Reklama

Reklama

Příběhy hrdinů Bábovek nám ukáží, že některá setkání dokáží navěky změnit život. Všichni jsme totiž propojeni. Vztahy, prací, náhodami, nenávistí nebo láskou. Všichni jsme součástí té nejsložitější sítě, která je utkána z emocí, mezi nimiž nechybí humor, ironie, bolest, napětí a pochopitelně i láska a vášeň. Bábovky mapují současné partnerské i rodinné vztahy, ukazují zábavné a trefné situace z každodenního života, které zná každý z nás. (CinemArt)

(více)

Videa (2)

Recenze (60)

Spiker01 

všechny recenze uživatele

Rudolfa Havlíka považuji za sortu těch lepších režisérů, jež točí české masovky pro davy a v podstatě všechny jeho filmy, jež jsem měl doposud tu čest vidět, se mi líbily. I tak jsem na Bábovky (možná i kvůli tomu tupému názvu) pohlížel s despektem, který jenom utvrdil hejt od recenzentů. Jak ale vidíte dle mého hodnocení, i přesto, že jsem nějaké recenze četl, moc nerozumím, kde se ta nevraživost vzala. Zřejmě nikdy nebudu čtenář románů Radky Třeštíkové, nicméně co se týče osvědčeného námětu mnoha více či méně sobě neznámých postav, jejichž osudy se v cílové rovince protnou (Crash, Amores Perros), prakticky nemám výhrad, zaujal mě a dokonce dojal. Ondřej Vetchý je můj obří oblíbenec a zejména kvůli němu jsem se nechal k návštěvě kina přesvědčit, nicméně prakticky všichni herci zde odehráli příjemný nadprůměr a celkově mě film velice překvapil. Trailery z něj dělají jednu z tisíce přiblblých českých komedií, na které se každý rok chodí, ale právě tak tomu vůbec není...za mě velmi kontroverzních 9/10, stejně jako pro Pohádky pro Emu stejného výše zmíněného mužského dua. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Možná už jsem hodně naučený ze skandinávských dramat, protože ty Vám nastolí precizní atmosféru a nepotřebují k tomu zbla hudby. Tady je to dramatično na hudbě vysloveně založené. Na nevýrazné melodramatické hudbě, která zní snad 95 minut z celých 97ti minut filmu a chvíli mi trvalo, než jsem to přijal. Také bych asi našel nějakou tu kritiku se závěrem, protože to, co film celý průběh vypráví pak strašně popře. Většinu filmu totiž koukám na strašně smutné postavy, které ve mně svými životy vyvolávali strašnej smutek. Opravdu jsou lidi kolem mě takoví? Nechce se mi tomu věřit. Postavy svým průběhem přechází z extrému do extrému. Po shlédnutí jsem ale pořád měl pocit, že herci se tu vyšperkovali a plno těch postav bylo vysloveně skvělých. Marek Taclík, Lenka Vlasáková a především Jana Plodková předvedli své absolutno. Nakonec musím říct, že jsem byl poměrně spokojený. Točíme tady ty dramata trošku jinak, než jinde ve světě, nemyslím si ale, že by Bábovky byly tak blbý, jak jsou zde hodnocené. Naopak. ()

Reklama

mchnk 

všechny recenze uživatele

Vyloženě předramatizované, propojenost postav, která dosahuje vrcholu v závěru, je až příliš jednoduchá, prostě takové současné, průměrné české drámo, pojištěné hned na několika frontách. V ženách, prožívající snad všechny možné dramatické osudy, jaké si člověk dokáže představit. V tom osobně cítím jakousi lacinost filmu, jenž je plný emocí, které u mě vůbec nefungovaly, tohle možná tak na domácím písečku, ale do světa rozhodně ne. Škoda, herecky výborné, slušná režie, ale scénář předpověditelný, slabý a žánr komedie? To zde zajišťuje pouze buranský pasák. V rámci novodobé české tvorby mám pro tento film jediný výraz...přijatelné. [Kino Citadela] ()

