Hřbitov domácích zvířátek

Trochu rozporuplný dojem. Na jednu stranu film nabízí mrazivou atmosféru, tajemno, slušné lekačky a potvrzení mé domněnky, že nejstrašidelnější postavy jsou zpravidla ty dětské, na tu druhou je však plný logických přehmatů, zvláštních postav s ještě podivnějším, místy vyloženě dementním chováním a pak hudbou v závěrečných titulcích, která člověka najednou jakoby vybídla přehrát si snímek pozpátku a začít pochybovat o tom, jestli to nebyla taky tak trochu parodie (a čím dál víc jsem ohledně toho na pochybách; anebo to byla jenom hloupě vybraná skladba a já v tom hledám něco, co tam není). Každopádně výsledné hodnocení mi vychází na čistý průměr. (07.08.2013)

Film byl super, ale to herecké obsazení bylo hrozné. Uječená Ellie, děsně nesympatická Rachel (které jsem od první chvíle přála drastickou smrt) a polopsychopatický Louis s pohledem sériového vraha (který vypadal, že nedokáže projevit špetku citu). A to pohřebiště jsem si taky představovala o něco ponurejší a strašidelnější. (09.11.2010)

"Někdy je smrt lepší.." Velmi pěkně zfilmované dílo Stephena Kinga, ve kterém si zahrál i sám autor. Téměř přesně podle předlohy. Celým filmem prostupuje deprimující atmosféra. Skvělá hudba doplňuje ponuré scény. Režisér si dal záležet i na práci kamery, která je místy špičková. Celkově to sice není to, čemu bych dával přednost, ale udělalo to na mně veliký dojem. Zvláště závěr byl velice napínavý a překvapivý. Solidních 65% (03.06.2010)

Rutinná práca, striktne natočená, bez akéhokoľvek režisérovho rukopisu, čo je koniec koncov aj dobre. Neviem ako môže vnímať film divák, ktorý nepozná knižnú predlohu, ale mne sa pri zoznámení Creedových a Juda Crandalla vyčaril na tvári obrovský úsmev. Najväčšie sympatie si však získal perfektne zahraný Victor Pascow (Brad Greenquist). __ Záverečná 15 minútovka bohužiaľ pôsobila skôr smiešne než hrôzostrašne - úplny opak knihy, kde posledných 20-30 str. bol dokonalo vygradovaný záver. (21.07.2011)

Co mě na tom nejvíc vystrašilo? Přešlapování rodičů okolo horké kaše při zásadních otázkách dcerky ohledně smrti. // „Ano, kocourek ti chcípne, ale to neřeš, vždyť to bude za tááák dlouho...“ Děti nejsou blbé. Například i vědí, jak moc se těšily na pouť. Nejprve tak strašně vzdálené, čas skoro neubíhá. „Já se té pouti snad nedočkám...“ LUP! A najednou už je po pouti. Každý den, i ten sebevzdálenější, totiž jednou přijde. Tak mi, mami a tati, sakra neříkejte, ať to neřeším. Jak si mám v hlavičce zpracovat ten šílený strach ze smrti, která jednou čeká i mě? Jasně, o nic nejde, protože to přece bude až za tááák dlouho... Já snad toho kocourka popadnu za zadní a omlátím vám ho o hlavu! // A dál? Film má i přes svůj věk stále solidně strašidelnou atmosféru. Ale ten úvod... Společné sprintování rodičů od jednoho dítěte v ohrožení k druhému a zase zpátky, to bylo... Úplně jsem to viděl. Na holčičku něco z křoví udělá „Ňaf!“, rodiče zanechají bratříčka na autostrádě a posprintují zase OBA DVA k ní. Bych je chtěl vidět, jak by logisticky zvládali péči o čtyři děti. To by se naběhali :-). Pozdější slabomyslnost a chyby rodičů už nevadily. Po tragédii se ztátou syna přímo před očima už na nelogické chování měli nárok. (02.04.2013)