The High Wall
The High Wall
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef VanišHudba:
Jan NovákHrají:
Radka Dulíková, Vít Olmer, Helena Kružíková, Václav Lohniský, Ivana Bílková, Josef Koza, Marian Jirásko, Andrea Čunderlíková, Viktor SchwarczObsahy(1)
Jedenáctiletá dívka Jitka tajně chodí k nemocniční zdi, kde se setkává s neznámým mladým mužem. Ten při autonehodě utrpěl úraz páteře, teď je upoután na kolečkové křeslo a nevěří, že by mohl znova chodit. Jitka ho den za dnem při svých tajných výletech přesvědčuje o opaku. Oba spolu prožijí několik těžkých chvil, odehrají se mezi nimi hádky i opětovná sblížení. Jitka si přitom neuvědomuje, že vlastně prožívá první, zatím nevinný milostný vztah... (Peta_N)
(více)Recenze (41)
Hezký film s očekávanou pointou,příjemná a suverénní Radka Dulíková-dnes redaktorka Svobodné Evropy. Akorát variace na Beethovena v Novákově hudbě bylo na můj vkus mnoho...Film oceněn druhým místem na festivalu v Locarnu !! ()
Asi každý z nás se někdy v životě potýkal či potýká s překážkou, která (alespoň na první pohled) vypadá jako "vysoká zeď" . Ne každý má však to štěstí, že mu při jejím překonání pomáhá tak úžasně empatická čistá duše, jakou je v tomto filmu jedenáctiletá Jitka. Film mě upoutal již úvodní melodií z Beethovenovi známé klavírní skladby "Pro Elišku". A to jsem ještě nevěděl, že na této skladbě, resp.. na velmi nápaditých a originálních variacích na tuto skladbu bude postavena celá filmová hudba snímku. Nálada, kterou tato hudba vyvolává, přitom úžasně koresponduje se silnou ba přímo magickou atmosférou celého filmu. Úžasně lyrický a místy přímo impresionistický snímek. Celkově musím za sebe říct, že z celé Kachyňovi trilogie o dospívajících dívkách, kterou tento snímek tvoří spolu s Trápením a se Závratí, považuji tento film za jednoznačně nejlepší. „Kolena vás taky bolí od páteře? - Kolena ne, mozek. - Mozek nebolí. - Mozek bolí ze všeho nejvíc. Ale to ty ještě nevíš.“ ()
Obecně scénář, kde je v hlavní roli dítě, nikdy nevyjde. Scénárista je zpravidla dědek, co si svoje dětství nepamatuje a napíše kravinu. Já si svoje dětství pamatuji a prostě z těchto blbin se mi dělá na blití. Hlavně romantika! Hovno, to moje dětství bylo to dost drsný. Zde? Nuda ala Kachyňa. Přehrávání ala Olmer. ()
Kachyňa sa znovu ponoril do detskej duše, tentokrát do duše predčasne prebudenej jedenásťročnej lezkyne. Pre lepšiu uveriteľnosť ju hraje o niečo staršia herečka, čo aj vidno, a tak ten vek v obsahu a v dialógoch radšej nemusel byť. Z domu utekajú a ploty preliezajú kvôli láske väčšinou chlapci, aj to v celkom inom veku. Záverečný výjav takmer 10 minút bez slov mi dojem značne vylepšil, ale akurát na lepšie tri hviezdy. ()
Moc dobra Radka Dulíková (ale v Kachynovych filmech snad neni spatneho detskeho herce...) v hodne lyrickem cernobilem filmu. Pekne. (hlavni hrdinka je zrejme nase prvni predstavitelka dnes tak oblibeneho parkouru..?! :-)) ) ()
Dále účinkují Radka Dulíková, Helena Kružíková, Ivana Bílková, Josef Koza, Marian Jirásko ()
Film se silnou atmosférou, kde na jednoduchém ději je postaven příběh dvou lidí jejich okouzlení a přátelství. Kachyňovi se podařilo opět vykouzlit z ničeho zajímavý snímek. ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1963. ()
Má to atmosféru jak hrom. Úžasná kamera a práce s hudbou. Sice je to záměrně nedějové, taková filmová báseň, ale i tak mně tam ta výraznější zápletka chybí. Chápu, že pro Jitku je to záležitost života a smrti, jestli ji Olmer uvidí v šatičkách, mně to ale bylo celkem u pr. ()
