poster

Měsíc Jupitera

  • Maďarsko

    Jupiter holdja

  • Maďarsko

    Felesleges ember

    (pracovní název)
  • Slovensko

    Mesiac Jupitera

  • Velká Británie

    Jupiter's Moon

Drama / Thriller / Sci-Fi

Maďarsko / Německo, 2017, 123 min

Kamera:

Marcell Rév

Hudba:

Jed Kurzel

Střih:

Dávid Jancsó

Scénografie:

Márton Ágh

Kostýmy:

Sabine Greunig
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Vančura
    ****

    Mám spíše tendenci tento film hodnotit kladně, byť mi tam hodně věcí vadilo. Postrádal jsem tam kupříkladu více informací o postavě Aryana - člověk se toho o něm dozví pozoruhodně málo. Nevíme v podstatě nic o jeho minulosti. Nevíme ani nic o něm samotném, jaký je a co má rád (kromě hranolků), a film až do samotného závěru nic neprozradí ani o jeho zázračně nabyté schopnosti levitace. Nejenom proto jsem měl dojem, že hlavní postavou je zde místo něj lékař Gabor Stern, jehož vykreslení je zde věnováno výrazně více prostoru (nemluvě o tom, že jeho herecký představitel, excelentní Merab Ninidze, jehož jsem už před lety obdivoval ve skvělém ruském snímku Papírový voják, má po stránce charismatu výrazně navrch nad relativně nevýrazným Zsomborem Jégerem, který mi trochu přišel jako takový mladší maďarský dvojník Moritze Bleibtreu). Dále mi přišlo - výtka čistě subjektivního rázu - že snímek má nepříliš zdařilou vnitřní dynamiku a tempo, a navzdory tomu, že trvá přes 2 hodiny, se toho v něm stane relativně velmi málo, aby to ospravedlnilo použitou stopáž, která mi kvůli tomu přišla přece jenom příliš dlouhá. A konečně mi celý film trochu přišel jako taková maďarská verze mého oblíbeného snímku Le Havre, aniž bych však v něm viděl Kaurismäkiho humanismus a upřímný soucit s jeho postavami - Měsíc Jupitera mi oproti tomu přišel jako svérázný (a mně osobně spíše filmařsky nesympatický) experiment, kterému v mých očích chybí propracovanější scénář a kde postrádám srozumitelnější celkové vyznění - relativně otevřené finální vyústění mě zde příliš neuspokojilo. Pole možných interpretací je zde podle mě až nepříjemně široké, a osobně u mě v průběhu projekce bohužel převážil spíše dojem z formální stránky snímku (skvělá kamera a soundtrack) nad tou obsahovou, a po doběhnutí závěrečných titulků jsem vůbec neměl chuť nad tím filmem dál uvažovat a nějak se s ním dál zaobírat.(24.4.2018)

  • Anderton
    ****

    Možno nie je Mesiac Jupitera myšlienkovo úplne dotiahnutý film, ale jeho sledovanie je nesmiernym vizuálnym pôžitkom. Pardon, on je samozrejme veľmi ambiciózny, ale aj ak sa vám nebude chcieť dopátrať všetkých spoločenských alegórií a myšlienok o treste a vine na náboženskej vlne, tak si film dosýta užijete. Ono ide totiž o maďarský film, spĺňajúci po remeselnej stránke tie najvyššie kritériá a definitívne si "u nás" môžeme povedať, že Maďari sú v tomto smere pre nami o vzdialenosť Zem-Európa...pričom na mysli nemám náš kontinent...aha, Európa, no a máme tu ďalší motív na premýšľanie...(18.4.2018)

  • Jhershaw
    ***

    Složité kamerové jízdy, dlouhé záběry, poutavý soundtrack, a pak dlouho nic a pak teprve příběh.. v podstatě podepisuji, co zde již napsal Adrian, audiovizuální zpracování je dechberoucí, kamerové jízdy připomenou Potomky lidí, automobilová honička - ač krátká je vskutku intenzivní, ale samotný příběh je jednoduchý a vydal by na pár vět. 70 %(9.7.2017)

