Obchod na korze

Z doposud tří českých/československých držitelů prestižního Oscara je podle mě Obchod na korze filmem, který si zlatou sošku zaslouží bezpochyby nejvíce. Zpočátku pozvolný příběh s několika humornými momenty se mění v psychologické drama s neodvratným koncem. Snímek realisticky přibližuje atmosféru během druhé světové války v jedné ze slovenských vesnic. Přirozené a přesvědčivé herectví Kronera a Kaminské dodává filmu na kvalitě. Samozřejmě nejpůsobivější sekvencí jsou poslední scény s deportací židů a se smutným koncem, který se rázem mění v závěr plný optimismu, naděje a spásy (nechci spoilerovat). Zkrátka velice pěkný, autenticky udělaný a zahraný snímek, který mě rozesmál, dojal i ohromil - a to mluví za vše. (05.06.2013)

Výnimočný film, zaslúžený Oscar 1965 a zaslúžená opätovná nominácia o rok neskôr pre Idu Kamiňskú v kategórií najlepšia herečka.O takomto úspechu slovenského filmu ( alebo českého ?) v súčasnosti môžeme iba snívať.Obchod na korze je skutočným obrazom svojej doby. Výnimočný Jozef Króner, herecký koncert na tú dobu u nás nevídaný, znamená pre diváka, ktorý to vie oceniť naozajstný pôžitok. Jozef Króner pre mňa osobne znamená jediné-LEGENDA. Nezabudnuteľný a nenahraditeľný. Mimochodom, veľmi zaujímavá história domu v centre Sabinova: za vojny tu sídlil miestny hrobár, šéf maďarskej strany, neskôr Slovenská domobrana, od roku 1944 tu sídlilo gestapo a nakoniec si v ňom sovietski vojaci robili ohníky z nábytku...Dnes nad ním visí pamätná tabuľa so spomienkou že dostal oscara.Na ďalšiu sa ešte načakáme...+++++++++ Ťažkopádna slovenčina, ktorú spomína Malarkey, by v niektorých momentoch mohla mať české alebo aj slovenské titulky. Ide totiž o východoslovenské nárečie a chápem, že nie každý mu rozumie++++Film 90%. (11.02.2009)

Hned z počátku musím říct, že i když dávám tři, nevnímám to jako negativní hodnocení (což vlastně u tříhvězdičkových hodnocení platí neustále). Bylo totiž pár věcí, které mi přes prsty nepřelezly, jak po stránce logické tak technické, ačkoliv film jako celek na mě zapůsobil dobře. Hudba Zdeňka Lišky bývá v naprosté většině případů skvělá ( příkladem může být dobově příbuzný Vyšší princip). Zde na mě ale působila rušivě a to hned dvěma důvody. Za prvé byla moc nahlas a za druhé až příliš očividně (nebo lépe řečeno ušislyšně) a nápadně chtěla u diváka vybudit potřebné emoce. Druhou technickou věcí byla jedna z pasáží ke konci, kde kamera z nějakého důvodu přibližně minutu cestuje po místnosti v obchodě, asi čtyřikrát se nepravidelným obloukem obtočí o 360 stupňů a každé kolo zabruslí na hlavní postavu, pana Krtečka, který se, pokud mě paměť neklame, vyděšeným pohledem podívá přímo do objektivu kamery. Nevím, jestli to mělo znázorňovat nějakého nezbedného ducha, nebo to mělo hlubokomyslný podtext, na který jsem nestačil. U mě to ale vyvolalo údiv a negativní reakci. Logickou věcí, která mě trochu zarazila, byla pasáž, ve které se vyvolávali židé, kteří měli posléze nastoupit do transportu. Tahle scéna trvá docela dlouho a já celou dobu čekal až narazí na jméno paní Lautmannovej, několikrát ho zopakují a následně proběhne velká razie do jejího obchodu se zbytečnostmi. Nic z toho se ale nestalo, což mě tedy poněkud překvapilo, asi to ti náckové neměli tak dobře promyšlené. Poslední věcí byla pak dvojí náhlá radikální proměna názoru hlavní postavy z jednoho mantinelu na druhý. Uvěření této záležitosti je sice ryze subjektivní, postava také vypila celou lahev bůhvíjakého lihového sajrajtu, svůj faktor rovněž zahrál strach a adrenalin, to je všechno fakt, ale dvakrát za sebou mi to už přišlo zbytečné. Nicméně musím uznat, že herci byli prvotřídní. Obzvláště úvodní scény domácího stereotypu (někdo tomu říká život) a pozdější oslava byly výjimečné nejen hereckými výkony, ale také dialogy a smyslem pro detail. Celý závěr, až na zmíněné postřehy, se mi velmi líbil, narozdíl tedy od prostřední části, která byla trochu únavná, a samotný závěr pak byl téměř perfektní. (08.12.2006)

Smál jsem se Kadárovi nemálo, po tom co jsem zhnuseně prchnul z kina z jeho budovatelské Katky. O pár měsíců později, při cestě autobusem a sledování Obchodu na korze, mi smích zmrznul na rtech. Něco tak silného, drsného a hluboce lidského jsem skutečně nečekal. Kdyby se někdy vyhlašovalo pár nejlepších filmů české/československé historie, Obchod na korze mezi nimi nesmí chybět. 9/10 (07.12.2010)

Mistrovské dílo, jež svým tvůrcům zlomilo vaz, ale zároveň je učinilo nesmrtelnými. Obsahově nesmírně odvážné vylíčení atmosféry Slovenského štátu, kde na jeho občanech nezůstala niť suchá (nesmíme zapomínat, že již 5. října 1938 se nově vznikající Slovenská krajina prohlásila za velkého židobijce, norimberské zákony nemusela přejímat, protože domácí antisemitismus byl silný dost, a např. do Slovenského sněmu už v dobách druhé republiky nesměli kandidovat Židi a Češi). Po všech těch adoracích Slovenského národního povstání a svalování odpovědnosti na buržoazně-nacionálně-klerikální kruhy představuje Obchod na korze ostrou výčitku a krutý obraz celé slovenské válečné společnosti. Z obecnějšího hlediska se pak jedná o více než trpký portrét lidské nemohoucnosti a prostřednosti, která jedince svírá a omezuje, i když se v něm v jádru najde dost lidskosti. Toto není rozhodná obžaloba amorality či dokonce personifikovaného zla, toto je smutné konstatování neodvolatelného faktu věčné zbabělosti, sobectví a strachu, nad nimiž lze zvítězit pouze s neskutečnými obtížemi. (17.11.2006)