Hello, Dolly!

Hello, Dolly! a Kabaret běžely celkem ve stejnou chvíli v televizi, na oba jsem se podívala a nemůžu se ubránit tomu, abych je mezi sebou neporovnala. Z tohoto "souboje" mi lépe vychází právě tento film. Hello, Dolly! je film docela svěží, barevný, vtipný, plný nadsázky. A musím říct, že takové písničky se mi u něj líbily mnohem více než u již zmiňovaného Kabaretu. Barbra Streisand zpívá dobře, zahrála to také slušně. Pro mě to byl muzikál, jak má být: písničky a příběh, který vás chytne, a také kvalitní provedení. (16.06.2013)

Taky tě zdravím, Dolly, ale asi nebudeš mým hodnocením moc nadšená. O mě je všeobecně známo - :) -, že muzikály v oblibě zrovna nemám.. někde někam přijde, roztančí všechny okolo a pak s něma vesele poskakuje, zpívá, raduje se - to není nic pro mě. Hello, Dolly není žádnou muzikalovou výjimkou - hezké kostýmy, skvělá hudba, povedené herecké výkony a rozmanité taneční kreace do nichž je vložen jednoduchý děj, při kterém se občas trochu zasmějete nějaké té lepší hlášce. Hasta la Vista, Dolly.... (27.01.2008)

Že byl Gene Kelly perfekcionistický šílenec, to jsem věděl. Ale že byl ještě k tomu megalomanský šílenec, to jsem se dověděl až teď:) Jistě, divadelní předloha byla už tehdy obrovský hit (10 cen Tony, to překonali až Producenti v roce 2001!) a 20th Century Fox nechtěli nechat nic náhodě, ale přesto - filmové muzikály už v té době měly éru své největší slávy za sebou, a tak gigantickou výpravu jako tady jsem v žádném starším filmu podobného ražení neviděl (snad se shodneme, že Vojna A Mír opravdu srovnávat nejde:)). Nejde jen o běžný ruch na ulici New Yorku roku 1890, o skupinová taneční čísla, ale zejména o scénu přehlídky cca v polovině filmu. To Vám prostě MUSÍ spadnout brada. Barbra Streisand zpívá a hraje jako o život, Walter Mathau dohání svým herectvím, co mu schází v hrdle, no a sluší se připomenout, že další hlavní roli má Michael Crawford, pozdější první Fantom Opery;) Marianne McAndrew je rozkošná, další dámy také, a říkáte si, co by vlastně mohlo dopadnout špatně, když kameru, hudbu i scénář mají na starosti ostřílení profesionálové - vycházející navíc ze zmíněné bomby, která srovnala Broadway se zemí. A to je právě kámen úrazu, respektive jablko sváru mezi obdivovateli a haniteli Hello, Dolly! Na příběh se můžete dívat z více úhlů - jako na operetní historku poplatnou původní frašce už z roku 1938, nebo na příběh silné ženské hrdinky, vyzbrojené těžkým arzenálem šarmu, vtipu a vyřídilky. A podobně to platí pro další věci - taneční čísla jsou velkolepá, ale tanečníci se záměrně pohybují v absurdně dětinských a přehnaných pózách, že to místy vypadá jak přenos z výročního plesu Ministerstva švihlé chůze:) Je to obdivuhodné, ale někomu tenhle komický záměr může přijít směšný až odpudivý. Já jsem se po chvíli uvažování přiklonil k obdivu k práci choreografů a řekl si, že to vlastně dokonale pasuje k řachandě a pitvoření, které se v jednotlivých scénách (bez urážky) odehrává. A byť vyústění příběhu je takové trochu WTF, jsem ochoten si říct, že Dolly Leviová byla mistryní v nasazování brouků do hlavy, a koneckonců Efraim Levi musel podle jejího vyprávění být naprosto dokonalý chlap, takže jí prostě přejete, aby jejímu smutku byl konec (a to není spoiler, svoje úmysly Dolly odhaluje už v úvodní scéně;)). Takže i když by film mohl naprosto v pohodě být o dvacet minut kratší (a Zpívání V Dešti bylo kratší skoro o tři čtvrtě hodiny;)), a stejně by byl napěchovaný umem tanečníků, hudebníků i choreografů až až, a na ději by se to nijak nepodepsalo, dám 80%. Ale je to hlavně zásluha Barbry Streisand, která mě dokázala přesvědčit, že by její Dolly mohla dokázat vládnout celému světu, nejen New Yorku nebo Yonkers (BTW to místo fakt existuje, a má dnes asi 200 000 obyvatel:D ). Ale naprosto chápu všechny, kdo tenhle film odmítají jako přeplácanou a příliš dlouhou šaškárnu. (21.06.2020)

Môj vzťah k muzikálom je ambivalentný. Nepatrím k ich obdivovateľom, ale ich ani a priori neodmietam. Dva z nich (Vlasy a West Side Story) mám v prvej desiatke, ďalšie dva v Top 100. Bohužiaľ Hello, Dolly! sa mi nepáčil až do takej miery, že som ho nedopozeral. Z môjho hľadiska to bol muzikál postavený na tradične chatrnom deji, choreografii, ktorá ma neoslovuje, na hereckej dvojici, ktorú neznášam a jedinej zapamätateľnej piesni. Preto hodnotenie, ktorým sa odlišujem nielen od hodnotení mojich obľúbencov, ale aj od hodnotení väčšiny užívateľov. (21.07.2010)

Kdyby se z filmu vystřihla většina muzikálových čísel, byl by sice film minimálně o polovinu kratší, ale rozhodně by mě bavil výrazně víc. Všechno to poskakování a zpívání film zpomaluje, což je ohromná škoda, bže všechny ostatní scény nemaj chybu, jsou skvěle napsaný, vypointovaný i zahraný. No prostě klasickej, kýčovitej muzikál z dob, kdy se tomuhle žánru v Americe hodně dařilo. (06.07.2010)