Kursk

Naivisticky humanistický film, který "bojuje proti komunismu" (!!!!!) stejným stylem, jako proti němu bojují mnohé porevoluční české filmy, což bych od belgicko-lucemburského filmu tohoto dánského režiséra opravdu nečekal. Mohl to být klaustrofobický thriller z potopené ponorky nebo dojemný film o beznadějném čekání manželek nebo politické drama o nemožnosti prosazení odvážné humanistické myšlenky ve zkostnatělých armádních strukturách, místo těchto variant nebo kombinace dvou z nich je to bohužel všechno dohromady, ale tím pádem pořádně nic... (18.01.2019)

Ruský šlendrián, zanedbávanie vyplácania štátnych zamestnancov, pracujúcich mimo moskovského ústredia, spupnosť generálov, riadených stalinskými poučkami, jeľcinovský rozpredaj armádnych zásob na komerčné účely, stagnácia vojenskej výroby po rozpade Sovietskeho zväzu, ako aj užívateľom Maqom spomínané dlhodobé ignorovanie individuálnych ľudí v prospech celospoločenského záujmu. To všetko stálo v pozadí tragédie posádky ponorky Kursk. Slušne zmapované Thomasom Vinterbergom, ktorý dáva v príbehu primerané miesto tým, ktorí tragickou nehodou utrpeli najviac - ženám a deťom zosnulých námorníkov. (09.10.2020)

Stát se tohle americkým soudruhům, třeba s ponorkou Malývelkýroh, do pěti minut je na místě 20 letadlových lodí a 100 vytuněných záchranných sci-fi batyskafů plných odhodlaných altruistů, ochotných zemřít při spasení byť jediného krajanského otylého námořníka, ať už si to přeje, nebo ne. Ovšem ještě než všichni dorazí, vrhne se nějaký Bič Pjůkenen jen v trenkách a s červeným homoplovákem předpisovou šipkou do mínus dvoustupňových vln Beaufortova moře, zanoří se do sta metů, na jeden nádech vytahá celou posádku i s domácími mazlíčky a jako bonus zneškodní jaderný reaktor hrozící výbuchem a globální katastrofou. A pak o tom Špilberk natočí ještě více informačně pokřivený ultrapatetický velkofilm „podle skutečné události“ - Házlhofův seznam s Dvejnem Dz Kráčejícímsteroidem v hlavní roli. To soudruzi z Putinova politbyra jsou jinačí kabrňáci. Vláďa přece nebude kvůli pár zanedbatelným lidským zdrojům, najatých na murmanském pracáku těsně před ponorem narychlo svařené kupy šrotu z místní sběrny a perfektně za 10 minut proškolených rekvalifikační příručkou „Ponorkářem snadno a rychle“, přerušovat dovču, čili k záchranné operaci bohatě postačí prorezlý Nautilus z roku 1871, řízený senilním stoletým kapitánem Nemem. A kdyby to náhodou dědek nedal, tak „Jebať, nas mnogo!“. No, dopadlo to, jak to dopadlo, ovšem patetizace a demagogizace všech těch „kdovíjaktobylo“ momentů, jichž je v tomto případě nadpoloviční většina, se nechtěl ujmout ani Sojuzmultfilm ani Holý úd, protože by jim mohla vychladnout válka, a tak se toho chopil Benelux pod záštitou (slovní základ „zachcat“) NATO. Dostáváme tedy vodkou stmelenou partičku ňoumovitých nekompetentních amatérských gejfrendů na život a na zmrd, vedených hrdinným kapitánem Averinem, co jako jediný umí napočítat až do pěti, tahat za páky, najíst se příborem, psát a kdo ví, co ještě, jíž by nikdo střízlivý nesvěřil ani řízení volského potahu, natož jaderného vrakoviště. Partičku, které kdyby neblaflo torpédo, stejně by zjevně nevybrala nejbližší zatáčku a napálila to do nejbližšího, neméně bezradně během cvičení driftujícího křižníku Aurora, už jen ze zoufalství, aby se ti chudáci nemuseli vracet zpět do Murmansku ke svým obskurně odporným manželkám v čele s ultrazrůdnou Marfušou Averinovou. Každopádně to fabulační patetické fňukdrama o tom, že vypité a zrezivělé ruské loďstvo již dávno není hrozbou pro světový mír, ale spíše samo pro sebe, docela hezky odsejpá a šťastně končí, tudíž se mu dá leccos odpustit. (25.01.2019)

KURSK je síce výpoveď, ktorá v sebe nesie hollywoodskeho ducha, rozhodne ale hollywoodsky nevonia. Aspoň nie až tak. Dôvod je jasný. Nieje z Hollywoodu. Ako pridaná hodnota mu slúži spravodlivosť. Kto sa niekedy o tejto udalosti dozvedel, bude vedieť. Popri tom, ide o remeselne dokonalo spracované dielo. Takže niečo aj pre trikovo zaujatých geeks. (22.09.2019)

Nevím, co si mám z tohoto filmu vzít. Naprostý průměr, není tam snad jediná scéna, která by člověku zůstala v paměti po dobu delší než velmi krátkou. Veskrze dobří, stateční a schopní námořníci, kteří mají manželky a děti, se vydají ponorkou na vojenské cvičení, kde vybuchne jedno torpédo předčasně v samotné ponorce. Následuje nevydařená záchranná akce (podfinancovaná ruská armáda nemá pořádné záchranné plavidlo a ze zcela pochopitelných – alespoň dle mého názoru – důvodů (strach o prozrazení vojenských tajemství či snaha o zachování si tváře) k tomu nechce přibrat západní záchranáře). Jak to dopadne se dá zjistit během pěti minut na wikipedii, ale i bez toho na to ti, kdo jsou alespoň trochu obeznámeni s Winterbergovou tvorbou, a vědí, že u něj po úvodní radostné svatbě musí přijít nějaký kontrapunkt, přijdou sami. Na Putina se to shodit nedá, byl v té době prezidentem jen několik měsíců, a pokud ta událost byla důsledkem něčeho, pak všeobecného rozkladu, který v jelcinovském Rusku probíhal po dobu celých 90. let. Tohle téma se tam ale téměř vůbec nerozebírá. Nakonec jsou hlavními viníky generálové ze sovětských dob, kteří, a to jim člověk může mít jen těžko za zlé, prostě dělali věci tak, jak na to byli zvyklí a jak to považovali za správné po celý svůj život (z našeho pohledu samozřejmě blbě (jde přece primárně o to zachránit námořníky), ale v jejich mentálním světě, všechny kroky, které podnikly, dávaly perfektní smysl). Možná kdyby Vinterberg upřímil svou pozornost právě na tento rozpor, mohl ten film být o něco zajímavější. Domnívám se však, že takové jiné pohledy na věc jsou naprosto mimo jeho možnosti a schopnosti. (10.02.2020)