Vážení přátelé, ano

Ty absurdní situace z továrny na hajzly v časech zkomírajícího plánovanýho hospodářství jsou celkem zábavný. Zejména mě pobavil Jiří Kodet jako vysokej funkcionář, kterýmu všichni lezli do prdele a pak schůzování, kde se řešilo, jestli se bude brát jako pracovní úraz, když zaměstnanci v pracovní době souložili ve sprchách a opařila je horká voda. Horší je, že na tu hlavní dějovou linii jsou nalepený různý další epizodky a ty mi nějak moc vtipný nepřipadaly. Mam tim na mysli nejrůznější problémy dcer hlavní postavy (ty dvojčata navíc hrály fakt strašně), jakejsi mini-příběh rodičů hlavní postavy a našlo by se toho víc. Film je zbytečně dlouhej. Kdyby se z toho vyházely některý postavy a zkrátilo by se to tak o půl hodiny, určitě by byl výsledek lepší. Vážení přátelé, já dávám 3 hvězdy. (18.09.2011)

V roku 1989 už bolo zrejme možné prísť aj s takouto protisystémovou satirou, ale vzhľadom na to, že išlo len o kritiku hierarchie nejakého hajzlového podniku a tvorcovia sa nedotýkali tých skutočných kádrov, tak zase až o toľko odvážne dielko nejde. Druhá vec je, že je stále veľmi zábavné a v súčasnosti, v dobe prerozdeľovania eurofondov získava ďalšie významy, respektíve vykazuje značnú dávku nadčasovosti. Lasica povie niekoľko vtipných bonmotov a dvojzmyslov a je len dobre, že ich počujeme z úst prvotriedneho komika. Jeho flegmaticko-pragmatická, ale stále ešte charakterná postava v kombinácii s jeho kukučom a hlasom sa radí medzi jeho najvydarenejšie v kariére. (27.03.2018)

Kritika socializmu, so štýlom typickým pre Lasicu, či až Svěráka a Smoljaka. Lasicovi však nesekunduje nikto výraznejší, keďže Kodet, Hrušínský, Satinský aj Labuda hrajú vedľajšie postavy, málo výrazné. Námet je vtipný - socialistický podnik, ktorý predáva záchodové misy, je ťažká klasika. Takisto prekvapí, že sa to do kín podarilo uviesť ešte pred pádom opony v 89tom. (31.12.2021)

Vynikající M. Lasica ve skvělé československé satirické komedii o pracovnících v továrně na sanitární keramiku. Film popisuje předlistopadovou atmosféru z pohledu Ing. Bohumila Fischera povýšeného na náměstka ředitele. Ředitel podniku, znamenitý F. Řehák, postavil svou komiku na opakování naučených okřídlených frází, jež byly za totality běžné. Ve snímku vystupuje mnoho vedlejších postav, bohužel však některé z nich jsou nedotažené, pouze načrtnuté a hlavně nezábavné a postrádám u nich větší smysl (soused Z. Řehoř, bratr P. Zedníček, otec R. Hrušínský, milenec/tanečník V. Mareš). Za to mnoho postav se mi jeví mnohem výraznějšími a zábavnějšími (ministr J. Kodet, přítel J. Satinský, kolega J. Hrušínský, ruštinářka G. Wilhelmová). Po Dobří holubi se vracejí další výborný film od D. Kleina z období konce 80. let. (29.10.2012)

Tak tohle je trochu jiný styl schůzování a karierního postupu, než u Dietlova Okresu na severu. Mám pocit, že Dušan Klein zde tak trochu s předstihem natočil pátý díl básníků. Ten rukopis je úplně stejný, hlavní hrdina idealista sledující absurdní dění kolem, hláškující figurkovité postavy a tak dále. A když vidím jako scénáristu Ladislava Pecháčka, s definitivní platností zjišťuji, že ten originální a vždy rozpoznatelný autorský rukopis není Kleinův, ale právě Pecháčkův. (24.05.2021)