poster

Měsíc Jupitera

  • Maďarsko

    Jupiter holdja

  • Maďarsko

    Felesleges ember

    (pracovní název)
  • Německo

    Jupiter's Moon

  • Slovensko

    Mesiac Jupitera

  • Nizozemsko

    Jupiter's Moon

  • Velká Británie

    Jupiter's Moon

Drama / Thriller / Sci-Fi

Maďarsko / Německo, 2017, 123 min

Kamera:

Marcell Rév

Hudba:

Jed Kurzel

Střih:

Dávid Jancsó

Scénografie:

Márton Ágh

Kostýmy:

Sabine Greunig
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Morholt
    ***

    Létající Čestmír po uhersku. Upřímně řečeno moc nechápu ty nadšené ohlasy. Po stránce příběhové je film absolutně jalový a snaha o reflexi současných společenských problémů patří k těm nejlacinějším za poslední roky. Audiovizuálně je to sice vymazlené, ale zase to není nic, co by mě vyloženě posadilo na zadek, ačkoliv automobilovou honičku jsem si užil vrchovatě. Herecky jakž takž. Merab Ninidze mě po McMafia bavil i tady a Cserhalmi je pro podobné záporácké role jako dělaný, ale na druhou stranu představitel levitujícího Syřana nemá co nabídnout. Na festivalech z toho bude nejspíš leckdo slintat, ale jsem toho názoru, že většina diváctva to přejde pokrčením ramen. 50%(3.6.2018)

  • Othello
    *****

    Je fascinující, jak spousta lidí nedokáže najít vynikající příběh, pokud jim film výslovně neříká, že ho vypráví. V Jupiterově měsíci jsou desítky podnětů a nápadů prakticky v každém z jeho dlouhých neuvěřitelně komponovaných záběrů. Nic přitom v něm neškemrá o vaše sympatie, postavy jsou zmatené, utahané, zkorumpované a sobecké, uprchlickou tematiku nevnímá čistě jednostranně (dočkáme se i teroristického útoku) a nepodává odpovědi. Pouze vizi strhaného, zmáčeného kontinentu, prostého zázraků, jehož slabost odhalil příliv přesvědčených, hlavu nesklonivších uprchlíků, utíkajících před zkázou. Něco takhle divokého a radikálního bych čekal od pětadvacetiletho režiséra. Minulý rok polská Poslední rodina, tenhle rok maďarský Jupiter, Česko by fakt mělo odevzdat filmařskou průkazku na dalších deset let.(28.4.2018)

  • easaque
    ****

    +4* velmi netradiční festivalový nezávislák, který je víc mysteriózní než sci-fi a zaujme hlavně zajímavou vizuální stránkou a dynamickou kamerou, která působí často velmi reálně a sugestivně. Příběh není nijak zásadní a spíš jde o pocity, které vyvolává - prostě klasické podobenství. Sice je děj pomalejší, ale vůbec mě neuspával a občasné akční scény nerušily. Padlo mi to do nálady a proto nezbývá než doporučit dále. A protože mám z filmu i po týdnu příjemné pocity, tak 4 hvězdy jsou minimum ... tak kdo někdy nechtěl létat? [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ](18.7.2018)

  • evulienka3
    *****

    Vo viacerých komentároch tu čítam, že vraj tomuto filmu chýba dotiahnutá myšlienka. Tak neviem či som divná, ale ja som tento problém pri tomto filme vôbec nevnímala. Myšlienka tu bola jasná a zreteľná. Jej "nedostatkom" môže byť to, že tá myšlienka je skôr konštatovaním akéhosi stavu, ako jasným a cieleným názorom smerujúcim k jasnému a jednoznačnému vyvrcholeniu. Krásne to vo svojom komentári vystihol užívateľ mchnk ....a ak si to spojíte s prekrásnym vizuálom, tak tam už naozaj nemusíte nič hľadať, bude to dokonalé!(11.6.2018)

