Režie:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHudba:
Veikko TuomiHrají:
Kati Outinen, Matti Pellonpää, Kirsi Tykkyläinen, Mato Valtonen, Elina Salo, Irma Junnilainen, Veikko Lavi, Pertti Husu, Viktor Vassel, Carl-Erik Calamnius (více)Obsahy(1)
Hrdiny nezvyklé komediální road movie jsou typičtí Kaurismäkiho outsideři, na kterých se podepisují jak stopy "rázovitého buranství", tak i vlivy Východu a Západu. Krejčí Valto se doma rozčílí, že došla káva a vztekle zamkne matku v komoře. Vezme její peníze z kabelky a odejde z domova. Staví se u automechanika Reina, který opravuje jeho černou volhu. Nasednou a vydají se na cestu napříč Finskem. Cestou proti své vůli vezmou dvě ženy, které jsou na cestě do rodného Sovětského svazu. Jazyková bariéra i vrozená nesmělost neumožňují téměř žádnou komunikaci. Chvíle porozumění se odehrávají téměř beze slov a jsou jen těžko postřehnutelné. Přestože Kaurismäki redukuje charakteristiku svých hrdinů na pár základních rysů - jeden neustále pije vodku, druhý kávu, jeden nosí pouze oblek, druhý koženou bundu a kalhoty do zvonu - není výsledkem karikatura, nýbrž tragikomický portrét doby. Zásluhu na tom mají i vynikající režisérovi stálí herci. Automechanik Reino se stal jednou z posledních rolí předčasně zemřelého Mattiho Pellonpää. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (64)
Road movie pro introvertní alternativce. Dlouhá, dlouhá mlčení a absudrní chování zúčastněných nejsou pro každého, ale pro, kupříkladu, milovníka starých Jarmuschových filmů ke Kaurismäki úplně v normě. Pro mě je tohle setkání dvou Finů, Estonky a Rusky (Klaudia: "Finové jsou pitomci" - to jsem se fakt zasmál!) , podobně jako u jiných Kaurismäkiho filmů, příběhem o hledání štěstí a obecně svého místa v životě - z režisérova pohledu jsou jeho hrdinové nedospělí, určitě traumatizovaní a nevědí, jak se sebou a hlavně s okolím naložit, ale nejistě a složitě to zkouší. A tahle road movie vlastně končí dobře pro oba Finy - ve své dospělosti oba podstatně pokročili. ()
Dokonale zfilmovaný finský náhled na život, což je od režiséra vlastně klasika. V tomto filmu je ten humor možná až moc suchej, ale i tak se jedná o solidní výtažek finství. ()
Road movie o chvíli rock´n´rollu v záplavě šedi. Road movie dvou "wannabe" rockerů, z nichž jeden bez ustání srká kafe a druhý klopí vodku po flaškách si zakládá na absolutně lakonickém humoru . Mato Valtonen tuším jedinkrát nezmění svůj medvědí škleb (a přitom je jeho postava překrásně propracovaná), Matti Pellonpää si dětinského pozéra Orimatillan Jymyho užívá a způsob, jakým do finské obdoby Bohuše Stejskala nacpe romantickou rozevlátost, je parádní. Je to vlastně takový Svéráz národního lovu naruby a mnohem hloub, co se vztahů postav týče. Ta úspornost a nechuť k okázalým gestům je v jádru ten nejpravější rock´n´roll, jaký znám. Kaurismäkiovský útěk před šedí existence po x-té, tentokrát v zakaboněné a málomluvné komedii s takovým vnitřním drivem, že mi to rozhodilo pomádu. Ticho, hrajou rockeři. ()
Dalsi z filmu finskeho experimantatora Kaurismakiho. Me vsak jeho filmy vubec nic nerikaji - nuda a sed. ()
