Obchod na korze

Snímků, které tak nějak rýpají do svědomí slovenského národa, je daleko více, ovšem celosvětový úspěch dělá své a neskutečně propastný rozdíl v počtu hodnocení oproti ostatním, je toho jasným důkazem. Film si to nepochybně zaslouží. Atmosféra Slovenské štátu, zachycená za dveřmi jednoho naprosto obyčejného, prastarého obchůdku, kde se zastavil čas. Společně s ním zastavila i stará paní Lautmannová. Jediné spojení s reálným časem je okno v obchodě. Okno do světa, který se mění. Uniformy jsou rozdané a sebevědomí těch, kteří si je oblékli, stoupá. Postavíme si tu monumentální připomenutí našeho pomatení, ať všichni vidí, že onu MOC máme. My jí máme, pro všechny, kteří nám budou vzdorovat "reč a krv nědáme...!" zpívají poslušní panáčci nastoleného režimu. Slušný člověk je zmatený a jen přihlíží příchodu uniformovaného muže. Jeho příchod je odporně sebevědomý a velkolepý, i když zapomněl na kaviár, v roce 1942, podotýkám. Je to nemilé, ale co, přináší přece dobré zprávy, co dobré, výborné "Tono, je z těba boháč...!". Popijeme si, nasytíme i trochu té pravdy hodíme na stůl. Zaslepený gardista nemá ani ponětí, jakým způsobem Tónu obohatil. Do krámku přichází arizátor, natáhnout hodiny zastaveného času. Hodný, slušný arizátor, tedy, jen když ho náhodou nekontroluje žena. Ovšem hodiny stále ne a ne se rozběhnout. Židovka nemá strach, z čeho také? Strach za ní má Tóna. Co strach, já jsem přeci arizátor, žádný exekutor, já jsem povolán říší, nejsem žádnej bílej žid...."musíš...musíš!!". Auta s nákladem již odjela, ovšem okno ukazuje něco zlého....nebezpečí, stále jde o život...."já sa nedám zastreliť! ". Židovka nevytáhla paty z domu, ne Fico a jeho posluhovači, ale osud jejího národa jí hledal. Dvojice Kadár-Klos se do nadprůměrné filmařiny odrazili již u filmu Tam na konečné. Odrazili se dost vysoko a divák jim úspěch tohoto filmu prostě musí přát. Naprosto precizní práce se vším všudy. Liškovo houslový ruch-tón mnou projel tak, až jsem se zasmál, a to nejen díky hudební geniálnosti mistra Lišky. Ve filmu je i naprosto přirozený a upřímný humor. Slovenští herci mají v sobě jistou dávku přirozenosti, možná to dělá ten jemný jazyk, nevím, ale nenašel jsem tu jediného herce, který by nějak vybočoval z řady nadprůměrného výkonu. Idu Kamińskou měl osobně na starost Juraj Herz, který zde působil jako asistent režie a na jejím neskutečném výkonu má velký podíl i on. A Króner. Kroner nehrál. ON prostě BYL. Měl to v sobě, věděl co dělá, a jak to má dělat. Lidsky i nelidsky otevřený film. (23.08.2013)

Smál jsem se Kadárovi nemálo, po tom co jsem zhnuseně prchnul z kina z jeho budovatelské Katky. O pár měsíců později, při cestě autobusem a sledování Obchodu na korze, mi smích zmrznul na rtech. Něco tak silného, drsného a hluboce lidského jsem skutečně nečekal. Kdyby se někdy vyhlašovalo pár nejlepších filmů české/československé historie, Obchod na korze mezi nimi nesmí chybět. 9/10 (07.12.2010)

[7/10] (Barrandov) (Čb. /// Scénář: Ladislav Grosman, Ján Kadár, Elmar Klos /// Oscar: Československo (nejlepší zahraniční film) /// Nominace na Oscara: Ida Kamińská (herečka) /// MFF v Cannes: Jozef Króner, Ida Kamińská (Zvláštní cena za herecký výkon)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (06.12.2008)

Po tom všem, co jsem o tomhle filmu slyšel (hlavně tady) jsem se opravdu neskutečně těšil. Jenže velká očekávání plodí velká zklamání… Kdyby Obchod na korze trval kolem 40 minut, tak bych neváhal a okamžitě vytasil nejvyšší hodnocení. Ale takhle nemůžu jít nad tři (a to jsem ještě v hodně dobré náladě). První hodina je pro film absolutně zbytečná a vše, co se zde odehraje, by se vlezlo do pouhých pěti minut. Naštěstí pak to nabírá na obrátkách a ten konec je opravdu skvělý. A právě proto zamrzí, že tak skvělý není celý film. Upřímně, tohle je jedno z největších zklamání za hodně dlouhou dobu. A v klidu vám vyjmenuju okolo 20 lepších (českých) filmů než je tento. 60 %. (24.04.2011)

No, bratia Slováci, pěkně jste to vedli... Už jen slyšet sloven(št/č)inu ve filmu je skvělé, Čech má v dnešní době kontakt s jazykem našich bratrů už jen díky Elánu a Horkýžům. Na všemi vychvalovaném finále mne trochu vadila uřvanost našeho milého, čím dál opilejšího arizátora Tona Brtka. Mne spíše zaujala proměna jeho ženy z obyčejné gazdiny na celkem silného antisemitu. Rozepisovat se tu o silném příběhu a hereckých výkonech pozbývá významu... 100% (22.10.2012)