Disobedience
Disobedience
Neposlušnosť
Disobedience
Disobedience
Disobedience
Režie:
Sebastián LelioKamera:
Danny CohenHudba:
Matthew HerbertHrají:
Rachel McAdams, Rachel Weisz, Alessandro Nivola, Cara Horgan, Allan Corduner, Nicholas Woodeson, Mark Stobbart, Sophia Brown, Lasco Atkins, Rupert Lazarus (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Newyorská fotografka Ronit (Rachel Weiszová) se musí z velkoměsta po letech vrátit do ortodoxní židovské komunity v severním Londýně, kde vyrostla. Přijíždí na pohřeb svého zesnulého otce - rabína, nejvyšší autority této uzavřené, rigidní společnosti. Zde se znovu setká se dvěma přáteli z dětství – nesmělou Esti (Rachel McAdamsová) a zbožným Dovidem (Alessandro Nivola), z nichž se, jak Ronit ke svému překvapení zjistí, mezitím stali manželé. Členové komunity jsou pohoršeni Ronitiným oblečením i způsoby. I přes jejich odlišnosti Ronit znovu zcela propadne povznášející společnosti Dovida a hlavně Esti. Ronitina rušivá přítomnost vystavuje časovanou nálož potlačovaných emocí stále většímu tlaku a hrozí, že zažehne dlouho dřímající vášně a spory. (Cinemax)
(více)Recenze (76)
Viera je ťažký kríž, ale krásny. Je krásny preto, že keď ju raz máte, aj keď podľa jej pravidiel nežijete, ostáva kdesi hlboko vo vás. A ťažká je, lebo po človeku žiada, aby druhých, či dokonca Boha uprednostnil pred vlastnými túžbami. Ortodoxná židovská viera je veľmi hlboká, poučná a nábožná. Až sa mne, kresťanovi, z toľkej krásy chce plakať. Boh je slobodný, preto striktne rešpektuje slobodu človeka. Občas sa nájdu aj ľudia, ktorí sa mu v tom podobajú. ()
to že to menšiny měly,mají a budou mít v uzavřených komunitách (ať už jde o víru nebo cokoliv jiného) je fakt a kde není vůle těžko bude změna.Osobně jsem od Disobedience očekával silné drama se skvělým obsazením,ale nakonec jsem dostal zhruba polovinu.Skvělé obsazení tu je,ale víc než hodně silné drama o tom co jsem popsal výše je Disobedience spíš pomalu plynoucí romancí,která ve spoustě věcech pouze pluje po povrchu a nikam hlouběji se nepodívá.Ani to obsazení a jedna lehce explicitní (ačkoliv nikterak vulgární) scéna to nezachrání...40% ()
Plane : 20 % ()
Svoboda je umění něčeho se vzdát i když to bolí. ()
Cesta neposlušnosti je cestou autentickej emocionálnej poctivosti, ktorá vyniká v prípadoch neistoty a strachu. 7,5/10 ()
Tahle náboženská témata sebou nesou rizika buď nudy, přílišné angažovanosti anebo naopak zesměšňování. Tady to je ale poměrně citlivě podané, jde tu o člověka, komunita atakována není. Závěr je možná příliš na citovku, ale jinak pěkně natočené, obě herečky výtečné.75% ()
Až moc táhlejch pohledů a unylý psychologie na to, jak banální story s sebou Neposlušnost nese. Ta vcelku raw lesbošou od obou Ráchel je samozřejmě bod k dobru, všechno ostatní je ale celkem klasická zmatená love story s tématem návratu po letech. Nivola každopádně vynikající. ()
Nebyť tam toho lezbenia, dal by som tejto ortodoxnej, nepozeratelnej, židovskej kokotine čistokrvný odpad. 1 z 5 ()
Souhlasím s výtkou, že utahanost je zde velký problém. Každopádně má film dobré poselství, malinký náhled do židovské komunity a na problematiku svobody jedince v restriktivní křesťanské nauce. Holky byly parádní a lokace mě taktéž dostala. ()
Židia sú podľa všetkého ešte väčší kokoti ako kresťania. Za celý film som videla iba jedno povolanie - fotografku. Z čoho oni žijú? Ak považujú za prácu recitáciu nejakých bludov a spievanie, tak potom neviem. Môžu sa rovno prihlásiť do X Factor. Samozrejme kóšer. Ľudia sú schopní veriť aj tomu, že Zem je plochá doska, ale toto je už cez čiaru. A byť Rachal McAdams, tak by som si tú bradavicu na ksichte už sama odstrihla. ()
Grandiózní. Láska v okovech víry, společnosti vůbec, to je nejhorší martyrium. ()
Od filmu jsem toho mnoho nečekal. Motivace ke shlédnutí byla dvojice skvělých hereček ( Rachel McAdams, Rachel Weisz ), které jsou navíc krásné. Druhou motivací bylo lesbické pnutí mezi oběma hlavními hrdinkami. Samotný děj nebyl nikterak složitý na tak dlouhou stopáž, ale celkově si tak poklidně plynul a stále dokázal bavit. I ten kontrast New Yorské rebelky a ortodoxního židovství byl pojat citlivě a i toto podtrhlo tu plynulost a poklidnost celého děje. Výsledné 4z5 jsou možná lehce nadhodnocené, ale 3* mi přijdou málo. ()