Aki Kaurismäki natočil jednu z nejbizarnějších road-movie, kterou jsem kdy viděl. Bodejť by ne: dva finští introverti "těžšího kalibru" podnikají ve volze svou cestu z Finska do Sovětského svazu. Po cestě naberou dvě Rusky, které výřečností taky zrovna nehýří. Kaurismäkiho další skvělý a minimalismem prodchnutý snímek o tragikomických životech tragikomických postav žijících na okraji společnosti. Aki Kaurismäki opět prokázal svůj filmařský kumšt - výborná (statická) práce s kamerou, skvělé herecké výkony a nezapomenutelné hlášky. Poznámka: vzhledem k počtu dialogů není žádným problémem ty hlášky opravdu považovat za nezapomenutelné. ()
Aj cesta môže byť cieľ, spieva skupina Mňága a Žďorp a zo severu Aki Kaurismäki nôti: Aj cesta tichom môže byť cieľ. Tichom, cigaretovým dymom a počúvaním rock´n´rollu. Na dreň osekanými dialógmi, v ktorých slovný pozdrav miesto nemá, len čistá účelnosť, prerastajúca lakonickosťou odpovedí až k absurdite. Ako keď sa recepčná motela opýta štvorice cestovateľov: "A chcete izby dvojposteľové, jednoposteľové alebo prístelky?" a odpoveďou je prosté, jednoznačné a nerozvíjajúce sa: "Áno". Ak sa k tomu pridruží kalíštek vodky, celá fľaška, fľašky alebo hektolitre kávy (podľa preferencií), je jednoducho vymaľované. Potom už ani nemôže byť pochýb, že sa ide smerom na Rusko. Nuž a celkom dobre si viem predstaviť, že ak by som v kaviarni popisoval jednému z hrdinov svoje interpretácie filmu, len by si výdatne srkol kávy, po dvadsiatich minútach ticha kukol na mňa a povedal: "Tá káva je zrúcanina.". ()
Aki Kaurismäki mě vždycky nějakým způsobem dostane. Podařilo se mu natočit (skoro) němý film, i film ze 60. let, který působil velice autenticky. I jiných filmů je patrná jistá míra stylizace, tady navodila černobílá fotografie dojem šedesátek naprosto spolehlivě. Humor byl jemný, spíše úsměvný, než hlasitý, o to příjemnější. ()
Konečně díky Kaurismäkimu vím, že největší Donchuáni jsou finové .. obzvlášť když u toho popíjejí jednu vodku za druhou, smrdí korunou (nebo co tam mají za měnu) a neumí pípnout ani slovo rusky .. ()
Nejromantičtější road movie! ()
Tak, ako na metalových koncertoch nabehne na pódium nejaký kvalitný thrash a za pol hodˇky vás rozseká ( pretože nejakí doomoví šohaji z Moravy by vás dusili minimálne dve hodiny jednou utrápenou melancholickou vyhrávkou! ) , tak tak isto i Aki Kaurismäki v tomto snímku nelení a servíruje nám kvalitne nadupaných 60 minút zábavy! A komu sa neľúbi, mal by zmeniť zameranie, či už muzikálne, filmové alebo to sexuálne, pretože sú tu rockeri z Helsinek ! ()
Nuda nikdy nebola tak zábavná. Život je rock´n´roll. ()
Aj tretí film, ktorý som od tohto režiséra videl ma utvrdil v tom, že my dvaja si nerozumieme. Márne som sa snažil celý film zachytiť aspoň niečo, čo by ma zaujalo, a nič. Film je označený ako komédia a nezasmial som sa ani raz, pričom zmysel pre humor mi nikdy nechýbal. Nakoniec som ocenil iba úspornú dĺžku filmu a to, že ma film nerozčuľoval, nepoburoval, iba nekonečne nezaujímal. V mysli mi ostane Kaurismäki ako synonymum dopravnej značky: Stoj, daj prednosť iným režisérom! ()
