Dobří holubi se vracejí

V roce 1988 u nás vznikly dva snímky z prostředí léčeben, "Sedm hladových" z odtučnování a "Dobří holubi se vracejí" z léčebny protialkoholní. Tento titul je o dost lepší. Drsný tragikomický příběh nám ukazuje bez příkras nejen zákulisí protialkoholických léčeben, ale také nitro člověka, léčeného ze závislosti na alkoholu a pozadí socialistického všedního dne (dary známým). Díky životní formě Milana Kňažka, nádherné Aliciji Jachiewiczové, sadistickému Rudolfu Hrušínskému, Miroslavu Macháčkovi v roli téměř sama sebe a Vladimíru Menšíkovi, který se zde s diváky navždy rozloučil si zaslouží 90%. (21.07.2006)

Pohled do života a problémů alkoholiků, jejich blízkých a také panoptika osazenstva léčebny. Film dnes v podstatě klasika, ale ani nevím, kolikrát jsem jej viděl po různých částech, protože tento snímek je opravdu náročný. Teď jsem se překousl. I přes určitou zábavnost a sílu tématu mě délka filmu unavovala. Ovšem musím vyzdvihnout vynikající Hrušínského, Menšíka a také závěrečnou variaci na cestu slepičky, která měnila, až... (25.06.2019)

"Žít jako člověk, chtít lepším být, pracovat pilně, přestat už pít, líbat svou ženu, rodiče ctít, dětem svým příkladem jít. Můj bratře v bílém, pomoz mi žít, pomoz mi hledat, pomoz mi chtít, pomoz mi dávat, pomoz mi brát, pomoz mi zas rovně stát." Ponořit se do myšlenek notorických alkoholiků je jednou z nejtěžších disciplín, zvláště u těch, kteří tomuto mámení nikdy nepodlehli v tak intezivní míře, aby byli schopni důkladně interpretovat jejich pocity i pohnutky. U Ladislava Pecháčka bylo toto poznání o něco snazší díky jeho bývalé profesi; konfrontace se získaným materiálem tu měla nepochybně svůj úkol. Záměr umístit příběh do ponurého areálu barokního zámku, v němž je zřízena protialkoholní léčebna s "avantgardními" metodami, se vyplatil zejména v případě kamery, ale výborně zapadá i do představy bezvýchodného stavu jednotlivých pacientů. Jestliže režisér Dušan Klein hovoří v přiloženém bonusovém komentáři o seskupení tehdejší herecké elity, nelze k tomu dodávat cokoli bližšího. Vedle výborného Milana Kňažka v zajímavě podané roli přemýšlivého idealisty zaujme samozřejmě tyranizující ošetřovatel Rudolfa Hrušínského, ale nezanedbával bych ani pestré složení mužského kolektivu, neboť každý se v léčebně ocitl z různých důvodů. Naprosto výjimečný je výkon Zdeňka Řehoře, u Miroslava Macháčka lze předpokládat trpkou osobní zkušenost, stejně jako u tehdy již zesláblého a nemocí strhaného Vladimíra Menšíka. Nepředstíraná závažnost zvoleného tématu přímo vybízí k zamyšlení nad vlastním životem a tím, že se film neuchyluje k moralizování hledá východisko v názoru, že užívat bychom měli všeho s mírou. Alkoholu i knih. Záleží jen na nás, čemu nakonec propadneme. (28.08.2010)

Tenhle film byl v mém životě dosti významný. Tak se to hold seběhlo, že i on zasáhl do mého života. Ale čas vše hojí, pomalu sice, ale hojí. Poslední film V. Menšíka. Film sám o sobě je ukázkou nejrůznějších lidí co propadli a zápolí s problémem alkoholismu, a jejich charaktery jsou ukázány jen povrchně a učebnicově. Ovšem co říká primář, to jsou věty, které platí neustále a budou platit. (04.09.2010)

Scénář: Dušan Klein, Ladislav Pecháček .. Každý člověk má svoji závislost. Jen se s ní nesmí potkat… __ Výtečná a nadčasová (stále platná) tragikomická záležitost ze světa alkoholiků. Díval jsem se na to po pátečním celonočním tahu a i tak mám naštěstí k této proceduře ještě daleko :-)) ___ Skvěle napsané a excelentně zrežírované dílko, kde se sešla vskutku pestrá paleta nezapomenutelných československých herců. Na Vladimíru Menšíkovi už jde bohužel vidět nemoc a nedostává se mu ani nějakého výraznějšího prostoru, zato despotický Rudolf Hrušínský nebo ústřední Milan Kňažko (na jehož roli by přesně sedl i takový Oldřich Kaiser) jsou výborní a plně přesvědčivý. Film, ze kterého si jistě něco každý odnese! Alespoň by měl... ___ Škoda, že nám komercionalizace doby popřevratové zkurvila mnoho geniálních tvůrců, mezi které i pan Klein patřil. (06.12.2008)