Drsná sonda do ortodoxních a konzervativních židovských obyčejů a pravidel. Zakázaná láska mezi dvěma ženami, která nemůže být za takových okolností absolutně pochopena. Ale zatímco jedna z protagonistek už dávno dala rozvětvené rodině a celkově místu, svázanému pravidly, vale, druhá už má poměrně problém otočit se na podpatku a zdrhnout. A tak se, opět po letech, obě setkávájí při příležitosti židovského svátku a zároveň pohřbu hlavního rabína, aby opět otevřely dlouho nezodpovězenou otázku, kde cesta k odpovědím bude značně trnitá.......................moje hodnocení = 7,5 z 10. ()
Zakázaná láska v ortodoxně smýšlejícím prostředí je zajímavé a poměrně i odvážné téma, které by se pod talentovanějšími tvůrčími schopnostmi a s výraznějším příběhem mohlo proměnit ve vážně silnou podívanou, což se zde ovšem právě kvůli zmiňovaným ohledům nestalo. Ono dokonce když to vezmu úplně do důsledku, tak právě krom onoho tématu a určitě i skvělých hereckých výkonů nenabízí tato podívaná nic jiného. Ústřední zápletka je vážně nevýrazná, nedramatická, bez gradace a ve výsledku pak v podstatě i nic vypovídající. Emočně jde navíc o velmi odtažitou podívanou, necítil jsem z toho prakticky nic, prostě bez jiskry a efektu. Stylově mě ovšem film docela zaujal pro svou, v jistém smyslu, syrovost, a ono prostředí ortodoxní židovské komunity je zde pak nastíněno velice věrohodně, včetně všech těch jejich pravidel a způsobu života, takže v tomto ohledu se cítím být dokonce i značně obohacen, i když to ani trochu nechápu, ale když tomuto způsobu života věří, tak ať se v tom plácají. Co se obsazení týče, obě ústřední herečky se pustily do poměrně odvážných rolí, což mě zrovna u těchto dvou hvězd vážně překvapilo, a i když nakonec nedojde k nějakým úplně otevřeným scénám, myslím, že si obě holky sáhli na své hranice, každopádně co se samotného dramatického herectví týče, podali obě pozoruhodné výkony a právě ony dvě drží film hodně nad vodou. Ve výsledku tak Disobedience sice nabízí určitě skutečně zajímavý a možná i trochu nevšední filmový zážitek, zároveň ale přes ono téma u mě zůstal dost za očekáváním, neboť se přeci jen nedokázal odprostit od jisté konvenčnosti a především musím zopakovat, emočně a dramaticky ten film zkrátka bohužel příliš nezafungoval. ()
Víra je zde však antagonistou. Tou hlavní překážkou cesty za štěstím. Velký důraz kladený na soucit s postavami Ronit a Esti to jen umocňuje, obzvlášť když obě ženy ztvárnily tak fantastické herečky, jako jsou Weiszová a McAdamsová. Jestli to v konečném důsledku působí až moc jednostranně? Ani ne, vždyť právě onen nedokončený proslov rabína hned v úvodu ukazuje, že i v natolik silné náboženské komunitě se vlastnosti jako empatie, pochopení a tolerance neztrácejí. Více zde má ext. recenze. ()
Tak koho nenalákal plakát, ať hodí kamenem. Příjemné drama o návratu domů a otvírání starých ran (lásky). Holky hodně dobré, fain vidět zas Rachel v něčem herecky ambicióznějším. ()
Filmy o Židech z moderní doby moc nejsou, momentálně mě napadá jen výborný Svatý boj. Takže téma docela neobvyklé. Od filmu jsem čekal trošku nějaký ty lehký erotiky a silné drama. Ani jednoho se mi nijak nedostalo. Film je dost roztahaný a prakticky nic se tam neděje. Nějaká chemie mezi postavama taky chybí. Herecky to není špatné, ale určitě by to chtělo silnější přístup a klidně i zkrátit o nějakou tu půlhodinku. 40% ()
Jedna hvězda.. za to cicmání ústřední ženské dvojice... Při těch židovských popěvcích jsem opravdu trpěl ! ()
Ťuk ťuk! Kdo tam? Nuda! 1 hod a 50 min nudy. ()
Rachel Weisz jako fotografka Ronit, která přijíždí na pohřeb otce po letech do ortodoxní komunity židů v Londýně odkud utekla a zanechala tam svou milou Esti (Rachel Mc Adams ), která se zatím regulerně vdala ne šťastně. Velmi komorní film, který jako sociální drama působí depresivně tísní konzervativní společnosti a jejich pravidel a jako film s lesbickou tematikou je to decentní až cudné ( jedna milostná scéna, kde je je sakra úlet slintání do pusy, McAdamsová, která se trochu odváže, ale Weiszová vůbec ). Působí to velmi inteligentně, dobře zahrané, ale výsledný dojem je, že všechno už tu nějak bylo a nic to nepřináší nového ()