Láska bez bariér

Ze začátku jsem si teda říkal, co to proboha zase je za rádoby vtipnou zápletku, ale... nevím, jestli to bylo tou Prahou, podmanivou hudbou a nebo tou celkovou feel good atmoškou, nicméně si mě film postupem času získal, přestože je to párkrát už fakt na hraně kýčovitého televizního filmu (od zpomalených záběrů po přehnaně srdcervoucí scény). Každopádně za mě čtyři hvězdy nakonec jo - tak nějak si to roztomile plyne, má to (až na hlavního hrdinu) mega sympatické postavy, párkrát se i zasmějete a celkově to na člověka přenese neskutečně pozitivní energii. Je mi úplně jasný, proč z toho kritika až tak nadšená nebude, ale já bych tohle pro pohodovej večer doporučil všemi deseti. Francouzské dramedie už pomalu začínají být sázka na jistotu. (08.07.2018)

Ale jo, je vidět, že žabožroutská komedie ještě zcela nezemřela. Krásná představitelka francouzské školy zralých žen kontra levná imitace Alaina Delona (ta podoba) v tomhle mírně naivním ale naštěstí ne úplně dutém dílku (před tímhle jsem sestřelil To je ale bláznivý svět - tak ať se shodím úplně) mezi sebou v zásadě slušně "chemizují". Celkové napětí kdy a jak to praskne se příjemně stupňuje, narážky invalidního simulanta docela pasují, scéna v kostele to hezky podtrhne a filmové adieu Clauda Brasseura zahřálo u srdce. Originální a bez servítek ale přitom důstojné a ne moc trapné. A navíc mě film navedl přes jeden song na jiný super snímek. (06.01.2021)

Jocelyn se jen tak posadí na vozík pro postižené a je tak přistižen krásnou sousedkou. Když zjistí, že by nemuselo být špatné být opečováván touto kráskou, nechá ji při tom. Děj je založen na hodně profláknuté zápletce, kdy malá lež, jež má skrýtat výhody se mění ve větší lež. Na to se nabalují stále větší výmysly a když už pak chce jít s pravdou ven, bojí se, že o svou vyvolenou přijde. Ozvláštněním je to, že pravda je už dávno známá a jen se čeká, jak to ten podvodník sehraje. Neurážlivá, ale málo vtipná komedie. (28.01.2019)

„Víš, lesknou se ti oči. Když se ti lesknou oči, tak máš buď nové boty, nebo pocit viny.“ Je celkem osvěžující vědět, že se dá ještě také narazit na novější francouzskou komedii, která není zatížená řešením „multikulti“ problematiky, jak se bohužel stalo smutným pravidlem…no, přejdu k filmu. Říká se, že příležitost dělá zloděje…a v případě tohoto snímku falešného vozíčkáře. Já osobně proti stárnoucímu a nenapravitelnému sukničkáři s vizáží lázeňského šviháka nic neměl, i když nejen v jeho případě je herectví kapánek stylizovanější (sluší se ale dodat, že nijak zvlášť otravně…snad s výjimkou hodně střelené Marie). Humor je trochu jednodušší (a stejně jako příběh předvídatelný), spíš se sází na hodně pohodovou a úsměvnou atmosféru (v žánrech film zvládá spíš ten „romantický“ než „komedii“). Čímž se dostávám k mému trochu nenaplněnému očekávání; myslel jsem, že se zasměju podstatně víc. Nicméně zklamaný nejsem, film mi příjemně utekl, snad jen ten závěr nemusel být tak odfláklý. S hodnocením končím na lepším průměru. (20.10.2018)

Typická romantická komedie s netypickým námětem. To je asi to, co musí mít dnes už každá nová romantická komedie, aby dokázala zaujmout. Nicméně v tomto ohledu jsem měl trošku problém s humorem. Ač se Franck Dubosc snažil sebevíc, a občas je to z některých scén fakt znát, humoru jsem se úplně nedočkal. Zachraňuje to tedy alespoň ta romantická atmosféra, u které ale divák ví, že vzniká na úkor hrozný lži, takže jsem tomu neměl moc důvod kdovíjak dvakrát fandit. (03.06.2019)