Miami

Nic převratného pod sluncem, ale je fajn občas slyšet finštinu a připomenout si půl roční soužití v zemi za polárním kruhem. Miami má poměrně omšelé téma, dokonce má i poměrně omšelý průběh. Hudba to ale docela drží na nějaké té, alespoň průměrné, rovině. (14.12.2021)

Tak tento snímok nebol až taká katastrofa, akú som očakával, a Bergroth vykresal celkom slušnú, aj keď klišé drámu, ktorá ale koniec-koncov celkom baví. Je to asi spôsobené hlavne ústrednou sympatickou dvojicou, avšak aj veľmi zaujímavým a perfektným soundtrackom. Takže ja osobne som bol celkom spokojný a do ďalšej hviezdičky chýbalo ozaj málo. 65 % (19.12.2019)

Chtělo by se říct - stokrát ohraný námět, přesto jsem si tuhle finskou road movie neskutečně užila. Nelze sice zapřít inspiraci profláknutým snímkem Thelma a Louise, ale tvůrci se naštěstí nedrželi přesně zajetých kolejí. Některé zákruty příběhu jsem nedokázala předem odhadnout a rozuzlení mi zůstalo až do poslední chvíle utajeno... Dále bych chtěla vyzdvihnout herecké výkony Kristy Kosonen a Sonji Kuittinen. Obě dívky působily velmi přesvědčivě. Navíc byla radost na ně pohledět, třeba při svůdných tanečních kreacích. Pomyslnou třešničkou na dortu se stal vymazlený soundtrack, který sympatickým hlavním hrdinkám perfektně sedl k pleti. (85%) (10.01.2022)

Není většího filmového (a vůbec obecného) zločinu, než zpracovat prostoduchou, tisíckrát viděnou zápletku táhlým samozvaně artistním způsobem a tím pádem vytvořit nesnesitelně nudnou kompilaci neoriginálních motivů, situací a klišé se všemi těmi makry, nízkou hloubkou ostrosti, mlčenlivého porozumění a dlouhými pohledy. Osobně často obhajuji filmová schémata či zdánlivě nelogická rozhodnutí i situace, když tím film pohání buď atrakce nebo katarzi (krom toho, že sám život je opakující se estrádou schémat a nelogických rozhodnutí, kdy samotná tato věta je schéma, jejíž použití je v tomto případě tím pádem nelogické). Miami nemá ale nic. Postavy jsou až nesnesitelně ploché a jejich vzájemný vztah je definován jednoduchými prostopravdami a tichými pohledy, obhájenými jakýmsi sesterským telepatickým poutem. Třetinu stopáže se brečí. Situace pohánějící děj jsou úplně vysáté z prstu. Thrillerový element je natolik slepý a laxní (zdánlivě napínavá situace, kdy hrdinka zapomene telefon, jímž natáčí mafiána v jeho obýváku je vyřešená tím, že v další scéně řekne, že si musí jenom pro něco skočit a telefon si normálně zase vezme) že ho může přebít jenom krátká a nejen díky ňoufovskému úsměvu objektu milostného zájmu, strašlivě srandovní romantická epizoda ("co vlastně děláš za hudbu?" "takovou folkovou s elektronickými motivy" "vypadáš takhle hrozně roztomile"). A trvá to madrfakin dvě hodiny, do píči! Jestli se tohle dostalo do český distribuce jinak než jakožto gratis bonus v nějakym filmovym balíčku, tak musím Film Europe pogratulovat, jakou má dobrou ruku. Doufám, že Schmarz se Stuchlým během psaní anotace potili krev ve velkym. (12.07.2018)