silentname 

všechny recenze uživatele

Nechcem byť zlým prorokom, ale je dosť možné, že "Bábovky" budú opäť na dlhú dobu posledným filmom, ktorý som mal možnosť vidieť v kine. Dúfam, že nie. Chcem veriť, že sa nevrátime tam, kde sme boli v marci, kedy dokopy život prestal existovať a všetko pôsobilo absolútne mŕtvo. No na druhú stranu poviem, že ak to bol posledný film v kine na tento rok, alebo minimálne na niekoľko mesiacov, tak som si vybral dobrý film. Dôvod, prečo som "Bábovky" chcel vidieť v kine bol jednoduchý. Meno režiséra a scenáristu. Rudolf Havlík. Človek, ktorý mi pár rokov dozadu ukázal, že sa v Čechách stále vedia točiť dobré filmy, ktoré majú srdce na správnom mieste. A hoci toto nie je jeho najlepším filmom, myslím si, že na tom predsa len odviedol kus poctivej roboty. V prvom rade vždy obdivujem filmy, ktoré sa nesnažia povedať jeden príbeh. Ale majú ich tam niekoľko. A postupne ich dokážu pretkať tak, aby sme na konci dospeli do skvelého finále. A tieto príbehy sú zaujímavé, pôsobia zo života, majú iskru a hlavne dávajú podľa mňa dobré lekcie do života. A otvára dôležité témy. Ako sú workoholizmus, deti, ktoré majú všetko a súčasne im chýba to najdôležitejšie, snaha mať dieťa a podobne. Napriek tomu si ale myslím, že nie všetky príbehy boli úplne ideálne dovarené. Niečo tomu občas chýbalo. Mal som často pri sledovaní filmu momentky, kedy som si hovoril, že by sme sa mohli venovať zase niekomu inému. A keď sme sa tam dostali, mal som pocit, že toho mohlo byť viac. Film sa toho snaží povedať veľa, no nevie si to ideálne nataktovať tak, aby niektoré postavy nepreferoval. A to je trošku problém, ak sa zaujímate viac o niektoré iné postavy. A mne sa to stalo. Herecké výkony sú podľa mňa dobré a záver je skutočne skvele spracovaný. Celá záverečná časť v a pred hotelom sú spracované vynikajúco. A som rád, že to nezachádza do roviny veľkého gýču. Možno to nie je Havlíkov najlepší film, no aj tak som zvedavý s čím príde nabudúce a určite sa na to opäť pozriem. Hodnotenie: B+ ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Rozepisovat se o zápletce je zřejmě zbytečné. Mnoho žen (v knize jich bylo dvanáct, ve filmu o pár méně) zažívá kvůli svým dětem, partnerům či rodičům dramata plná velkých emocí. Řeší se vztahy manželské, mimomanželské i rodičovské. Někdo umře, někdo porodí, někdo objeví svou biologickou matku a někdo se naučí péct bábovku. Nic, na co bychom z řady jiných melodramat nebyli zvyklí. Netypické je, že osudy všech postav jsou poměrně nápaditě propojené.___Ano, nelze ignorovat, že pokud se ve filmu někdo chová mile, pak jen kvůli pocitu viny či ohrožení. Jinak jsou k sobě všichni více či méně hnusní a myslí jen na sebe. Podobně nelze ignorovat, že v závěru všichni jednají, jako kdyby podstoupili lobotomii. Všechny nevěry, výhružky a urážky jsou náhled odpuštěny. Do očí bije také přesvědčení tvůrců, že se žena dokáže uspokojivě realizovat jedině skrz mateřství. To je stejně pitomé jako implicitní myšlenka, že kdo neumí péct bábovku, není dobrou matkou... ___ Zároveň ale nelze přehlédnout, že Bábovky představují relativně zdařilý příklad tzv. síťového vyprávění (viz Magnolia, Amores Perros či 21 gramů). Zápletka vás tak sice vtáhnout nemusí, ale přesto existuje šance, že vás po celou dobu bude bavit sledovat propojování jednotlivých dějových linií, které je přes nadměrné množství postav zásluhou šikovné distribuce informací bez problému přehledné. ___ Vrcholem filmu, kterému i díky množství zvratů, snaživým hercům a střídmé stopáži nikdy nechybí spád, je několik desítek vteřin trvající záběr, v němž se protnou skoro všechny osudy. Dojde k tomu způsobem, který je sice cimrmanovsky absurdní, ale zcela v intencích melodramatického excesu, na němž poetika filmu stojí: Takže když někdo omdlí na ulici a je snímán z vysokého nadhledu, je třeba, aby se kolem něj kutálely pomeranče, ať to vypadá efektněji, když na Žofíně probíhá předávka drog, musí být záběr ozvláštněn symetrickou kompozicí, a když Kristýna Podzimková běží okolo pražského Hlavního nádraží, zní k tomu hudba jako z Mission Impossible. ___ Jakkoli je lákavé se Bábovkám elitářsky vysmát, protože jsou vám postavy protivné, ideově s nimi nesouzníte a melodramaty pohrdáte (v čemž je obsažen podobný šovinismus, který někteří kritici filmu vytýkají), bylo by skvělé, kdyby víc hloupých námětů bylo zpracováno se stejnou inscenační suverenitou a konstrukční zdatností. 60% ()

Galerie (40)

Zajímavosti (12)

  • Ve scéně ve třídě je vidět, namísto obrazu prezidenta, obrázek Krále Jelimána z Madagaskar (2005). (dobrota128)
  • „Scénář mě zaujal životem, který se každou větou odehrává. Moje postava je Linda, jejím povoláním je služba mužům, které ji zprostředkovává její partner Marek neboli Marek Taclík. Ano, je to prostitutka, ovšem na vyšší úrovni a postupem času zjišťuje, že současná práce a současný způsob života už nejsou tím, čím byly,“ přiblížila svoji postavu Jana Plodková. (SONY_)

Reklama

Reklama