Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Othello
    *

    Není většího filmového (a vůbec obecného) zločinu, než zpracovat prostoduchou, tisíckrát viděnou zápletku táhlým samozvaně artistním způsobem a tím pádem vytvořit nesnesitelně nudnou kompilaci neoriginálních motivů, situací a klišé se všemi těmi makry, nízkou hloubkou ostrosti, mlčenlivého porozumění a dlouhými pohledy. Osobně často obhajuji filmová schémata či zdánlivě nelogická rozhodnutí i situace, když tím film pohání buď atrakce nebo katarzi (krom toho, že sám život je opakující se estrádou schémat a nelogických rozhodnutí, kdy samotná tato věta je schéma, jejíž použití je v tomto případě tím pádem nelogické). Miami nemá ale nic. Postavy jsou až nesnesitelně ploché a jejich vzájemný vztah je definován jednoduchými prostopravdami a tichými pohledy, obhájenými jakýmsi sesterským telepatickým poutem. Třetinu stopáže se brečí. Situace pohánějící děj jsou úplně vysáté z prstu. Thrillerový element je natolik slepý a laxní (zdánlivě napínavá situace, kdy hrdinka zapomene telefon, jímž natáčí mafiána v jeho obýváku je vyřešená tím, že v další scéně řekne, že si musí jenom pro něco skočit a telefon si normálně zase vezme) že ho může přebít jenom krátká a nejen díky ňoufovskému úsměvu objektu milostného zájmu, strašlivě srandovní romantická epizoda ("co vlastně děláš za hudbu?" "takovou folkovou s elektronickými motivy" "vypadáš takhle hrozně roztomile"). A trvá to madrfakin dvě hodiny, do píči! Jestli se tohle dostalo do český distribuce jinak než jakožto gratis bonus v nějakym filmovym balíčku, tak musím Film Europe pogratulovat, jakou má dobrou ruku. Doufám, že Schmarz se Stuchlým během psaní anotace potili krev ve velkym.(12.7.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace