Režie:
Jiří VejdělekKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Eliška Balzerová, Tatiana Dyková, Martin Myšička, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Vilma Cibulková, Eva Holubová, Hana Maciuchová, Ivana Uhlířová (více)Obsahy(1)
Kostýmní výtvarnice Eva (Eliška Balzerová) nečekaně ovdověla. Ludvík se jí ani nestačil svěřit s tím, že kromě jejich dcery Terezy (Tatiana Vilhelmová), má ještě stejně starého nemanželského syna. To alespoň naznačuje pečlivě ukrytá a náhodně objevená dětská kresba. Eva je rozhodnutá nečekané odhalení velkoryse ignorovat, ale Tereza, které se vlastní život sype pod rukama, se k přízraku nevlastního bratra upne. Společně s matkou se vydávají Ludvíkovým veteránem volha GAZ 21 po stopách jeho bývalých milenek (Vilma Cibulková, Eva Holubová, Hana Maciuchová) a přátel (Boleslav Polívka, Emília Vášáryová), aby o tajemství zjistily víc... (Cinemart)
(více)Recenze (366)
Tenhle film měl potenciál ale bohužel nebyl využit škoda. ()
U tohoto filmu mě napadá takové jedno hezké slovo, které moc často nepoužívám – tumpachový. A že k tomu dělal hudbu Muchow, to mi fakt hlava nebere. některé ty jalové vybrnkávačky při jízdě krajinou mi přišly jak z laciného seriálu. Od českých filmů už toho bohužel moc nečekám, ale stále znovu mě dokážou zklamat. ()
6/10 ()
Česká klasika posledních dvou dekád. Nic nedějící se příběh, zápletka jakou by vymyslel 3 lety scenárista a když už jedou vlastně za tím koho hledají a vy ho můžete konečně vidět objeví se titulky. Filmaři z 30. - 80. Let se musí v hrobě obracet, ti kteří měli štěstí že se toho nedožili. Ti co žijou ...... ()
Z celého filmu to trčí do všech stran - konstrukce. Když má pršet, prší, k tomu hraje Mozart nebo Debussy. Každá postava je svám způsobem karikatura. není to bohužel vtipné ani dojemné. I ta skvělá kamera pana Smutného jen podtrhuje celkovou vyumělkovanost. Dvě hvězdičky za snahu. ()
Na český film docela koukatelný. Pěkné záběry přírody, hezké obsazení a to je vše. Děj byl svižný a vy jste se dovídaly pravdu nejenom o Ludvíkovi, ale i o všech tajemstvích manželství. Vtipu málo, málo dojemných chvil. Nic světoborného nečekejte v české kinematografii stále najdete ty nejlepší kousky v pozdějších letech. ()
Očekávání nebylo vysoké, ale dostal jsem velmi slušnou zábavu, kde se nešaškuje za hranicí trapnosti. Podobnost se Zlomenými květinami ale asi není čistě náhodná. ()
To byla jízda! Celý film tak rychle uběhl, že mi to bylo až líto. Byl to tak skvěle natočený příběh ze života, že jsem i tvůrcům odpustila takové ty nepravděpodobnosti jako je například ježdění po prázdné silnici. Vlastně bez toho by to potom nepůsobilo tak krásně poeticky. ()
Sophiina volha. ()
Umře táta, tak matka s dcerou a její rakovinou vyjedou carevnou po jeho milenkách hledat jeho potencionálního syna. Koncert Balzerové a Vilhelmové, ale moc vtipné to nebylo respektive vůbec ( " manžel Arnošt utekl s nějakou staniční sestrou " postava Maciuchové zabodovala s narážkou na Nemocnici na kraji města ), hlavně jsem nevěřil ty scény, kdy jako matka s dcerou propadnou free juchání - útěk od ustrojeného strašáka před zemědělcem, buřičské půlnoční kvílení na náměstí a o roztancování invalidních důchodců - je mi líto, ale takhle si útěk z té vztahové nastavené depky nepředstavuji u ženský kolem sedmdesátky. To dělaj spíš ještě větší zoufalci. Řemeslně nadprůměrné, herecké výkony perfektní, ale já nejsem cílový divák smutných filmů s umíráním a rozpadlými vztahy. ()
Pan Vejdělek se zatraceně držel melancholické nálady po celou dobu filmu. Zřejmě nechtěl lacině uchechtanou šaškárnu, jenže i přes známé obličeje a profesionáli se tam každá postava jen tak mihla bez drajfu, energie. Ani po scéně z poutě se ve filmu neobjevila šťáva života, což jsem se dost divil. Spousta hezké vážné hudby s kamerou z drona na jedoucí naleštěnou volhu mě nevehnala slzy do tváře. Pokud se scénáristi nechali inspirovat nezávislou americkou produkcí s podobným tématem hledání jakožto malý road-movie, zde to nestačilo, příliš fádní a monotónní. Přesně neurazí, ale rozhodně nenadchne. 45% ()