Tentokrát mi chýbal lepší príbeh ... obľúbená dvojica Kati a Matti nechýbala, muzika bola skvelá a pár momentov tiež nezabudnuteľných ..... Hovor fínsky a budeš si tiež rozumieť! ()
Jedna. Tedy pro mě maximálně jen pro jedno shlédnutí. Kam vlastně ty postavy směřují, co vlastně chtějí? I náhodná setkání neprobíhají tak, jak jsou v tomhle filmu předkládána. A jen tak se s nimi toulat, tak to už jsou lepší tuláci, jako třeba Josef Švejk. ()
Na své si přijdou především milovníci kávy, vodky, cigaret a dlouhého předlouhého mlčení. Jinak asi v polovině filmu zazněla z úst jedné hrdinek věta příznačná pro celou tuhle nezvyklou road-movie: "Já se začínám nudit. A ty?" Faktem je, že až na pár výjimečných dialogů si na téhle cestě člověk moc zábavy neužil. Být film delší, tak nevím, nevím... ()
Viděl jsem na MFF Karlovy Vary - tehdy. Příběh je subtilní a vyprávěný spíše mimkou herců, pohledy, drobnými gesty. Je tedy třeba, aby si divák trochu dával pozor, protože tito dva introverti až na půdu (a myslím, že hodně introvertů se v tom filmu pozná) toho - stejně jako jiní introverti - moc nenamluví. A když potkají dvě podobné bytosti, avšak opačného pohlaví, z běžné road movie se stává milostný příběh, opět vyprávěný intorvertně úsporným způsobem, a to zcela dokonale. Nikdy bych neřekl, že mne dostane (při vědomí všeho, co se odehrálo do té doby), když si někdo někomu jen položí hlavu na rameno. Protože v té scéně je všechno a kompletně shrnuje vše doposud řečené i naznačené. ()
To nejšmrncovnější, nejcoolovější a nejsexovější road movie, jaké si umíte představit. Dva liboví frajeři (z nichž jeden je navíc fakt hustej rocker v epesním křiváku a tesilkách), sbalí při své divoké jízdě nablýskanou volhou finským venkovem dvě luxusní ruské roštěnky (vlastně jedna je z Tallinnu a druhá z Alma-Aty), no a pak už nic nebrání tomu, aby to spolu nekompromisně rozjeli v nezkrotné a nespoutané finské čtyřce. Pro nepřipraveného diváka asi shock, pro znalce a labužníky filmová delikatesa. ()
Podivuhodná roadmovie, oslava rock’n’rollu a rockerů, pocta kafi a vodce, film ve kterém se víc pije a kouří než mluví, subtilní romance Reina a Taťány, klasika Akiho Kaurismäkiho, úžasný výkon Mattiho Pellonpää. Zároveň ale film, ke kterému se velmi těžko hledá cesta. Kdysi ve čtvrťáku ve studentském klubu jsem odcházel krajně znechucen a děsně zklamán, ale teď, po čtyřech letech a se znalostí dalších Kaurismäkiho filmů, už mě tenhle film okouzluje svou poezií. PS V klubu byl uváděn jako "povinný" film pro všechny obyvatele Hradce Králové. Ale slyšet jak Reino zkomoleně říká, že byl kdysi v Hradci Králové a nechápe, proč se všichni lidi z autobusu plného vodky chodili dívat na jakési ruiny, mi zas tak důležité nepřijde. ()
Tato outsider road movie mě vůbec nezaujala a příjde mi minimálně o třídu slabší než většina dalších Akiho filmů... Škoda, ale fakt ne. 4/10 PS: a to se odvážím tvrdit, že chápu co tímto filmem chtěl Kaurismaki říct ()
Až se bude jednou vyhlašovat anketa o nejúžasnějšího senochrupa, mám tip, Matti Pellonpää. Dokonale mě odzbrojil, okouzlil a v závěru dojal.. Když si Tatjana položila hlavu na Reinovo rameno, byla jsem tzv. nahniličko, něco tak krásně křehkého a důvěrného se jen tak nevidí.. ()
Reklama