Rudovous

Rudovous je postava, kterou by si toužil zahrát snad každý herec. Moudrý lékař i učitel, duchem velký, ale chováním stále skromný, pomáhající chudým, řídící se samurajským kodexem cti a trochu netradičně i životním pragmatismem (použití milosrdné lži), zkrátka je to člověk se srdcem, mozkem i vousy na pravém místě. Přestože je v prvé řadě doktor, film je spíše o léčení (a vzdělávání) ducha, než těla a to z něj dělá docela hodnotné a nadčasové dílo. Nadčasové však pouze svým obsahem, nikoliv formou - dlouhé, statické záběry, nevábné prostředí a mizanscény, neztravitelně zdlouhavá a nudná kompozice - z dnešního pohledu. Nechci říct, že Rudovous by měl být kratší, nebo akčnější, protože pak by to nebyl Rudovous, tento film je zkrátka součást historie, nad kterou jeden oněmí fascinací, zatímco druhý jednoduše usne... 5/10 (02.01.2009)

Autorský koncept, který v 50. letech ustanovil režiséra za tvůrce-Boha, není pomýlený jen z důvodu nemožnosti nahlížet komukoliv do hlavy a teamworkingu širšího ansámblu na díle, rovněž je problematický z hlediska autorů-značek, vůči nimž cítí divák pokoru a jihne, ztrácí soudnost. Slovy klasika: Dobrý režisér špatné filmy netočí. ____ Mixne-li se jakýkoliv film asijskou provinciálností, kde se s oblibou řeší sondy mezi obyčejné lidi po vzoru neorealismu, vyleze z něj zákonitě společenský komentář, nic víc, a totéž se přihodilo zde. Kurosawa podobně jako Godard miloval klasické hollywoodské filmy a sám nevěděl, kam patří, zda na Východ, či na Západ, zda následuje práci kamenu japonského filmu 30. let, režiséra Ozua, mistra střihu a detailu, nebo Mizogučiho táhlé, distancovaný záběry. Kurosawa sám přiznal, že v každém jeho filmu jsou maximálně 3-4 minuty skutečné kinematografie. Dobrá, ale kdo je má v těch pře-timeovanejch špageťácích hledat? ____ Doktoři zde spíš rozmlouvají, než léčí, Kurosawa převádí denní pinožení do pokojné filozofické roviny o moudrém a přísném učiteli, pod jehož vedením vstupuje žák na cestu k dobru (nemocnice je zčásti vězením – nápravnou, a zčásti tělocvičnou – bojové sporty taktéž očišťují duši nezvedených mladíků), což je snad jediné východisku filmu; jeho relativita v posunutých dialozích mezi vývojem postavy a jejím výchozím stavem. Je třeba vnímat, co postavy říkají, ne jak to říkají. Červenobradáč ale není geniální, ani vizionářský. Musíte ho tolerovat víc, než on bude tolerovat vás. (22.04.2008)

Kurosawův pomalý, ale lidsky strašně krásný snímek Rudovous. Napodruhé už plný počet bodů i přes 3-hodinovou délku. Spousta nezapomenutelných scén a příběhů - např. Yasumotovo zachránění před narušenou vražedkyní s jehlicí, uzdravení uzavřené týrané dívky Otoyo unesené z nevěstince péčí Rudovouse a mladého doktora Yasumota, kvílivé volání kuchařek do studny pro navrácení duše umírajícího chlapce "Rejska", dojímavé a strhující osudy umírajících pacientů... Pěkná hudba Masaru Satôa, jednoho z nejžádanějších japonských filmových skladatelů. Trailer: http://www.csfd.cz/film/5418-rudovous-akahige/videa/ (22.12.2008)

Jednoduchá myšlenka předkládající společnost dobového Japonska pohledem nově příchozího doktora, který se začíná učit v praxi u Rudovousa. Ten ho přes jeho počáteční odpor začne přibližovat realitu chudých lidí, různé záhyby společnosti i lékařského řemesla (soudce, tvrdé praktiky v městském domě, ...). Kurosawa zde podle mě naprosto přehání a jednoduchou myšlenku přiblížení stavu sociálně nejslabších a všech vazeb od politiky až po rodinné vztahy přenáší do tříhodinového eposu, který nejen nemá pořádné tempo, ale jehož atmosféra sází na divákovu fascinaci (v které se má odrážet i fascinace nového doktora, který stejně jako divák poznává "realitu"). Pro milovníky AK povinnost, pro ostatní nebezpečná věc, která v mých očích připomíná Kubrickova Barryho Lyndona... a přináší ještě o chlup horší pocit z výsledného díla. PS: Kulmon píše ve svém komentáři, že se film natáčel dva roky, pro mě subjektivně také dva roky trval... (07.07.2012)

Společně se Sedmi samuraji nejlepší Kurosawův snímek. Příběh mladého lékaře nastupujícího na zkušenou do nemocnice pro chudé je strhující a dokáže zaujmout především díky osudům obyčejných lidí. Přes tři hodiny stopáže vůbec nenudí a nebýt do filmu nezapadající jedné bojové scény, tak ani není co vytýkat. Není zde ona otravná teatrálnost, která "zdobí" některé jiné snímky tohoto japonského velikána, pro zdlouhavost tu také není místo a snad poprvé je u Kurosawova snímku dobře využitá hudba. Výsledek je sice jednoduchý a komorní, ale v tom je právě jeho síla a největší přednost, jelikož se může naplno soustředit na osudy, chování a pohnutky jednotlivých postav. Všichni herci hrají skvěle, ale jednoznačně nejlepší je tradičně charismatický Toshiro Mifune ve své životní roli zdánlivě despotického lékaře s dobrým srdcem. Důkaz, že výtečnému filmu stačí pár herců, dobrý scénář, pár interiérů a naprosté minimum exteriérů. Humanistický snímek, který patří k vůbec nejlepším japonským dílům. Škoda, že Rudovousem po šestnácti společných filmech skončila jedinečná spolupráce dnes již legendární dvojice (nejen) japonské kinematografie. (03.02.2007)