Režie:
Aki KaurismäkiScénář:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrají:
Turo Pajala, Susanna Haavisto, Matti Pellonpää, Eetu Hilkamo, Erkki Pajala, Matti Jaaranen, Hannu Viholainen, Jorma Markkula, Tarja Keinänen, Eino Kuusela (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Film vypráví o těžké životní situaci mladého horníka Kasurinena, jenž ztratil zaměstnání. Krátce poté, co jeho otec spáchá sebevraždu a přenechá mu starý automobil, vyráží Kasurinen na cestu za štěstím do jiného kraje. Cestou je však přepaden a oloupen o všechny úspory. Při hledání nového zaměstnání se seznámí s rozvedenou ženou a vzájemně si slíbí společný život. Vše se vyvíjí slibně až do okamžiku, kdy Kasurinen zbije muže, který ho oloupil. Záhy poté je odsouzen k pobytu ve vězení, ze kterého se mu sice podaří se spoluvězněm uprchnout, avšak jeho problémy tím zdaleka nekončí. (ČSFD)
(více)Recenze (43)
Toto bol hádam výsmech všetkým tým nadupaným thrillerom o úteku z väzenia a o vykradnutí banky. Takto sa to robí vážení! Trošku menej beznádeje ako som u Akiho zvyknutá, lebo snáď všetko sa Taistovi ako-tak darilo, tým pádom koniec nemal až takú silu. Dialógy medzi Taistom a Irmeli nemali chybičku, takisto aj vyfešákovaný Matti. ()
Pre mňa veľké prekvapenie. Funguje to. Síce to má veľa spoločného s Jarmuschom, ale na to serie pes. Prvýkrát sa tá Kaurismäkiho fascinácia robotníckou triedou a podivnými ksichtmi vyplatila. Turo Pajala a Matti Pellonpää sú nezabudnuteľní. Obidvaja sú strašne nešikovný, ale majú srdce na správnom mieste. Dokonca tu funguje aj tá kritika súčasného systému a aj prerod z dobráka na človeka čo chce len prežiť. Stále mi síce vadí chladnosť v dialógoch, čo je prvok ktorý je všadeprítomný v každom filme tohto fínskeho nezávisláka, ale inak je to príjemne prekvapenie. Zabával som sa a pevne verím , že ma takto milo prekvapia aj jeho ďalšie filmy. ()
Hodně přístupná romance, ve které Kaurismäki opakuje motiv útěku před sociálními poměry, na rozdíl od Calamari Union bez humoru a motiv osudové lásky "na hraně zákona", tentokrát ale bez okouzlující poezie periferie ze Stínů v ráji. Je to prostě pěkná historka vyprávěná tentokrát bez zásadní ironie a s důrazem na plynulost. Asi proto mi tu chybí Kaurismäkiho osobitá drsnost skrytá za zdánlivou nažehlenost - zbývá jen ta (bezesporu roztomilá) ležérní nažehlenost. ()
Nemám moc ráda Kaurismäkiho filmy, v nichž jsou prvky krimi či thrilleru, byť jsou oba žánry zparodovány. V Arielu potěšil a úsměv na tváři vyloudil alespoň Matti Pellonpää, který vyskočil z herecké škatulky s nápisem "nesmělý outsider" rovnou do vězení. A v roli protřelého, zkušeného kriminálníka, jenž zosnuje spolu s jedním kumpánem útěk z vězeňské cely, rozhodně nezklamal. ()
Opět jeden z těch osobitých, absurdních snímků Akiho, kde vím, že bych ten film zařadila přesně do jeho šuplíku i bez informací, že je to jeho dílo. Přesto mi tady chybělo víc těch humorných situací, jako je třeba ve filmu Najal jsem si vraha. Ale kabriolet a soundtrack neměly chybu. A tak jak to bývá v divadle, trochu mně chybělo jeho stálé herecké/neherecké obsazení, ale byl tam alespoň jeden starý známý, Matti Pellonpää,. Holt, zvyk je železná košile. ()
Galerie (13)
Photo © Pirkanmaan Elokuvakeskus
Zajímavosti (2)
- Aki Kaurismäki napsal scénář během jediného víkendu. (Cheeker)
Reklama