  • mchnk
    *****

    Kornél Mundruczó se tímto filmem snaží diváka nepochybně povznést. V mých očích a naštěstí i mysli se to nakonec zdařilo, i když to trvalo další hodinku, jsem za to moc rád. Ty nádherné, podmanivé chvíle, kdy se vše to svinstvo světa děje jen pod Tebou, jsou překrásné, vskutku povznášející. Žel, není kam utéct a proto závěr, toho fantasticky zrežírovaného a námětově nadčasového dílka, nemohl být jiný...člověče nešťastný, vždyť Tebe a Tvé počínání zastaví snad už jen zázrak, svůj život sis zmarnil a teď sníš o objevení života pod několikakilometrovým nánosem ledu na nějakém vzdáleném měsíci. Bože, co Ty na to? Dopadne vše nakonec stejně? Dosáhne nový život opět jen pomíjívosti věcí a marnosti všeho snažení? Zřejmě ano, ale přesto se lze povznést, ne tělo, ale svou duši, najít v sobě ty krásné, podmanivé chvíle, kdy se vše zastaví a Ty si s pokorou a vděčností konečně uvědomíš ten největší zázrak na planetě Zemi, zázrak života. [Filmový klub Citadela - Litvínov].(5.6.2018)

  • poz3n
    ***

    Když trailer k filmu hlásal prodejní mantru "thriller, který tu nebyl od Potomků lidí", nevěnoval jsem přirovnání větší pozornost a myslel jsem si o tom své. Zpětně se však musím kát a uznat, že po formální stránce je Měsíc Jupitera působivou podívanou, která ze všeho nejvíc připomíná právě mé oblíbené Potomky lidí. Kornél Mundruczó se jimi musel beze všech pochybností silně inspirovat. Ať již formálně-vizuálním pojetím (podobná barevná paleta obrazu, skvělé vnitrozáběrové sekvence) či hlavní dějovou liní (apatický hlavní hrdina se náhodou dostane k člověku, který symbolizuje naději a zázrak pro společnost a proti svému primárnímu přesvědčení se postupně stane jeho ochraňovatelem). V mnoha případech pak Mundruczó sahá vyloženě k obrazové analogii. Vzezření hlavního hrdiny (jen si vzpomeňte na povlávající baloňák Clivea Owena) anebo sekvence s migranty za ploty tábora či v přeplněném autobusu jsou jen těmi nejokatějšími poctami Cuarónově kultovní sci-fi. Vše je po formální stránce navíc na opravdu skvělé úrovni a po úvodní strhující sekvenci jsem nechápal, co by se mohlo na dojmu z filmu vůbec pokazit. Jenže problém vidím v tom základním. Scénář je totiž strašlivě jalový a ač je přeplněný mnoha atraktivními momenty, je ve své podstatě hrozně nudný a vyprázdněný. Spojitou nádobou ke scénáři je pak i obsazení hlavních postav a především té úplně hlavní, doktora Sterna. Jeho tvář pro mě byla i po těch 2 hodinách nezapamatovatelným gulášem, který postrádal jakékoliv charisma (o to víc pak bolí srovnání s vrstevnatým hlavním hrdinou Potomků lidí). V neposlední řadě pak celý dojem z filmu kazí rovněž naprosto hrozivě špatné postsynchrony, které nejenže velice často ani nesedí hercům na pusu, ale postrádají také odpovídající zvukovou hloubku a z jakékoliv promluvy dělají plochý bezemoční blábol. Výsledný dojem je tak pro mě trochu schizofrenní nesoulad mezi krutopřísnou formální stránkou filmu a jeho nefunkčním obsahem a hereckým ztvárněním. Mundruczó natočil na poměry evropské kinematografie výrazný počin, který ale pod blyštivým vizuálem nemá příliš co nabídnout. 5/10(11.5.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace