu tak málo vídané. Film by přitom měl být vnímán spíše očima, než ušima, ne? Škoda, že si toto uvědomuje tak málo režisérů. Karel Kachyňa je skutečná třída, takových režisérů zas tolik nemáme. ()
Komunisti v 60. rkoch povoľovali natáčať filmy, v ktorých sa snažili ľuďom povedať, že síce kedysi boli svine, ale už nie sú. Neskôr v 70. rokoch ich to opäť prešlo. Karel Kachyňa preniesol túto lož na plátno v poetike sebe vlastnej, ktorá vonia človečenstvom. ()
úžasný Vladimír Šmeral a jeho pouť nehostinnou Prahou ()
On zemřel, protože ona zemřela. Skvělý, ale dost depresivní snímek plný vzpomínek o muži, kterého zlomil režim. ()
Překvapení. Díky ČT. Myslel jsem, že u toho usnu nebo to vypnu, ale jsem rád, že jsem vytrval. Když se divák poddá tempu a (fuj to je hnusné slovo) poetice příběhu, bude nakonec celkem štědře odměněn. Jsou tam milé momenty, úpornost starého kardiaka je nakažlivá. Nakonec je to až napínák! Starý komouš Šmeral byl venkoncem dobrým hercem. Překvapivé (vzhledem k roku vzniku) není, že tam jsou odkazy na temnou bolševickou minulost i nedávnou sovětskou okupaci (zamalovaný název ulice), ale právě to, že hlavní roli hraje zrovna Šmeral. Proč, to ví jen Kachyňa. Ale dobře tak. Nic tehdy nebylo úplně jednoduché, což dosvědčuje, že Šmeral ve stejném roce zahrál asi největšího hajzla v dějinách čs. kinematografie v Kladivu na čarodějnice. Ovšem hudba mistra Lišky je zde převážně utrpením, zejména to nekonečné kvílení klarinetu. ()
Takový film už nikdo nenatočí, myslím, že nenávratně patří šedesátým létům, kdy bylo dost času vyprávět pomalu, obrazem, atmosférou, symboly. Velmi poetické, velmi emotivní, zkratkou v osobním dramatu prosvítá doba. Šmeral je skvělý, atmosféra tísnivá. V každé době lze smysluplně alespoň umřít! ()