  • JitkaCardova
    ****

    První hodinu jsem byla spíš zklamaná, podat málo informací je laciný způsob, jak pláštěm tajemna zahalit neschopnost vybudovat solidní příběh. Zvláštní motiv a atmosféra nestačí. A tady byla navíc atmosféra skličující, střídaly se záběry na štvané či uštvané lidi, jak maďarské zdravotníky či policisty, tak imigranty, samé kolize bez posunu a uspokojivé kauzality, zdálo se to příliš melodramatické a nesmyslně přitažené za vlasy. *** Ale nakonec to není ten případ, v polovině nastává zlom, přichází obrat v duši hlavního hrdiny (jímž není vznášející se Aryan, ale zkorumpovaný lékař, který se pod vlivem onoho zázraku zásadně mění, naněkolikrát) a film nabírá při zachování své jemnosti strhující obrátky. A i když máte celou dobu pocit, jako by ani nebyl vyprávěn, neříkal toho o nikom dost, přesto jím na konci prosvítá zcela jasně, co se v kom odehrálo. *** Čím méně se toho divák dozvěděl o životech postav nad nezbytné minimum, tím více ho film nenápadně nutí zaměřit se na to, co se stalo v nich, jim. A nejsou na to jednoznačné odpovědi, záleží, kdo se dívá a co ví (připouští si) o vlastním nitru a protichůdných silách, které v něm zápolí. *** Rozhodně je to zneklidňující počin, i tím, jakým způsobem s archetypálním tématem zázraku při vypravování pracuje, jak ho zapouští do uštvané, bědné reality malomyslných lidí s nízkými cíli, závislostmi, emocemi a pudy a co v nich setkání s nejasným zázrakem, možná andělem, ale možná jen přírodní anomálií - udělá - co napoprvé, a co později, když to v nich chvíli pracuje. Vina a trest, stud a strach, hlubší vrstvy morálky tam, kde se už dotýkají obnažené a všedním životem ztýrané a zostuzené duše, a otázka, která tím vším prokmitává - co je víra a co je podvod, co je pravda a co lež, a co když obojí může mít dobré nebo zlé důsledky, a je nutně špatně, uvěří-li člověk sebeklamu? Film nenabízí univerzální odpovědi, jen ukazuje, kam to vede jeho nicotné, a přitom heroické hrdiny. *** Stejně znejisťující jako vyprávění života postav je i kamera a hudba. *** A ta honička v autech má rozhodně potenciál zařadit se mezi nejlepší filmové automobilové honičky vůbec. Mně osobně asi právě tahle dostala ze všech známých úplně nejvíc. *** Po prvních 45 minutách jsem to viděla na dvě hvězdy, po tom obratu na tři, po té honičce na čtyři. Uplynuly dvě hodiny a já o tom filmu pořád dumám, aniž bych nutně chtěla, vrací se mi výjevy, vystupují kontury, vylupuje se, co všechno ve skutečnosti film stihl jednoznačně zachytit. *** Dala bych pět. Ale pořád jsou tam momenty, prvky, které mi nezapadají nebo připadají přece jen příliš nahodilé, volné, nenezbytné, příliš samoúčelně tajemné. Jako samotný název - proč se to jmenuje Měsíc Jupitera? Jen proto, že to je o Evropě, někomu nedosažitelné a vzdálené jako Europa? Není to trochu moc volné spojení? Nebo jako ta poslední scéna s počítajícím chlapečkem - co s ní? Něco se vymyslet dá, jak ji zapojit. Ale proč? Ale není to v životě často to, co děláme? Chytáme se i volných spojení? *** Je třeba chápat tyhle momenty jako symbol toho, že nikdy nemáme dost informací, abychom odlišili pravdu a zázrak od sebeklamu, banální a nahodilé od toho, co je nadáno smyslem a co můžeme chápat jako znamení? Není to přece jen příliš laciné, i kdyby to tak bylo míněno? Ano, nebo ne? Jak říkám, je to zneklidňující počin. Čtyři, nebo pět? *~(9.5.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace