Kagemuša
Režie:
Akira KurosawaHudba:
Šin'ičiró IkebeHrají:
Tacuja Nakadai, Cutomu Jamazaki, Ken'iči Hagiwara, Kaori Momoi, Takaši Šimura, Kamatari Fudžiwara, Micuko Baišó, Daisuke Rjú, Hideo Murota, Hidedži Ótaki (více)Obsahy(3)
V 16. století je neznámý zloděj vybrán, aby se stal dvojníkem umírajícího mocného vládce, kterému je podobný. Podaří se mu získat královskou vznešenost a vést armádu svého pána do bitvy. Film Akira Kurosawy obsahuje monumentální bitevní scény a získal hlavní cenu na festivalu v Cannes. (Guild Home Video)
Recenze (113)
Spoilery! Už jsem pomalu přestával mít u piva čím machrovat. Znalosti o feudálním Japonsku 16. století nejsou k zahození. Jsem si jistý, že až příště vytáhnu z rukávu jméno Šingen Takeda, tak budu opět k sežrání. Jsem přesvědčený, že nás podobné tutlání smrti čeká již velmi brzy, až Miloškovi definitivně přestanou sloužit nožičky. Problém tohoto snímku je pro všechny zřejmě stejný. Ti žlutí frajeři jsou ukecanější a řešivější než i ta nejukecanější a nejřešivější žena na světě. A tak se tři hodiny stále něco řeší. Celkem mě bavilo sledovat tamější poměry s rozložení společnosti. Hrozně se mi líbily kostýmy a skvělá byla výprava. Jen je snímek bohužel příliš dlouhý a vzhledem k tomu, že se celou dobu jen vykecává, tak se člověk prostě nedovede vyhnout trošce té nudy. Lepší dva kousky. ()
Velkolepý filmový historický epos Kagemuša se téměř vyrovná tragické černobílé velkoleposti Sedmi samurajů, intimitě a citlivosti Rudovouse, nelítostné pravdivosti Nebe a pekla i nakažlivé síle Žít, k dokonalosti mu chybí pouze naprosté drobky. Díky barvě a nesmírně vynalézavé kameře je velkolepá, šťavnatá a mnohobarevná podívaná. Bezchybná je režie, výborný je zvuk a zapojení hudby, skvělé herectví a doslova omračující výprava. Naprosto kongeniální je pak střih. Kagemuša svou propracovaností a hloubkou výpovědi rozhodně daleko předčí naprostou a drtivou většinu řemeslně skvěle natočených evropských a amerických historických filmů... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: gudaulin, kinej, Pohrobek, kitano, Lavran, Ajantis PS: Vidět to v původním znění s titulky je opět prakticky povinnost! ()
Kurosawa má estetické cítenie, čoho dôkazom je vizuálne exibicionisticko-umelecký film Dreams a prejavuje sa aj v Kagemušovi, hoci niekedy naozaj samoúčelne a len pre efekt. Kurosawa vie tak isto natočiť film, kde je všetko ako má byť a ktorý ma dostal (Deržu Uzala). Ale nech mi priaznivci tohto japonského umelca odpustia väčšinou z môjho pohľadu prevažuje to, čo som už v súvislosti s jeho filmami spomínal:nuda, rozťahanosť, nevyváženosť, miestami absolútne prehrávanie hercov a neprehľadnosť. Silné momenty by sa našli, ale tie horšie výrazne prevažujú. Trojhodinová stopáž bola v tomto prípade zabijácka. Skrátka rád prenechávam tento film na hodnotenie "japonológom", nie je to moja šálka kafe:) ()
Dramatické počasí a dramatický boj o moc, kdy přírodní živly jsou stejně nevyhnutelné jako války. Obojí s výsledkem stejně pomíjivým. ____ Na druhou stranu jsem mnohdy nechápala motivaci postav, což je asi dáno jinou kulturou. Závěrečná scéna byla však mrazivě dechberoucí. Některé boje jsou ztracené od začátku, přesto se vybojovat musí. /7. 4. 12./ ()
ČESKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 2 (český okruh) = 3.12.1988+SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 2 (slovenský okruh) = 27.5.1989, réžia českého znenia (ČST Praha 1988) = ZDENĚK HRUŠKA+ČESKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA (s novým dabingom): PRIMA COOL = 4.4.2012 (R: PRIMA COOL = 8.1.2013), réžia českého znenia (PRIMA 2011) = JIŘÍ KUBÍK (30.5.2009) ()
Tri veci: 1. snová sekvencia - nádhera. 2. hudba Shinichiriho Ikebe - ešte väčšia nádhera. 3. záver - neúprosný a tvrdý, ani som nedýchala (Lumiere - Samurajské kroniky - 27.1.2014) ()
For Me 94% ()
Nebýt té kurosawovsky nekonečné stopáže, byl by to neuvěřitelně úderný a působivý film. I tak, závěrečná scéna rezonuje ještě několik dní po zhlédnutí. ()
Achjo, já už nevím, co psát, abych se neopakoval... Při nakoukávání Japonských historických samurai filmů asi v poslední době vyzobávám to nejlepší, co jen lze, nebo nevím... a nestačím se divit, je to krásný a cítím z filmu zase tu radost, poznávám něco novýho ( i když už jsem byl Kurosawou i jinými dříve políben ) a zažívám krásný filmový okamžiky, radost z filmu a hlavně emoce, prožitky a zamyšlení a to tyhle Japonský filmy prostě servírujou. Nevěděl jsem, o čem Kagemuša je, jen že má tři hodiny ( pro mě noproblemo - baví li mne to )... ale tohle. Já jsem se ani nemohl otočit zády, když jsem se šel vyčůrat nebo napít a šel ke klávesnici zmáčknout mezerník na stopku, musel jsem se stále dívat, co se ve filmu děje, nemohl jsem si nechat ujít ani pět vteřin, protože kdejaký pohled, neverbální interakce mezi hrdinama by mi unikla a já bych pak už nevěděl, prostě jsem od toho nemohl odtrhnout oči... za celých 180 minut, stačí ? Vizuálně nádherné, možná by někdo očekával více bitevních scén, ale o tom tenhle film vůbec není, vůbec.. je to nádhera, nechte se unášet.. vyprávěním, herci, hudbou.. finální pasáž je strašná, půl hodinu před koncem jsem si říkal, jak to spěje k hezkému konci, holt osud byl jiný a o tom tento film je, o osudu, a o osudu Šingena Takedy a jeho rodu, Tacuja Nakadai, píšu to počtvrtý, je zase jinej - nepoznal bych ho, to je herec, jeden z nejlepších, co jsem prostě kdy viděl... ten konec za znění skladby Finale Shinichirô Ikebeho je něco nepospatelného. 9/10 ()
Původně měl hrát hlavní roli Shintaro Katsu, ale po neshodě s mistrem byl odejit a roli převzal právě Nakadai, zlí jazykové tvrdí, že kdyby Kurosawa oslovil Mifuneho, dopadl by film lépe. To nelze hodnotit, ale Nakadai podává dobrý výkon (je zajímavé si ale představit, nakolik by měnilo atmosféru, kdyby hlavní roli hrál Mifune nebo Katsu). Příběh je tradičně silný, odehrává se na pozadí konce jedné historické éry a v naprosto skvostném vizuálním provedení. AK je velkým znalcem člověka a života a kdyby nenásledoval Ran, dostala by ode mě Kagemusha *****. Obrázky, kterých namaloval při psaní scénáře desítky, jsou opravdu krásné - ve filmu je vlastně jen rozpohyboval (pokud se nepletu, nebylo to u něj neobvyklé). ()
Tacuja Nakadai a jeho uhrančivý pohľad patria k najsilnejším preformance tohto filmu. Kurosawa na staré kolená ide viacej do epickosti ako vo svojich predchádzajúcich filmov. Mifune je nahradený Nakadaiom a namiesto čistých ľudí v morálne pochybnom svete, tú máme machinácie, intrigy a značný vplyv mysticizmu – prevažne so šintoistickými prvkami. Začalo to Deršuom a naplno sa to tu prejavilo v snovej sekvencií a v predurčenosti aká z neho vyvstala. Oproti rozpohybovanej kamere z predchádzajúcich Kurosawových diel, sme tu väčšinou statický. Zároveň, sa ale nezabúda na vizuálnu podmanivosť a aj napriek tomu, že sa v nejakej scéne len rozpráva, je v nej perfektne využitý priestor, plány a postavy vždy hovoria k veci a predurčujú významom ich neskorší zmysel. Scény večerného boja, rozprava o nehybnej hore, finálne pole mŕtvych a už vyššie spomínaný sen patria k silným a katarzným scénam filmu. Najviac ma štve, že takéto filmy sa dnes netočia. Strašne rád by som bol, keby som mohol zažiť Kurosawu v tomto období ešte ako mladé ucho snažiace sa rozprávať veľké príbehy svojim spôsobom. Perfektná ukážka historického filmu, pri ktorom nadobúda Posledný samuraj s Cruisom hlbší význam. ()
"Vyčkat nebo zaútočit ?? Co si o tom všem myslí kníže ?? Otče, mluvte !!" - "Nehýbat se !! Hora zůstává na místě !!" ()
75% ()
Slušný pozdní Kurosawův film s výborným Nakadaiem v hlavní roli. Dvě a půl hodiny se mi zdály zbytečně moc, i když jsem se nenudil. Příběh to byl zajímavý, pěkně natočený, výpravný, hezky barevný, ale prostě na těch pět hvězd tomu toho ještě hodně chybělo. ()
Štyri diamanty v erbe klanu Takeda znamenajú „Rýchly ako vietor, tichý ako les, búrlivý ako oheň a nehybný ako hora.“ Pevný a neotrasiteľný ako hora. Jedného dňa sa však ta hora pohla ... Jednoducho veľkolepý pestrofarebný film – výtvarné dielo lahodiace zraku. Takmer každé políčko filmu pripomína maliarov obraz. Vzhliadnuc tento film málokto uverí, že režisér je spájaný s čiernobielymi filmami. Vojaci takmer nie sú zobrazovaní v dennom svetle. Zvyčajne ich vidíme pri východe, či západe slnka, čo mení nielen vzhľad exteriéru, ale aj samotných kostýmov. Veľkolepé kostýmy len dokresľujú atmosféru filmu zachytávajúceho prechod z feudalizmu do začiatkov moderného štátu. Prechod od tradičných zbraní k strelným. Od tradičných účesov a odevu k preberaniu západných vplyvov. Hlavne Nobunaga jeden zo súperiacich kniežat bol známy osvojovaním si mnohých západných zvyklostí. Preto si oblieka oblečenie ovplyvnené Európou a nemá klasický samurajský účes (zvyčajne oholená hlava a uzol), v boji používa pušky a na cestu mu žehnajú kňazi. Nobunagov erb je kvet s piatimi lupienkami. I preto, že je pre nás nejaponcov historické pozadie filmu neznáme a máme problém sa orientovať v dobovom oblečení, častokrát nám pri bitkách uniká kto je kto. V niektorých scénach sa aj ťažko sleduje, kto práve hovorí, pretože muži sedia nepohnute. Nobunagu a jeho erb už poznáme. Takedov erb tiež. Tieto znaky sú na zástavách (štandardách) ako aj na odevoch. Čiže keď vidíme štyri diamanty, nech už sú akejkoľvek farby, sú to Takedove vojská. Účes a zostrih vlasov je symbolom postavenia. Rovnaký strih majú kniežatá, rovnaký pážatá atď. Hovorilo sa o bojových scénach. Je tu však výstraha pre tých, ktorí očakávajú nespočetné scény predvádzajúce všemožné bojové umenia a zakrvavené katany. V tomto filme ich nenájdete!!! Kurosawovi sa podarilo zobraziť hrôzy vojny bez násilia a bez krvavých výjavov. Stačí len ukazovať čo sa odohráva na tvári toho, kto vojnu sleduje – vynikajúco zrežírované a ešte lepšie zahrané. Nezabudnuteľný pohľad a mimika. Za každým bojovým výstupom sú ohromné emócie a hĺbka. Pozoruhodné je, že zložité nálady filmu sú zobrazované len jednoduchými dialógmi a veľmi prepracovanými scenériami, ktoré často využívajú dlhé zábery. Atmosféra filmu a najdojemnejšie scény tvoria herecké výkony bez slov a len hudba. Jednoduchá a skvelá melódia meniaca sa podľa nálady a deja. Snímka obsahuje množstvo emotívnych scén, počnúc výstupom Kagemušu na Takedovom pohrebe až po záver. Skvelé je stretnutie zlodeja so zomretým pánom vo sne, alebo to, keď Takedov brat hovorí, že býval dvojníkom - tieňom svojho brata. A teraz keď ho stratil je ničím. Silným je i obraz Kagemušu na kopci nad bojiskom kde musí byť ako Hora – nepohnutý, zatiaľ čo jeho vojaci ho chránia vlastnými telami a kosia ich nepriateľské guľky. Toto je prvý film od Kurosawu, ktorý som videl a môžem ho pozerať opäť a znovu a zostanem nadšený. A keď ho prestanem pozerať, tak si ešte niekoľko dní pohmkávam ústrednú melódiu. Záver - doslova vyvrcholenie filmu - vo mne doznievalo ešte veľmi dlho, symbolická scéna so zástavou jednoducho hovorí viac ako všetky slová. Nakadai podáva veľmi dojemný a citlivý výkon. Je to jedno z naozaj veľkolepých diel strieborného plátna. Vrelo odporúčam. ***** Veľmi podobný príbeh môžeme vidieť v americkom filme Dave. () (méně) (více)
Velmi prudce nudny Kurosawa. Ma to barvy a epicke ambice jako Kurosawuv pozdejsi Ran, ktery je ale mnohonasobne kvalitnejsi ve vsech ohledech. Kagemusha je az prilis protahly a oplyva naprosto nulovou porci zabavnosti. Konference upovidanych samruajskych lordu jsou nezajimave a podstatne delsi a castejsi, nez by mely. Bitevni sceny to vubec nezachranuji, naopak, namisto grandiozniho audio/vizualniho bonbonku, ktere byly k dispozici v Ran jsou zde pouze totalne nezazivne komparzisticke party, ktere nemaji sebemensi sanci divaka uspokojit. Akira je sice velky reziser tocici velke filmy, coz ale nemusi nemusi nutne znamenat, ze jsou take kvalitni. Tenhle tezce prehodnoceny Kurosawuv kousek je typickym prikladem. Mozna ani ty 2* si to nakonec nezaslouzi. 3/10 ()
Je to historický velkofilm se vším všudy, takže se tak musí i brát. Proto, když už srovnávat, srovnávat s Gladiátorem, Alexandrem Velikým, Králem Artušem a podobnými filmy. Nejpříhodnější je asi srovnávat s Posledním samurajem. Ale protože poměřovat dva filmy se nesluší a je třeba hledět na každý snímek v rámci jeho vlastních kritérií a jeho světa, snažil jsem se nesrovnávat. A to docela neúspěšně. U Kagemuši je třeba prvně zmínit výpravu, kostýmy a podobné serepetičky. Ty jsou všechny vyvedené dokonale, úchvatně a velkolepě, že si s nimi nezadá ani mnohý současný historický spektákl. Jsou tu vidět Kurosawovy zkušenosti a jeho cit a talent. Příběh člověka zaujme a vlastně většina složek je kvalitních. Dokonce sám uznávám, že jde o hodně dobrý film. Je to ale film, který mi vůbec nesednul a já se celou dobu nudil a sledoval, kolik že desítek minut to ještě zbývá do konce. A že jich vždy ještě zbývalo. No a když už se věci začínaly zlepšovat, přišla snad nekonečná srdceryvná scéna se záběry na zmítající se muže a koně v krvavé lázni, která lezla na nervy už po pár prvních záběrech. Do toho tam vběhnul jeden nejmenovaný panáček a celý ten kolosální patos Hollywoodských rozměrů mě znechutil jako máloco. ()
V téhle době už Akira Kurosawa moc dobře věděl, co má dělat, když chce mít silnou scénu. A já jsem si říkal, že právě u Kurosawy se v obraznosti inspiroval takový Scorsese se snímkem "Silence". "Kagemuša" je snímek velkolepý, ale přitom zaměřený na postavy, kdy ale scény na bojišti dokážou skutečně ohromit. ()
Japonci si vzali den volna, nafasovali kostýmy, a šli dělat Kurosawovi komparz. A teď pozor, tohle vás asi zaujme: po bitvě zůstává na bojišti spousta poraněných koní. Japonci jsou však kluci šikovní, takže do večera všechen svinčík uklidili, doma se okoupali, a další den už makali jako obvykle. --- Kurosawa ty záběry sestříhal do dvou filmů (ještě Ran), ale povídá se, že materiálu bylo tolik, že těch filmů mohlo klidně být šest, i pět. --- ()
„Nobukadó, aj keď je mi tak podobný, je tak skazený, že ho mali ukrižovať. Ako by mi taký lotor mohol robiť dvojníka? Ticho! Ja som iba neškodný zlodej, len som ukradol pár drobných, ale Vy ste zabili stovky ľudí a vyrabovali celé panstvá. Tak, kto je tu skazený? Vy alebo ja?” • Tieňový bojovník / Bojovníkov tieň, mimochodom tento mimoriadny, a k tomu i dosť obdivuhodný, historický epos, som si skrátka musel pozrieť ešte raz, aby som oveľa lepšie nasal celú jeho nadštandardnú atmosféru, čo sa mi na prvýkrát akosi extra nepodarilo, a ktorá je vskutku naprosto ojedinelou, a to ani nehovoriac o tej záverečnej, epickej bitke so spomalenými zábermi v určitých momentoch, kedy som už jednoducho veľmi dobre tušil, akým smerom sa vlastne konkrétny príbeh nakoniec uberie, či rovno do záhuby, alebo do svetlejších zajtrajškov, ale to už extrémne predbieham nasledujúce udalosti, ktoré v prvom rade vyžadujú - nielen skalných fanúšikov japonského, legendárneho režiséra Akiru Kurosawu, ale zároveň i obzvlášť trpezlivých divákov, nakoľko minutáž predstavuje až 3 astronomické hodiny, čo rovnako nie je žiadnou srandou absolvovať takto náročný snímok naraz, no musím následne konštatovať, že som si toto pozoruhodné "repete", užil snád ešte viac, než zrovna predtým v samotnej premiére, keď mi zrejme ešte veľa vecí nedochádzalo... • Radšej konečne prejdem k úvodným, scenáristickým replikám, ktorými som proste chcel zachytiť hlavnú myšlienku tohto majstrovského diela, ktoré sa zvyčajne pohrávalo, alebo povedzme - sa po celý čas riadilo presne tým, či vôbec "dvojník" uspeje v tom, ako sa zhostí svojej úlohy, spočívajúcej v tom, aby čo najlepším, najpresvedčivejším, no predovšetkým, tým najviac najprešibanejším spôsobom "zastúpil" knieža Šingena "Horu" Takedu, keďže je tento významný "Daimjó" v roku 1573 smrteľne postreleným, a to práve akýmsi (ne)obyčajným "sniperom", ktorý len prosto namieril, a vzápätí na to hneď vystrelil, a bolo vymaľované. Túto skutočnosť budú samotní najvernejší náčelníci chcieť počas troch rokov jednoznačne zamiesť pod koberec, ako by sa ani nechumelilo, no podotýkam, že sa to v tomto prostredí hemží najrôznejšími špehmi, ktorých si najali konkurenční rivali, konkurenčné tábory, ktoré si neustále kladú jednu a tú istú otázku, ako je to vôbec možné? "Nahradník" sa stane tak neuveriteľne autentickým, že postupne zhypnotizuje i svojho vnuka Takemuru či konkubíny, ale dokedy bude môcť takto smelo pokračovať, jestvuje nejaká, trebárs potenciálna možnosť, že by sa čímsi podstatným napokon prezradil? • Výkonní producenti F. F. Coppola s G. Lucasom, sa zaslúžili o to, že Kagemuša uzrel svetlo sveta v takej podobe, s akou môžem byť právoplatné spokojný, pričom som sa opäť zaobišiel aj bez Toširóa Mifuneho, ktorého bravúrnym štýlom vystriedal Tacuja Nakadai, ktorý podáva fascinujúci a strhujúci, herecký výkon, akým si ma udržiaval v neustálom napätí a vypätí, až som miestami normálne lapal po dychu! V podstate stelesnil dvojrolu, na akú sa v žiadnom prípade nikdy priamo nezabúda, v ktorého koži by sa chcel ocitnúť asi len málokto? Určite to bolo pre neho (protagonistu) veľkou výzvou, do čoho sa pustil, že sa už nedalo cúvnuť späť ani o malý centimeter, pretože ani nemal na výber. Vynikajúci kinematografický počin, akým si ma Kurosawa opätovne získal, a to som sa už pritom trochu obával, kadiaľ sa bude uberať jeho "pomifuneovská" kariéra!? () (méně) (více)