Celý film je nostalgicky sentimentální, tedy snaží se o to všemi dostupnými prostředky, ale celkově se to moc nepovedlo. Jediné velké plus celého filmu je skvělé obsazení i vedlejších rolí. Jinak od tohoto snímku příliš nečekejte, hodinu se rozehrává partie, kterou utne devadesátá minuta. Škoda, že se dnes točí i nedobré scénáře, jen pro vykazování činnosti a produkce. Dvojice Balzerové a Vilhelmové byla zdařilá, i postava Martina Myšičky.*** ()
Já ten film nechci hanit, protože vůbec není tak hrozný. Ale vůbec to není komedie, zasmál jsem se jednou, když Bolek Polívka "nabíra brigádníky"...Bohužel i konec je celkem o ničem, takže to, že to je celkem příjemná ( i když dost depresivní) road movie s mnoha hvězdami (které ovšem nedostávají takřka žádný prostor), vyšumí celkem do ztracena...40% ()
Další film z řady "českých dramat". Cizinci tento počin nepochopí a Češi si v tom libují. Film ve své podstatě o ničem s pochmurným koncem, který vše vrátí na začátek příběhu. ()
Moje očekávání byla takřka nulová, takže při sledování filmu jsem už mohla být pouze mile překvapena. Přestože nejde o žádný filmový skvost, je to docela milý "road movie" o matce a dceři, které spolu po smrti manžela a otce vyrážejí na cestu do minulosti, přičemž si s sebou každá z nich nese svého kostlivce - dcera Tereza je zmítána nejistotou ohledně směřování svého manželství a matka Eva zase skrývá velké tajemství. Chvílemi dojemné, chvílemi vtipné, tragické i odlehčené. I když může mít někdo s takovouto žánrovou nevyhraněností problémy, mě naopak je takováto náladová vyváženost sympatická, protože dodává příběhu autenticitu. ()
Nenáročný oddechový film. Dle mého názoru nejlepší hláška filmu: "No jo, ale už drž hubu!" se sice mezi ty klasické nezařadí, byl to ale jediný moment, kdy jsem se opravdu z plných plic zasmál. 3* ()
Na tento film jsme vyrazili do kina včera s tím, že se budeme bavit. Co ale má film výstižného je název Tátova VOLHA. Právě jako toto legendární automobil se jevil film. Velice těžký rozjezd a volná jízda. Rovněž i dialogy. Člověk očekával hned při vysypání popela na kaktusy delší humorný dialog, ale jak začal, tak najednou zanikl. Rovněž jsme očekávali více od scény s paní Holubovou, ale i zde jak špatně seřízené auto, roztočí se a zhasne. K úsměvu vedl i seznam herců, když je zde uváděl pan Antonín Harth (můj oblíbenec z ČB). Jeho "role" nebyl ani štěk. Rovněž scéna po dobré zprávě z nemocnice, byla prezentována v jakési šedí. Rozuzlení celého případu s panem Polívkou bylo tak trochu mimo mísu. Dominantní polívka, který peskuje všechny, že jablka nejsou bubákem nahoru, najednou vyřeší celou kauzu s Terezou. A konec? Jako , když definitivně zhasne VOLHA. Nebyl snad nikdo, kdo by nečekal setkání s Tomášem. Myslím, že O bodou by bylo drastické, snaha byla vidět. Takže za 1 a nutně seřídit vozidlo. ()
Pamatuješ, táta mě nenechal si nikdy ve Volze usrat. Pamatuješ táta toto a táta tamto. Mělo se to spíš jmenovat Tátova hovna, protože o tom to přesně je. Něco tak bez chuti a bez zápachu už jsem dlouho neviděl. Dva otrávený Tomáše Zato. ()
Při vzpomínce na Jarmuschovy Zlomené květiny bych zaplakala. Která ženská by po smrti manžela měla chuť navštívit jeho bývalé milenky? Taková existuje? Rakovina jako strašák, aby bylo nějaké napětí. Dcera to nijak zvlášť neprožívá, chová se pořád stejně. Z ženy, která prý byla velmi chytrá, je neskutečná cuchta. Jestli tohle mělo být vtipné, tak už se fakt někdo zbláznil. Ruční práce dcery Holubové to dotnuly. Balzerová je výborná herečka, zasloužila by si lepší roli. Pan Vejdělek si ji zjevně oblíbil (v Aristokratkách byla jediná, na koho se dalo dívat). Na začátku filmu jsem zaznamenala nějaké světlé chvilky - když Balzerová říká, že nesnáší hřbitovy a pak sype popel na kaktusy. A potěšil mě Myšička. ()
rad bych za plnou palbu ale nemuzu. scenar me hrozne bavil, ale rezie je tak strasne na jistotu, az je to skoro bezpohlavni. ()