Tiché místo

Horor roku, ako som pôvodne čakal a dúfal sa nakoniec nekoná, ale že by som bol výraznejšie sklamaný, tak to tiež určite nie. Film síce využíva skvelý nápad, ale aj tak hlavným a vlastne aj jediným väčším problémom zostáva samotný dej. Zase nemôžem povedať, že by bol zlý, ten potrebný štandard si splní, ale tým to aj končí, v priebehu filmu vôbec nič neprekvapí, neustále si ide v očakávanom smere, je to jednoducho až moc predvídateľné a komorné. Nutne by to potrebovalo nejaké, kľudne aj menšie oživenie, či už nejaký dlhší flashback, krátke stretnutie s inou skupinou, alebo niečo podobné, čo by film nachvíľu trochu zatraktívnilo. Ale inak sa na to pozerá dobre, keďže film sa až moc spolieha na postavy a tie sa teda vydarili. Hlavne prvá polovica je prakticky taká rodinná dráma, ale samozrejme v takomto hororovom prostredí, kedy sa rieši len každodenný život a vzťahy medzi nimi. Duo rodičov, teda Emily Blunt a John Krasinsky sú výborní, ale o moc nezaostávajú ani deti, jedine chlapec je trochu menej výrazný, ale páčila sa mi Millicent Simmonds, tá to dobre zahrala a jej postava ma bavila. Druhá polovica už výrazne zakčnie a postavám už ide takmer neustále o život, na čo sa tiež stále dobre pozerá, ale rovnako ako zvyšok filmu tu nič neprekvapí. A to platí aj o obyčajnom závere. Ale ten samotný nápad so zvukom je prevedený vynikajúco, na tomto si dali tvorcovia veľmi záležať a vyšlo im to. Tu sa dá celý čas všímať a užívať si tú neobyčajnú prácu so zvukom. Hororová stránka je ale tiež trochu rozporuplná. Atmosféra je taká nezvyklá, ale sadla mi, skvelo funguje aj napätie, hlavne vždy, keď sa niečo pokazí, tak som tŕpol spolu s postavami, ale keď už sú netvory naplno v obraze, tak ma to až na nejakú výnimku zase tak moc nebralo. A ani vzhľadom sa mi moc nepáčili, lepšie fungovali v tej prvej polovici, keď ich bolo vidno len v náznakoch. Takže režijne tu nemám výhrad, John Krasinsky sa ukázal, ako talent, ktorý v tomto žánri ešte môže prekvapiť, vizuálnu stránku a dynamiku má zvládnutú bezchybne a vie si aj vybudovať napätie a chémiu medzi postavami, aj keď v tomto to mal predsa len trochu jednoduchšie, keďže tu hral s manželkou. A tak moje pôvodné očakávania určite neboli naplnené, na to by musel byť filmu trochu nápaditejší aj v iných ohľadoch, ako len v práci so zvukom a tak je to film skôr len na jedno pozretie, ale to som si celkom užil. 76% (08.05.2018)

Napodruhé (a hlavně se sluchátky, která umí prostorový zvuk) nemám Tichému místu co vytknout. Strhující nápaditá podívaná s perfektní Emily Blunt, které najednou neškodí ani to akční finále, jež se mi v kině příliš nepozdávalo, ani zlověstná hudba, která ty tiché napínavé scény vůbec nijak nenarušuje, naopak z nich dělá boj o život. John Krasinski - režisér má očividně rád Stevena Spielberga a já proti tomu nic nemám. (28.05.2018)

Inu, poslední záběr byl v takovém rozporu s celým vyzněním filmu, že jsem se smál, dokud jsem neusnul. A co jsem se vzbudil, směju se dál. Škoda, že to do značné míry přebíjí veškeré jiné dojmy a zážitky z Tichého místa. Když jsem ovšem v titulcích viděl, že jedním z producentů filmu je Michael Bay, hned se to vyjasnilo. Už se těším na druhý díl plný akce, výbuchů a rozstřílených hlav. (13.05.2018)

Jednoduchý rodinný survival okořeněný jediným zajímavým zpestřením (motiv ticha, jenž ale stejně není využit úplně stoprocentně), který diváka spíš napíná, než straší. A pokud film v prvé půli táhne nahoru právě onen jeden nápad a špičkové řemeslo, v půli druhé to potápí celkové zhloupnutí a porušování vlastních nastavených pravidel. On je totiž trochu problém, když jsou v úvodu představena monstra tak, že jsou citlivá na sebemenší škobrtnutí, ale v naháněcí závěrečné části se pak s jejich citlivostí pracuje, jak se tvůrcům zrovna hodí. Proč třeba ten kluk v jedné z klíčových chvil zahne při zdrhání do kukuřičného pole, nad tím mi také zůstává rozum stát (já jsem sice kukuřičným polem nikdy neběžel, ale předpokládám, že to musí být celkem rámus). A takovýchto momentů jsou v druhé půli kvanta. Monstra jsou bohužel ukazována až příliš často, jejich vzhled mě navíc dost zásadně zklamal. Zaměnitelná CGI příšera, která jako kdyby vypadla z nějaké Marvelovky (takoví ti typičtí mimozemští poskoci hlavních záporáků, aby se superhrdinové měli déle s kým mydlit). Přestože zním kriticky, považuju Tiché místo za nadprůměrný film, hlavně díky tomu kvalitnímu řemeslu a dobrým hereckým výkonům. Z hlediska nějakého hororového zaujetí se u mne nicméně již v době uvedení (duben) jen horko těžko dostává do roční TOP3, takže zkazky o nejlepším hororu posledních let považuju za naprosto přestřelené. (13.05.2018)

Tiché místo je předně nepřiznanou vykradačkou Malermanovy prvotiny V pasti, včetně těhule ve středu dění a intenzivního porodu coby katalyzátoru událostí, jen namísto (ne)viděného se zde pracuje se (ne)slyšeným. Nutno ale podotknout, že vykradačkou výbornou. Johnovi Krasinskému se podařilo vytvořit skvostnou atmosféru, kdy důmyslným střídáním absolutního ticha se zneklidňujícími zvuky produktivně drží diváka v konstantním napětí a díky skvělým hereckým výkonům a Beltramiho melancholické hudby ho rovněž nechává plně prožívat (tichá) traumata svých postav. Celkové tísnivosti, ať už té vnitřní emocionální či oné vnější z neznáma, výrazně napomáhá i rozdělení filmu do tří v podstatě samostatně fungujících segmentů, přičemž každý z nich si udržuje vlastní tempo s postupnou gradací a důrazem na odlišné významy. Zamrzí snad jen to, že Krasinski nezůstal u tíživějšího (diváckého) strachu z neznáma a neviděné hrozby mnohem déle, ale že naopak odhaluje své tvory až příliš brzy. (04.05.2018)