Další Kachyňova lyrika, tentokrát o dívce citově spjaté k ochrnutému muži a touhou mu pomoci. Lítost a síla ducha překonat zoufalství a nechuť k opětovnému řádnému životu ji stále táhne lézt na zeď sanatoria a hloubat nad osudem staršího muže upoutaného na vozíčku. Kouzlo nechtěného ji stále nutí jít za svým cílem. Přesvědčit ho o síle plnohodnotného života a překonat své smíření s osudem. Citová stránka nabývá na rozměrech a graduje životní školou, která ji taktéž poučí, že i ona má v životě své místo. Kachyňa byl v lyrice vždy kouzelník. Dokázal plně vystihnout podstatu věci a přesvědčit o ni diváka. Je to taková jeho osobní filozofie, která je neoddiskutovatelná a která stále přitahuje hlavně po stránce filmového umění. ()
Holka se začne kvůli dospělému chlapovi malovat, utíkat z domu, kupuje mu zmrzlinu… Hlášky: „Mám vám tady nechat noviny?“ „Nechte mi tady ty noviny.“ – kupujte noviny. „Jaká to byla injekce, co jste dostávali?“ – no co jiného, než slavná „tetanovka“. Následuje důležité vysvětlení proč vlastně: „Kdyby sme spadli nebo se řízli. Kvůli bacilům.“ Nikdy jsem nemocného tetanem neviděl. Dokonce ani neznám nikoho, kdo by na tuto záhadnou chorobu zemřel. V té době to asi bylo podobné, tak je třeba podat školení. „Kolik je ti roků, Jitko?“ „Jedenáct“ „Tak to už jsi velká.“ Lohninský začne křičet na děti. Jiný podnájemník dvakrát hlasitěji: „Proč řvete, nemůže tady být chvíli ticho!!!???“ + sakrování. Symbolika: 5:00 – černobílá šachovnice; podezřelé espézetky s kódem 3x6: 32:58 – 36; 32:27 – 18; 1:05:16 – číslo 33; „Měla krátký nebo dlouhý vlasy?“ „Krátký.“ - řečeno, jako by to byla samozřejmost. 1 Korintským 11:15 Má-li však žena dlouhé vlasy, je to pro ni chlouba, neboť jí byly dány dlouhé vlasy místo závoje. Naštěstí to má jen 71 minut. ()
Kvalitní Kachyňa jako vždy. ()
Jak já mohl žít a tenhle film neznat... To nevím. Ale nyní mám zase na dlouho o čem přemýšlet. Obrovská nádhera. Holt Kachyňa. ()
K obdobnému námětu zamilovanosti dvanáctileté dívky do mladého muže se režisér Kachyňa vrátil ve filmu Čekání na déšť. Oba velmi pěkné snímky od sebe dělí 14 let. http://www.csfd.cz/film/4942-cekani-na-dest/ ()
No to byla obr blbina. Opravdu bych tohle chtěl vidět ve skutečnosti. Nebudu se ani rozepisovat. Blbý příběh a ještě blběji podán. Velké zklamání od pana Kachyni. I ta kradená hudba tam hraje zbytečně dlouho. ()
Poměrně příjemná podívaná s celkem dobře herecky zvládnutými rolemi, i když velká herecká to není. Melancholické pojetí. Hodnocení: 60 % ()
Kachyňova paralela k Čekání na déšť. Jen v dřívější době a v jiných reáliích. Poetické, milé... ()
Velmi nudný scénář s otravnou mladou holkou ani Kachynova režie nespraví. ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1990/91. Vít Olmer se za 70 let svého žití propracoval od adónisoidně vyhlížejícího herce k režisérovi nekoukatelných filmů, bez soudnosti. ()
Poetický příběh ze "staré" Prahy má svoje kouzlo, ale to je tak vše. Příběh je poměrně jednoduchý. Jitka si prožívá svoje naděje, trápení, nevděk a zklamání. To kouzlo, jako u řady jiných Kachyňových filmů spočívá v detailu. Detailech. Ve skrýších, dvorcích, střechách a zákoutích, které byly dříve rájem dětí a formovaly je. Ty dnešní děti bohužel žijí ve sterilním a nudném prostředí. ()